Hvězda v Kuličce

Nebe-zpečí

Zatímco se Karolína a zbytek bavili v jiných dimenzích, Terka si několik minut ani jejich absence nevšimla. Jen se tak nenápadně vrátila do přízemí, kde si prohlížela knížky, svazky i technologické spisy, které ještě nedokázalo lidstvo pochopit. Přestože obchůdek se zvenčí zdál vcelku malý, taková rodinná prodejna, tak uvnitř byly řady a řady spisů. V nebi se běžné zákony fyziky velmi očividně nedodržují, tento koncept Tereza byla schopna pochopit a vydala se do českého oddělení. Už se ani nezaobírala velikostí knihovny, jen chtěla nejít nějakou zajímavou knížku nebo podobnou formu knížky. Kromě své nejoblíbenější knižní trilogie, Bílá jako Topaz, Černá jako Obsidián a Několikabarevná, jako Alexandrit, její oko zaujmula kniha s typickým lidským formátem. Žádné sci-fi, ale starý dobrý papír. Její název byl ale seškrábaný. Když se jí pokusila vyndat z poličky, přiletěla za ní žena, kterou viděla na začátku obchodu. Cosi jí říkala, ale Terka jí vůbec nerozuměla. Jenom se na ni pousmála, dala ruku v bok a omluvila se, že jí nerozumí. Dáma samozřejmě taky nerozuměla a zas něco řekla a odletěla zpátky. 

Tereza brzy zjistila, že má v sobě ještě kouzlo letu od Karolíny. Dozvěděla se to, jelikož zakopla o neznámou látku před prodejnou a těsně před tím, než dopadla na povrch se zastavila. Ale nebylo to úmyslně. Spíš takový reflex. A tak si Terezina peněženka oddychla, jelikož už nebude muset platit rhinoplastiku. Zvláštně létající Tereza se vydala do jedné z uliček, které působily atmosférou, že se tam nejspíš prodávají drogy. Jak se tam tak procházela, několik zahalených andělů jí nabídlo všelijaké dobroty a drobnůstky, ale všechny ignorovala. Zaujmul ji jeden z posledních prodejců. Zavedl ji nejspíš do svého bytu, kde se představil. Naštěstí uměl česky. Představil se jako Anděl Adoel. Tereza se také představila a anděl působil docela mile. Ukázal jí po velké místnosti, která opět porušovala zákony fyziky a v rožku poukázal na truhlu. Otevřel ji a do místnosti se rozprostřelo několik koulí.

Všechny černé jako nicota vesmíru. Adoel byl prodejce portálů. Než začal vysvětlovat, který portál vede kam, ujistil se, že Tereza nezná žádné Archanděly, Cherubimy, nebo dokonce Seraphy. Spokojeně se usmál, když mu bylo oznámeno, že Tereza vůbec netuší, o čem to mluví. A začal vysvětlovat. Portálů bylo celkem 13. První vedl do světa, kde je magie používána už staletí, druhý do světa, kde lidstvo technologicky postoupilo podstatně dál, třetí schovával svět, kde jsou nebeští andělé v hierarchii Islámu a ne křesťanství, čtvrtá realita obsahovala rovnoprávnost všech lidí, v páté se na úroveň člověka vyvinuly kočky a lidé jim slouží, v šesté lidé kontaktovali mimozemský život a žijí nyní v míru, v sedmé se stalo to samé, akorát to začalo intergalaktickou válku, osmý svět neobsahoval žádné lidi ani zvířata. Jen rostliny. V devátem se nacházel život na všech planetách sluneční soustavy, desátý vesmír byl naprosto prázdný, jedenáctý měl anděly v souladu s lidmi a poslední, třináctý... K němu se Adoel nevyjádřil. Jen řekl, ať si ten nevybírá. Dokonce situaci vyhrotil natolik, že Terezu žadonil, prosil jí a škemral, aby si jeden z vesmírů vzala. Tereza se ho chtěla zeptat na změnu tónu, nebo proč se jednoho z nich chce tak moc zbavit, ale Adoel ji vždy zatrhl s dalším žadoněním. Už ani nešlo o koupi. Několikrát zmínil, že nic za portál nechce. Tereze se zalíbily dva portály a Adoel radostně zajásal a předal jí dvě magické koule. 

Vybrala si svět, kde je nebe dle islámu a svět s magií. Ahoel vrátil portály do truhly a drze Terezu vyhostil ze svého bytu s mazaným úsměvem. Portály dostala uzavřené v jakémsi plastu, který zabraňoval její ruce, aby se ponořila do tunelu v limbu, neboli mimo časoprostor. Tak se Tereza procházela po nebi. Netušila kam, ani kudy jde, ani kde skončí. Přemýšlela, proč ji Ahoel tak vřele přivítal, ale ihned odstrčil. A proč byly portály zadarmo? Všechno to nějak nesedělo. Tak si tak své průchody dimenzí prohlížela a ani nedávala pozor, kam jde. Omylem vrazila do podstatně většího anděla, než byl Ahoel. Měl zlatou masku a tmavě modré, docela dlouhé vlasy. Po nárazu spadla na zem a upustila své zboží. Jeden z portálů se po dopadu otevřel. Byl to ten, jenž obsahoval celosvětovou magii. Anděl se jen zděšeně zahleděl do temnoty, než ho začala vsakovat dovnitř.  Než se v něm naprosto vypařil, stihl hodit vlastní kouli čehosi na zeď nějakého stavení a zmizel. Věc se roztříštila o velmi tvrdou zeď a vypustila vysoké množství světle modré páry. Pára sahala do velkých výšin nebe a sahala do mnoha uliček. Tereza jen pevně držela svůj druhý svět v rukou a zamrzle pozorovala, jak její rozbitý portál konzumuje modravou mlhu.