Zimní Kotě✓

6.Omega

Alfa si ho měřila zkoumavým pohledem a Ledík se snažil nedat najevo strach.
Srdce mu bušilo jako splašené, bál se že jeho tlukot uslyší ostatní.
,,Co je zač?" Zeptala se Alfa a přimhouřila oči. Ledíka najednou v hrůze napadlo, jestli z něj necítí kočky.
,,Samotář, co říkal že se k nám chce přidat" řekl Veselý se skloněnou hlavou.
Ledík si uvědomil že by to měl udělat taky a poslušně sklonil hlavu.
,,Nebo nám krade kořist" zavrčela Alfa a Ledík cítil její pohled. Nedovolil si promluvit, dokud ho k tomu nevyzve.
,,Vypadá to, že je dobře vychovaný" Ani teď nezněla dvakrát důvěřivě, ale Ledík měl pocit, že v jejím hlase slyšel trochu pobavení. To mi dodalo odvahy.
,,Mluv" pobídla ho Alfa a on zvedl hlavu, když mluvil. Do očí se jí ale nedíval, bál se, že by poznala že lže.
,,Před nějakou dobou jsem žil v jiné smečce, nedaleko vašeho území. Bylo nás tam pár, a nakonec jsme se rozpadli kvůli hádkám o jídlo. Přemýšlel jsem... Jestli bych se nemohl přidat k vám" Říkal nervózně.
,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se ho Alfa, ale on byl na tuto otázku připravený.
,,Chladný"
Vlčice přimhouřila oči a pak mávla ocasem. ,,Dobrá. Nevěřím ti, ale potřebujeme kořist a novou krev na můj... Plán" řekla neurčitě a Ledík stoprocentně věděl že její plán znamená: vtrhneme na území koček a všechny je zamordujem! Hurá!
,,Přidáš se k hlídkařům. Jestli už si v nějaké smečce byl, tak nejspíš víš jak to tu chodí" pokračovala Alfa a Ledík nervózně přikývl. Ze svých snů toho věděl dost, ale doufal že to bude stačit.
Najednou k nim přiběhl hezký šedočerný vlk, ve kterém Ledík poznal Betu.
,,Alfo" řekl a spěšně se uklonil. ,,Neviděla si mojí sestru?"
Černá vlčice se zamračila. ,,Epsilon?"
Beta přikývl. ,,Nemůžu jí nikde najít"
,,Třeba je na bylinkách" nadhodil Veselý.
,,Tak dlouho?" Pochyboval Beta.
Ledík nervózně přešlápl. Věděl kde přesně Epsilon, Chytrá je. Ale nemínil jim to prozradit.
Alfa zabručela když se na ní její Beta prosebně podíval a zaštěkala, aby svolala smečku.
Když se vlci shromáždili, Ledíkovi došlo, že oproti koček je jich málo. Jenže vlci byli větší.
Ale většina z nich byla hubená, hodně vypadalo nemocně a byli špinavý. Ledík oproti nim zářil jako měsíc na nebi, a nemohlo mu ujít, že se spoustu pohledů otočilo k němu.
,,Chci vám říct dvě věci" zabručela Alfa, když se vlci před ní utišili. ,,Zaprvé, k naší smečce se přidal samotář Chladný, bude teď mezi hlídkaři. A jelikož máme málo potravy, ty Ostražitá se přidáš k lovcům"
Vlčice překvapeně přikývla a Veselý se rozzářil. Ledíka napadlo, jestli je vůbec někdy smutný.
,,Navíc, Epsilon se ještě nevrátila do tábora. Proto, musím vyslat hledací výpravy" řekla to znuděně, jakoby měla na práci něco důležitějšího. Což zřejmě měla, jako třeba plánování jak obsadit území koček.
