Hvězda v Kuličce

Bobovo Stěhování

Po vskutku nepohodlném spánku se Bob probudil u kmene stromu, kde ve včerejší noc usnul. V momentě, kdy si jeho oči zvykly na okolní světlo, zjistil, že na něj čeká Eleanor, aby ho vzala za Evženou. Jak ohleduplné. Bob byl sice ještě trochu rozespalí, ale nechal se i tak nést malou myškou skrze její propracovaně vybudovaný labyrint. Tentokrát vzala Boba přímo do pokoje Evženy, bez jakýchkoli neplánovaných zastávek. Eleanor vysadila Boba co nejdále od topení, které sice  nebylo schopné fungovat, ale jistota je jistota. V pokoji ležel na posteli Zdeněk a vedle něj dřímala Evžena. Evžen při svém spánku vyluzovala překvapivě tiché zvuky, což není obvyklé. Jen občasně z ní vyletělo chrápání hlasitosti výbuchu atomové bomby. Ovšem, kdykoliv byla Evžen zticha, tak to nebyla tak úplně pravda. Pořád chrápala velmi hlasitě, ovšem frekvenci jejího chrápání nebylo schopné lidské ucho zaznamenat. Ale sluchové receptory vloček byla více než schopna zaslechnout tento nelidský skřek. Bob prožíval neskutečné peklo, ale díky menší díře ve zdi byl schopen procpat se na balkón a vyhnout se nepřestávájícímu řvu, vycházející z úst jeho matky. Evžen se po zbytek svého spánku otáčela a různě převalovala. Pokud by se na Zdeňka Evžen svalila, ničemu by to nevadilo, jelikož momentálně vážila stejně, jako sedmikráska.
Zanedlouho začla hrát z vedlejšího pokoje znělka anime, které v tuto dobu pravidelně sledovaly Diana s Terezou. Jejich sledování anime také sloužilo všem ostatním jako budík, jelikož tloušťka zdí byla velmi podobná ohleduplnosti Evženy.

"RAILEY! JAK JSI MOHLA!?" Začla křičet Tereza, když její oblíbená postava zabila královnu. "CHUDÁK FANTAGÍRA! CO TI KDY UDĚLALA?!" Pokračovala v křiku mezitím co se jí Diana pokoušela uklidnit. Terezin intenzivní pláč byl schopen vzbudit Evžen a Zdeňka. Byl natolik nevydržitelný, že Diana byla nucena umlčet pláč několika vrstvami lepící pásky. Evžen se s pomocí Zdeňka vyhrabala z postele pár minut před snídaní. S novou informací týkající se Hudrleny, kterou se dozvěděla z řetězové zprávy kolující zájezdem, byla připravená udělat cokoliv, aby si s sebou z jídelny vzala aspoň párek.

Bob ihned zaznamenal pohyb své hubenější matky a procpal se zpět skrze tu samou díru dovnitř. Evžen se oblékla, nevidijíc svého syna. Bob rychle přešel k ní a otřel svůj studený sníh o Evženinu chlupatou nohu. Evžen vykřikla a škubla nohou tak, že udělala díru ve zdi a podívala se ke své noze, kde uviděla své syna, který se pravděpodobně usmíval

"Ty?" řekla nevěřícně Evžen "Jsi to vážně ty?" pokračovala, když jí vtekly slzy do očí.

"Evžen?" Odpověděl sladkým, milým hlasem pomalu tající Bob.

"Ano... to jsem já! Jakože umíš mluvit? Vím, že jsem momentálně trochu chudší, než jak si mě pamatuješ, ale vážně jsem to já! Jak moc jsi mi chyběl!" Po dokončení věty Evžen vzala Boba do náručí, její tělesná teplota klesla hluboko pod nulu a opatrně objala svého syna. Bob se jen mlčky přitulil k Evženě a ta pokračovala

"Neměl bys tady moc dlouho být. Roztaješ! což... Určitě není dobré."

"Rád bych přežil" usmál se "Jsem Bob." Sdělil své matce.

"Bob nikam chodit nemusí" Ozvalo se zpoza Evžen. Když se otočila, ve dveřích stály Diana a Tereza, obě odhodlané pomoct Bobovy. Tereza měla stále vyditelné otisky lepící pásky.

"Mám u sebe fén. Když ho dám na to nejstudenější nastavení, Bob přestane tát! Aspoň doufám." navrhla Tereza odhodlaným hlasem.

"A já mám několik prodlužovaček. Tím pádem se dostaneme i do jídelny." Vzbudil se Zdeněk a ihned se zapojil do debaty.

"Hrozně moc vám všem děkuju!" Padla Evžen všem do náručí a všichni začli chystat bezpečný přesun Boba z pokoje do jídelny a zpět. Zdeněk se celou dobu pokoušel rozmotat jeho čtyři prodlužovačky, které se vzhledem podobaly nerozvařeným nudlím. Tereza se pokoušela zjistit, jak vůbec fén funguje, Dianě bylo všechno jedno a sledovala anime a Evžen hovořila s Bobem.