Hvězda v Kuličce

Mezi Světy

"Kde je?" řekla agresivně "Kde k sakru je?!"

"Diano, uklidni se, nemuže být přece daleko" pokoušel se ji uklidnit Zdeněk. Diana probodla Zdeňka pohledem a pomalu vydechla... "NEMŮŽE BÝT SICE DALEKO, ALE JESTLI SIS NEVŠIML, TAK NEVIDÍME ŽIVÉ LIDI TY SCHNILÁ OKURKO PROROSTLÁ VÁPENCEM!... Musíme... Musíme se vrátit do svých těl. Karolína nám bude schopna pomoct." Rozhodla.

 Zdeněk ani Tereza nijak neprotestovali, jelikož si nebyli jisti, zda se za posmrtným životem skrývá další sada krabic a rozhodně to nechtěli zjistit. Všichni letěli sprintovou rychlostí, aby se vrátili k jejich tělům a tak si navrátili život. Jako první svou duši ke spánku uložila Diana. Ulehla do své seskládané mrtvoly ve sněhu se šťastným oddechem. Zdeněk i Tereza navrátili svým tělům duše ve stejnou chvíli. Lehly na stejnou pozici jejich schránek a jejich vize se pomalu rozostřila, až nebyli schopni rozeznat nic jíneho, než levandulový nádech prostředí. 

"KÁJO!!" Prorazila dveře nyní žívá Diana, zakopla o prah a žuchla na zem, zatímco se Zdeněk a Tereza teprve probouzeli.

"Co se stalo?" Ztrnule se na ni otočila. Zdeněk a Tereza už vstali z postele a začli obdivovat živé prostředí.

"EVŽEN NENÍ. ONA TAM NENÍ. KRABICE FUČ. HEVŽEN TAM NENÍ, CO MÁM DĚLAT, KDE JE?!" Vysvětlovala a při tom máchala rukama po celé místnosti a s vyvalenýma očima upřeně hleděla na pozorovacího anděla.

"Cože?! Byli jste u té hory přece, nebo ne? Tam by měla být. Aspoň tam se rozplácla..." Začala přemýšlet" Mohli bychom se porozhlédnout v nebi" Vlídně se usmála. Skrze její úsměv byl vidět extrémně nervózní a naštvaný výraz.

"A to nám pomůže jak?" Otázali se všichni sborově.

"No, víš, co se říká. Co na Zemi nenajdeš, v nebi se skrývá. To přísloví mělo ještě část vypsanou malým textem, ale ta není důležitá. Pokud se tímto budeme řídit, tak v nebi najdeme lokaci Evženy, mohlo by to fungovat" Nadějně se pousmála

"Ne, to se fakt neříká" Hleděla Diana Karolíně do duše s mrtvým úsměvem, ovšem, jelikož neměla nic lepšího na práci, tak donutila sebe, Zdeňka i Terezu souhlasit. 

Čtyřčlená skupina vyšla před chatku, aby Karolína měla na své čary-máry dostatek prostoru.

"Na tyhle kouzla nejsem moc dobrá, takže pokud vám omylem udělám z nohy velblouda, tak se předem omlouvám" uchechtla se "Jak to je jenom bylo?... No ovšem!" Luskla prstý a z modrých plamenů se jí v ruce objevila malá knížečka. Cosi z ní vyčetla, luskla podruhé a kniha v těch samých plamenech zmizela. Karolína naposled vydechla, prokřupala klouby a spustila.

"ფრენის ძალა, ან მიეცემათ მათ, გთხოვთ იმუშავეთ, ეს უნდა გამოვიდეს, გთხოვთ, არაფერი გამოტოვოთ, ღმერთო ჩემო, ალაჰი და ბუდა, მოდით, იმუშაოს"  Kolem Karolíny proběhly provazce blesků.

"Cos to právě udělala?" Zeptal se zmatený Zdeněk.

"No.." začla vysvětlovat "ფრენის ძალა znamená 'Síla letu', ან მიეცეს მათ 'Buď jim darována' a 'გთხოვთ, იმუშავეთ, ეს უნდა გამოვიდეს, გთხოვთ, არაფერი დაუშვათ, ღმერთო ჩემო, ალაჰი და ბუდა, მოდით, იმუშაოს' znamená 'Prosím funguj, tohle musí vyjít, prosím, ať se nic nepokazí, o můj bože, Alláhu a Buddho, ať to funguje'. Ale to bylo jenom připravení. Teď vám tu sílu musím i dát... Na dobu neurčitou". Usmála se a vzlétla do vzduchu.