Zimní Kotě✓

Epilog:

Celou jeskyni ozářilo oslepující bílé světlo a Chytrá rychle zavřela oči, aby neoslepla. I přes zavřená víčka viděla světlo, takže dokud si nebyla jistá, že může otevřít oči, neudělala to.
Zvonilo jí v uších, v nose cítila milióny pachů, které v životě necítila.
Když se konečně odhodlala otevřít oči, úžasem vydechla.
Socha nyní nebyla průhledná, ale zářila vnitřním, bílým světlem. A co více, hýbala se.
Před sochou byla velká hromádka popela, po Alfě ani stopy a Chytrá odhadovala, že jí to spálilo, ať už to bylo cokoliv.
Chytrá se podívala na Ledíka, aby se ujistila že je v pořádku. Vypadal že byl, jen zmateně pomrkával a pak se podíval na hromádku popele.
Rozpačitě koukl na Chytrou která ohromeně zavrtěla hlavou.
NEBOJTE SE, zaznělo jim v hlavách, až sebou oba dva poplašeně trhli a začali se rozhlížet kolem sebe. Až po chvíli jim došlo, že to byla ta socha.
Chytrá upřela pohled do těch inteligentních očí a zase jí zachvátil ten pocit touhy. Měla štěstí, že teď byla v podobě kočky, kdyby byla vlk, tak by nejspíš byla schopná do těch očí hledět navždy.
ONA NEBYLA HODNA NÉST ZNAMENÍ ÚŽASNÉ VLČICE, pokračovala socha a Chytrá se spěšně uklonila. Všimla si, že Ledík to po ní napodobil. Znamení Úžasné Vlčice? Co to asi je? Přemýšlela.
NA VŠECHNY OTÁZKY VÁM ODPOVÍM POZDĚJI, řekla socha a udělala jeden pohyb k nim. Instinkt Chytré velel ustoupit, srdce zase chtělo přijít blíž. Neudělala nic, jen jí nehybně sledovala.
Socha jakoby napodobila úsměv a prošla kolem nich. JDETE? Zeptala se a oni jí zmateně následovali chodbou.
Teď, když na světlo zářila socha, se nemuseli bát tmy a uvědomili si, že tunel je vlastně hrozně obyčejný.
Taky si všimli, že zem je pokrytá popelem, což Chytrou značně poplašilo. Nejspíš to byli ti, co nemohli nést znamení Úžasné Vlčice, nebo jak to říkala, uvažovala.
Socha najednou zpomalila, takže se Chytrá s Ledíkem dostali do vedení, i když cítila přítomnost sochy stále za sebou.
Najednou uviděli ostré sluneční světlo a museli přimhouřit oči, když se vynořili z chodby.
Vlci a kočky se zmateně potáceli sem a tam, hodně jich bylo zraněný, zem byla rozrytá a pokrytá krví.
První kdo se vzpamatoval byla Hvězdná záře, okamžitě vyrazila k nim, boky měla potřísněné krví, stejně jako drápy a tlamu. Chytrou znepokojilo, že většina krve, nebyla její.
Hned druhý byl Beta, který k nim vyrazil také.
,,Co se stalo?" Zeptal se s velitelkou Sovího klanu naráz a oba na sebe zamračeně podívali.
Chytrá se chtěla k bratrovi vrhnout, ale momentálně byla pořád pro něho nepřítel.
Najednou za nimi z tunelu vyšla socha a ozářila všechny světlem. Slunce už sice vycházelo, ale i tak svítila jako světluška.
Když vlci sochu uviděli, nejdřív na ní nehybně pohlédli a pak se poklonili. Kočky naopak odstupovali, vrčeli a tvářili se znechuceně.
Chytrá si s Ledíkem vyměnila pohled a čekala.
VE MĚ PŘEBÍVÁ ČÁST DUŠE ÚŽASNÉ VLČICE, řekla socha a její hlas se všem rozezněl v hlavách, což všechny, až na Chytrou a Ledíka, polekalo.
VÍM JAK ZAŘÍDIT, ABY UŽ ANI JEDNA SMEČKA NEBOJOVALA Z KLANY. DOVEĎTE MĚ K JEZERU, KDE SE KONAJÍ KOČIČÍ SHROMÁŽDĚNÍ! Zvolala a vlci naráz přikývli. Kočky se tvářili nedůvěřivě, a na vlky syčeli, jelikož nezapomněli na nedávnou bitvu.