Vytvořila skupinu a Ledíka překvapilo, že ho do ní zařadila také. O něco méně ho potěšilo, když ho přiřadila k Drzé a Mrzutému.
Drzá byla hezká bílá vlčice a neustále si z Ledíka dělala srandu, zatímco šedý vlk Mrzutý se ho pokoušel ignorovat.
Přesto si na něj nedovolili moc, jelikož viděli, že oproti nim je mohutnější.
,,Jdeme" vyštěkl Mrzutý a vyběhl z tábora. Ledík si povzdechl a následoval je. Když opustili mýtinu, obklopil je chlad a pochmurná nálada.
Ledík nechápal jak to tu vlci dokážou vydržet. Běhali po lese jako pitomci a volali: ,,Chytrá! Epsilon!"
Věděl přesně kde je, a proto byla tato výprava zbytečná.
Vrátili se do tábora když už bylo slunce vysoko na obloze a trochu hřálo. Stín, který Šedé skály vrhali na tábor je ale moc nepotěšil.
Když je Beta uviděl nadějně se k nim vydal, ale když spatřil že jdou sami, svěsil ocas.
Ledík si přál, říct mu co se stalo, ale držel jazyk za zuby.
Drzá podala hlášení, zatímco on se potuloval po táboře.
Kořisti moc nepřibylo a on doufal, že na něj vůbec něco zbyde. Najednou spatřil hubenou, bílou vlčici, která seděla před tím doupětem pro Omegu.
Ledík neměl co dělat, a tak šel za ní. Když si ho Omega všimla překvapeně sebou trhla a sklopila zrak.
,,Proč to děláš?" Zeptal se Ledík nechápavě, což bílou vlčici vyděsilo ještě víc.
,,C-co?" Vykoktala s hlavou stále skloněnou.
,,No proč kloníš hlavu? Já nejsem Alfa"
Omega byla tak ohromená, že zapomněla na svůj strach a podívala se mu do očí. ,,Protože si na větším postavení" zamumlala.
Ledík to nechápal. V jejich klaně taky panovala hierarchie, velitele všichni museli poslouchat, a tak, ale ona se kloní i před obyčejným hlídkařem. Který je ve skutečnosti kočka, ušklíbl se Ledík v duchu.
Lehl si vedle ní a Omega se od něj trochu odsunula.
,,Proč se tak bojíš?" Nechápal Ledík.
Omega si položila hlavu na tlapy, ale mlčela.
,,Mám odejít?" Zeptal se Ledík, a překvapilo ho, že Omega vyhrkla: ,,Ne! Totiž, jestli chceš..."
,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se Ledík, a bílá vlčice sebou trhla. ,,To ti nemůžu říct. Musíš mě oslovovat Omega"
Ledíkovi se to moc nelíbilo.
,,Víš proč jsem taková jaká jsem?" Zamumlala vlčice tiše a Ledík zavrtěl hlavou.
,,Ubližují mi. Když je málo kořisti, a oni jsou naštvaní, první, kdo je na mušce, jsem já. Když se pohádají s nějakým kamarádem, na kom si mohou vybít zlost? Na Omeze.
Je to tu hrozné" šeptala roztřeseně a odkryla několik jizev. Ledík nebyl vlkem dlouho, ale poznal že to jsou otisky zubů a zachvěl se.
,,Tak proč neutečeš?" Zeptal se. Omega na něj vyvalila oči. ,,Nemohla bych. Zemřela bych hlady"
Ledík chvíli váhal, ale pak se k ní chlácholivě přitiskl bokem.
,,Zkusím s tím něco udělat" slíbil, i když nevěděl jak.
Omega zavrtěla ocasem a pousmála se. Ledíka naplnil hřejivý pocit, že si našel kamarádku.

