Zimní Kotě✓

9.Stopa

Ledík ztěžka oddechoval a hleděl na Ostražitou.
,,Znova" štěkla přísně a on se postavil do bojovné pozice. Kráčela kolem něho a dávala mu pokyny: ,,Zadek nahorů. Nevrť ocasem. Vyceň zuby. Sklop uši"
Když byla spokojená, postavila se naproti němu a oni se už po páté vrhli do zuřivého boje.
Ledík jí poprosil, aby ho ve volném čase učili bojovat. Důvody byli dva: Pokud ho odhalí, tak se jim bude muset ubránit. A nesmí dovolit, aby někdo ubližoval Osamělé. Byl si jistý, že jeho mohutnější vzhled a náhodné vítězství nad Mrzutým případné útočníky odradí, ale jakmile jim dojde, že Ledík neumí bojovat, budou si dovolat ještě víc.
Ledík proti ní vyrazil z tlamou otevřenou. Stále ho štvalo, že vlci bojují jen zubama. Nejraději by se oháněl tlapami, podle jeho mínění to bylo bezpečnější, ale vlci to neuměli.
Proto se musel učit bojovat jejich způsobem.
Díval se na rameno Ostražité, ale měl v plánu zaútočit na ocas.
Byla to jedna z výhod, které ho naučila-musí se dívat tam, kde nechce útočit, aby se jeho nepřítel nevyhnul.
Ostražitá ale poznala co má za lubem, vyhla se mu a Ledík to málem plnou ranou vrazil do stromu.
Včas se zastavil a prudce se otočil, jenže pozdě. Ostražitou měl na zádech, zakousla se mu do krku tak, aby mu neublížila, ale i tak to bolelo.
Po chvíli slezla a nesouhlasně ho sledovala.
Ledík nemusel být génius, aby mu došlo že je zklamaná.
,,Příště si povedu lépe" slíbil. Ostražitá si povzedchla a kývla. ,,To doufám. Už musím jít na lov, zatím ahoj"
Odkráčela pryč do lesa.
Trénovali na cvičné mýtině, kam chodili matky s vlčaty, aby je naučili lovit, nebo tu chodili ostatní vlci, procvičit s v boji a lovu.
Ledík zamířil k táboru, večer měl mít hlídku.
Kráčel s hlavou skloněnou a přemýšlel.
Včera bylo Shromáždění, a on litoval že tam nebyl. Vždycky si přál vidět více koček, hlavně z Havraního klanu.
Stýskalo se mu po Sovím klaně.
Po Vlčce, jeho odvážné, nebojácné sestře, po Kouříkovi, pravém opaku Vlčky. Stýskalo se mu po Jehličce, která ho vždy obdařila povzbudivým úsměvem a chlácholivými slovy, dokonce se mu stýskalo i po Dešťovi.
Chtěl zase cvičit v lese, v jejich krásném, prosluněném lese.
Už tu bylo skoro bezlistí, věděl to podle kratších dnů a chladných nocí.
Byl by to jeho první sníh. Představil si sám sebe, jak našlapuje po studené pokrývce-aspoň tak mu to popisovala matka-kde jeho srst není vůbec vidět.
Přál si za mrazivých nocí lehnout vedle svých sourozenců a poslouchat neustálé brblání Deště, jak je mu zima.
Doteď si neuvědomil, jak moc se mu po klaně stýská. Byl tu sotva tři dny.
Chtěl se vrátit! Jenže nenašel žádnou stopu, díky které by se zabránila válka mezi vlky a kočkami.
Alfa měla něco v plánu.
Moc dlouho jí neznal, ale ten její zlomyslný škleb prozrazoval své. Doufal že to, co si usmyslela s ním ani s kočkami ze Sovího klanu nemá nic společného. Měl pocit že to není pravda.
Potřeboval najít nějaké vodítko, jak zastavit válku, ale nic ho nenapadlo.
Vlci neměli starší, když nějaký vlk umíral na stáří, pojmenovali ho Bledý a nechali umřít. Do té doby sloužil své smečce jako by byl veselý mlaďoch.
Ledíkovi to přišlo hrozné, ale s nikým se o to nepřel.
Rozčilovala ho další věc. Zdálo se, že nikomu moc Chytrá nechybí. Beta byl samozřejmě smutný, ale jinak nikdo si toho pomalu nevšiml. Alfa se ani neobtěžovala jí najít. Když se někdo z mála, co se aspoň trochu o Chytrou staral, zeptal, kdo je bude léčit, řekla: ,,Nikdo. Umře"