Vyrazili na cestu, slunce vyšlo, ale moc přes husté stromy nezářilo.
Silnější podpírali zraněné, kočky a vlci šli bok po boku.
Úžasná vlčice a Ledík s Chytrou šli úplně vzadu, a ona jim mezitím vše vysvětlovala.
KDYSI, KDYŽ SE V ŠEDÝCH SKALÁCH ODEHRÁLA BITVA MEZI MNOU A HVĚZDNÝM KLANEM, ČÁST MÉ DUŠE TU V PODOBĚ SOCHY ZŮSTALA. OBĚ STRANY BYLI TAK VYČERPANÉ, ŽE UŽ JSME NIKDY NEMOHLI VE SVÉ PODOBĚ SESTOUPIT NA ZEM.
PŘEDTÍM JSME ČASTO CHODILI SVÝM POTOMKŮM NA POMOC, CHRÁNILI JE, VYHRÁVALI BITVY, OBČAS JSME MĚLI I DĚTI S OBYČEJNÝMI. TY VLČATA-NEBO KOŤATA-BYLI VŽDYCKY NEOBYČEJNÁ, A VŽDY SE STALA VELITELI NEBO ALFAMI.
JENŽE PAK UŽ JSME NIKDY NEMOHLI DOLŮ, TA VÁLKA NÁS NAVŽDY VYČERPALA. MOHLI JSME JENOM SESÍLAT SNY, OBČAS POMOCT JEDNÉ STRANĚ VYHRÁT, ALE TO BYLO VŠECHNO.
KDYŽ ČÁST MOJÍ DUŠE ZŮSTALA UVĚZNĚNÁ V ŠEDÝCH SKALÁCH, SMEČKY VLKŮ ZAČALY CHÁTRAT, ZATÍMCO KLANY VZKVÉTALY.
AŽ TEPRVE PO MNOHA, MNOHA STALETÍCH JSME MOHLI VÍCE ZASÁHNOUT.
KDYŽ TA VLČICE ZABILA PŮVODNÍHO ALFU, A VYBURCOVALA OSTATNÍ SMEČKY ABY NAPADLI KLANY, SPOJILA JSEM SE S HVĚZDNÝM KLANEM A ZAČALI JSME VÁM DVĚMA ZASÍLAT SNY. MUSELI JSTE POCHOPIT, JAKÉ JE TU V KŮŽI TOHO DRUHÉHO, A AŽ PAK TEPRVE JSME VÁS MOHLI PROMĚNIT.
VIDĚLI JSME VE VÁS VELKOU NADĚJI.
TY CHYTRÁ, SI MĚLA VŠECHNO, CO JSI JAKO KOČKA POTŘEBOVALA, TVOJE VĚRNOST SMEČCE BYLA VELKÁ, ALE SMYSL PRO MÍR VĚTŠÍ.
A TY LEDÍKU, JSI ZASE TÍM, KOHO PŘESNĚ JSME POTŘEBOVALI DO SMEČKY. A NETRAP SE NAD TVÝM NEŠŤASTNÝM OSUDEM S OMEGOU.
NEVIDÍM PŘÍMO DO BUDOUCNOSTI, ALE VÍM, ŽE SI NAJDEŠ NĚKOHO LEPŠÍHO. ZDA TO DOPADNE DOBŘE, NEBO NE, TO ALE ŘÍCT NEMŮŽU.
KDYŽ SE MĚ ALFA LESNÍ SMEČKY DOTKLA, SHOŘELA JAKO VŠICHNI, KTEŘÍ TO UDĚLALI PŘED NÍ. ALE JELIKOŽ JSTE TAM BYLI VY DVA, PROBUDILA JSEM SE, A KONEČNĚ BUDE MOCT DĚLAT SVŮJ ÚČEL...
Více jim zatím odmítala říct.