Den plynul tiše a nudně, párkrát byl na hlídce, a vždycky daleko od území Sovího klanu.
Když se setmělo, všiml si v táboře nějakého ruchu. Mrzutý vypadal naštvaně, vypochodoval s doupěte hlídkařů a Drzá za ním se chechtala.
Ledík ho pozorně sledoval, jak se to míří k Omeze, a projelo jím zlověstné tušení. Napjal svaly, a všiml si, že polovina smečky ho sleduje. Alfa vyšla ze svého doupěte a pobaveně se ušklíbala.
Omega sklopila uši a ani se nebránila, když se jí Mrzutý nasupeně zakousl do ramene.
Ledík ho ohromeně pozoroval, neschopen slova. To ho nikdo ze smečky nezastaví?!
Pohlédl na Alfu, která se tvářila zaujatě. Beta nevypadal dvakrát nadšeně z toho, co se děje, ale nepokoušel se Mrzutého zastavit.
Je to na mě, pomyslel si Ledík a rozběhl se k Mrzutému, který se chystal k další ráně.
Zakousl se mu do šedého ramene a hlídkař zlostně zavrčel. Ledík se ho honem pustil a stanuli proti sobě. Věděl že je v nevýhodě. Možná že vypadal silně a tak, ale v životě nebojoval vlčím způsobem. Doufal že jeho vzhled Mrzutého odradí.
,,Co to děláš?" Zavrčel hlídkař a zlostně mrskal ocasem.
,,Co to děláš ty?" Vyjel na něj Ledík a všiml si, že ho Alfa probodává pohledem. Nervózně polkl.
,,Drzá mě naštvala" pokrčil Mrzutý rameny a Ledík na něj nevěřícně civěl. ,,Tak si to snad vyřiď s ní, a né s Omegou která za nic nemůže!" Zavrčel Ledík a napjal svaly.
Mrzutý se teď zatvářil ohromeně. ,,Kdybych napadl jiného hlídkaře, měl bych problém. Omega je jednoduchý terč na vybíjení zlosti"
,,Srabe" Ledík naježil srst na zátylku a vycenil zuby, když na něj Mrzutý hluboce zavrčel.
Ledík si přál, aby je někdo zastavil, ale nikdo nic neudělal.
Mrzutý vyrazil jako první, rozběhl se k němu s tlamou otevřenou. Ledík tak tak uhnul a podíval se na zem. Od jeho tlap se vznesl prach a on dostal nápad.
Když se na něj hlídkař znovu vyřítil, Ledík hrábl tlapou a do jeho očí se dostal prach. Mrzutý zavyl a odkulhal pryč, kde si mohl pročistit oči. ,,Neskončil jsem s tebou" zavrčel a začal si olizovat ránu.
Ledík napruženě stál zády k Omeze, a probodával pohledem všechny, kdo se na ní jen podívali.
Alfa přistoupila k němu s prohnaným úšklebkem. ,,Dobrá práce. Nečestná hra, to je přesně to, co potřebuji" řekla a odkráčela pryč.
Ledík spolkl pár nadávek, a otočil se k bílé vlčici.
,,Ty jsi pitomec" zavrčela, když si lehl vedle ní. Rameno měla zakrvácené, ale nikdo se neobtěžoval jí vyléčit. Ledík na ní překvapeně pohlédl. ,,Zachránil jsem tě" řekl ublíženě.
,,Jenže teď tě Mrzutý nenávidí, a nejspíš tě ve spánku zabije" sykla Omega.
,,Stálo to za to" pokrčil Ledík rameny. ,,Nemá právo ti ubližovat"
Omega na to nic neřekla, ale Ledík poznal že je udivená.
Ledík si prohlédl její ránu. ,,Nejsem léčitel, ale něco bych ti na to mohl dát" řekl a vydal se z tábora. Moc se v bylinách nevyznal, ale jelikož měl spoustu snů s Chytrou, která byla Epsilon, nebylo to tak těžké.
Připravil jednoduchý obklad a vzal sebou i nějaké pavučiny.
Vrátil se do tábora a přemyšlel, jak jí obklad dát na rameno.
Uchopil kámen, který použil jako misku do tlamy, a jednoduše to na Omegu vylil.
,,Hej" ohradila se, a zasmála se. Naštěstí se většina té směsi dostala na rameno a on jí ho ještě obvázal pavučinami.
,,Kde ses to naučil?" Zeptala se ho Omega.
,,Ani nevím" odpověděl vyhýbavě.
Když se svolávalo na jídlo, vstal aby se připojil k ostatním hlídkařům. Ještě ale zaslechl hlas Omegy: ,,Osamělá. Jmenuji si Osamělá"

Ahuuj! Jak se vám daří? XD
Nová kapitola je tu, započala jsem přátelství mezi Ledíkem a Omegou! XD

Jak se vám kapitola líbila? XD
Taková trochu nudnější, ale doufám že dobrý XD

Zatím ahuuj^^