S těmi slovy rozpačitý vlk odešel a už se o Epsilon nikdo nezmínil. Ledík přemýšlel, jestli ho v klanu postrádají, nebo jestli jim je to jedno, stejně jako smečce že zmizela Chytrá.
Byl ve smečce chvíli, ale dokázal se rychle zkamarádit.
Nejvíce se bavil s Osamělou a Veselým, ale Ostražitá byla také fajn, stejně jako lovec Pravdomluvný a hlídkař Hodný. Ostatní se s ním očividně odmítali bavit.
Hlavně Mrzutý mu dělal ze života peklo. Ponižoval ho, uvítal každou možnost ho zabít... Jednou se mu to málem povedlo! Byli na hlídce, a Ledík si nevšiml jámy, která byla zakrytá listím a větvemi.
Vypadala až moc uměle, a když ho Hodný zachraňoval, Mrzutý se zatvářil rozčíleně. Ledík si byl jistý že ho chtěl zabít.
Ale nelitoval toho, že zachránil Omegu, jelikož se stala jeho věrnou kamarádkou.
Než došel do tábora, slunce už bylo vysoko na obloze a trochu hřálo.
Zamířil k doupěti Omegy a zareptal: ,,Měli by ti dát jiné doupě. Tohle je jen starý křák"
Osamělá se pobaveně ušklíbla. Od chvíle, kdy se s ní začal bavit byla mnohem sebevědomější.
,,Když je teď Epsilon pryč, napadlo mě, že bych se tam mohla ubytovat. Řekla jsem o tom Alfě, ona se jen ušklíbla a poslala mě čistit podestýlku" odfrkla si a Ledík sebou trhl.
,,Tobě Chytrá nechybí?"
Omega se zatvářila trochu dotčeně. ,,Samozřejmě že chybí. Chovala se ke mě moc hezky. Ale vlci se občas ztrácejí"
Ledíkem projelo zachvění. Nevěděl proč, ale tahle informace mu připadala velice důležitá.
,,Jak ztrácejí?" Zeptal se vzrušeně.
Osamělá na něj překvapeně pohlédla, jakoby nechápala proč se o to tak zajímá.
,,No, před měsícem zmizel lovec Arogantní. Nikdo ho neměl rád, hodně si na mě dovoloval" Zachvěla se a potřásla hlavou. ,,Ale nikdo nemohl pochybovat o jeho loveckých schopnostech. Jednou šel sám na lov, chtěl nám dokázat jak je skvělý. Když se nevrátil, vydali jsme se ho hledat-byl příliš dobrý lovec, nemohli jsme ho ztratit. Jeho stopa končila u Šedých skalách"
Ledíkem projelo další zachvění a on pohlédl k Šedým skalám, které se hrozivě tyčili nad táborem. Vzpomněl si, co mi řekla Ostražitá, když ho vedli poprvé do tábora.
,,To jsou Šedé skály" řekla tehdy Ostražitá, když si všimla kam se dívá. ,,Říká se, že tam se uskutečnila první bitva mezi Úžasnou Vlčicí a Hvězdným klanem"
,,Tam se odehrála bitva mezi Úžasnou Vlčicí a Hvězdným klanem" zamumlal Ledík spíše pro sebe, ale Omega zmateně přikývla.
Bylo to jako skládačka, které chyběl poslední kousek.
,,Musím se o Šedých skalách dozvědět co nejvíc" vyhrkl Ledík a ani nevěděl, kde na to přišel. Jakoby mu radil samotný Hvězdný klan.
Věděl že ti nejstarší vlci ze smečku mu nevěří a pokud jsou ty skály důležité, pochyboval že mu o nich něco řeknou.
Pochyboval také, že o nich něco ví Osamělá, Veselý a ostatní mladí členi smečky.
Bitva mezi Hvězdným klanem a- , zarazil se, když mu to docvaklo.
Musí si promluvit s Chytrou. Prostě musí!
Zvedl hlavu a pohlédl na nebe. Dnes v noci se vyplíží z tábora, a najde jí.
Osamělá na něj hleděla se zmatkem v očích a on jí olízl krk. Nemohl jí nic říct-zatím ne.

Hele jak jsem dobrá! XD (Ego XD)
Tři kapitoly za den! A možná budou čtyři, i když o tom hluboce pochybuju XD

Zatím ahuuj! ^^