Společník 2 ✓ || Wang Ziyi & Zhu Zhengting

9

Zhengting
Když se ráno probudím, tak se cítím skvěle. Nelituji toho, co se stalo a poprvé po sexu se probudím plný dobré nálady. Jeho ruce byli tak něžné. Každý dotek byl procítěný láskou a já si nemohl nic jiného přát. Když jsem vstal, tak ještě spal, chvíli jsem si jeho nádhernou tvář prohlížel. Opatrně jsem natáhl ruku a po tváři ho pohladil. Trošku se ošil a něco zažvatlal. Bylo to děsně roztomilé, chvíli jsem měl strach, že se vzbudí, ale nic takového se nestalo. Ještě jsem vítězně ukořistil několik pusinek, než jsem vstal z postele. Se skousnutým rtem jsem přešel svoje oblečení a došel k jeho skříni. Vzal jsem si na sebe svoje spodní prádlo a s úsměvem jsem hrábl po jedné z jeho košil. Voněla jím. Nemohl jsem se toho nabažit. Nádherná vůně aviváže a pracího prášku spojená s jeho nezaměnitelnou vůní mě uklidňovala a já hned věděl, že dnešek bude skvělý den. Hned, jak jsem došel do obýváku, tak jsem otevře všechna okna, abych vyvětral a pustil dovnitř létem provoněný vzduch. Zpěv ptáků pro mě byla jako nejhezčí píseň a já si nevzpomínám, kdy naposledy jsem byl takhle šťastný, takhle bezstarostný a pln nadhledu pro život. Zapnul jsem sporák a začal dělat míchaná vajíčka. Dal jsem opéct toustový chléb a dal vařit vodu na čaj. Zatímco se mi vše smažilo a opékalo, tak jsem prostřel stůl na terase, bílý ubrus, malované hrníčky a talíře a jeho nejlepší stříbrný příbor. Míchaná vajíčka jsem dal do větší misky a tu dal doprostřed stolu, několik opečených chlebů jsem dal na velký talíř vedle mísy s vajíčky a zalil jsem konvici černého čaje. vyhodil jsem pytlíky do koše a osladil ho, jak vím, že to má Ziyi rád a nalil do něj ještě citron a to jsem nakonec odnesl taky ven. Všechno jsem ještě přikryl síťkou, aby nám tam nenalétal hmyz a s úsměvem jsem se vydal za ním do ložnice. Ještě spokojeně oddechoval, tak jsem si vlezl na něj a začal ho pusinkovat na tvářích a celém obličeji, hladil jsem ho ve vlasech a šeptal mu hezká slůvka do ouška, dokud sebou lehce necukl a neotevřel oči. Hned se na mě usmál a pevně mě objal.
"Jak dlouho už jsi vzhůru?" zamumlal rozespale.
"Chvilku." šeptnu na oplátku a se zatajeným dechem čekám na tu chvíli, kdy se jeho rty vpijí do těch mých. Nevím, jak dlouho se líbáme, ale musím polibek přerušit, když vím, že nám stydne snídaně. Vzal jsem ho za ruku a vytáhl z postele. Se smíchem mě sjel pohledem a vtiskl mi ještě pusu. Sám si oblékl trenky, kalhoty a bílé tílko a chytil mě za ruku. Společně jsme došli na balkón a hned, jak uviděl mojí skromnou snídani, tak mě zezadu objal. Cítil jsem několik lehkých polibků na šíji a musel se zasmát nad tím lechtivým dotekem.
"Ty jsi můj šikulka." cítím na jeho slovech, že se usmál.
"Jenom tvůj." zavrním na oplátku a my se posadíme naproti sobě. Společně se nasnídáme a s několika polibky se převlékneme do mnohem formálnějšího oblečení. Za ruku spolu dojdeme k autu. Nasednu na sedadlo spolujezdce a ještě než vyjedeme, tak si vtiskneme pusinky. Cítím se tak nádherně, že ani není možnost, aby mi něco zkazilo náladu. I když jsem lehce nervózní, protože jedeme objíždět různé školky, ale vím, že pokud jsem s ním, tak to bude v pořádku, i kdybych žádnou práci ve školce nenašel, tak pokud mám jeho, tak mi to stačí.
"Zajedeme rovnou do jedné kterou vede můj kamarád Zhangjing, třeba bude potřebovat pomoc." mrkne na mě a já nadšeně přikývnu. Dojedeme před krásně a vesele zbarvenou budovu. Kolem dokola je park a za školkou vidím hřiště. Vypadá to tu nádherně. Zaparkujeme a hned, jak vystoupím, tak slyším dětský smích a nadšením a svou vlastní natěšením několikrát poskočím. Projdeme pomalovanými, skleněnými dveřmi, které zdobí obrázky panáčků. Po chodbě jsou vyvěšené obrázky, které namalovali děti, stejně tak jako na policích jsou různé modely. Od teď nerozeznatelných až po docela hezké napodobeniny zvířat.
"Dobrý de- ah, Ziyi, ahoj." doběhne k nám malý klučina. Hrozně roztomilý a sám vypadá, že má energie na rozdávání. V jedné ruce drží nějakou buchtu a v druhé jablko a na střídačku si z každého ukusuje a vypadá neuvěřitelně spokojeně.
"Ahoj, Zhangjing." usměje se na něj Ziyi a lehce se obejmou, ono by to objetí i bylo, kdyby Zhangjing neměl plné ruce a nemusel ho obejmou spíš lokty. "Tohle je Zhengting a rád by pracoval s dětmi, ale....kvůli jistým problémům to nikdy nemohl studovat. Myslíš, že by se tu mohl zkusit zaučit?" zadívá se na něj. Zhangjing se na mě usměje a prohlédne si mě. pokynu mu hlavou a představím se mu já.
"Je roztomilý, děti ho budou milovat. Momentálně ale nehledáme učitele ale...mohl by tu být jako asistent? Výpomoc, a když se uvolní pozice, tak to může zkusit, maximálně nasbírá zkušenosti a může hledat dál." zašvitoří hnědovlasý klučina a nadšeně poskočí. Zalapám po dechu a vytřeštím oči.
"V-Vážně bych mohl??" vyjeknu nadšeně a divím se, že mi úsměv netrhá tváře.
"Jasně," mrkne na mě. "jestli máš dneska volno, tak to můžeš hned zkusit, akorát si pak musíš obstarat jen lékařské potvrzení a abych tě mohl zaměstnat na smlouvu, tak budu potřebovat, aby jsi si udělal aspoň kurz, to jen tak pro úřady." mrkne na mě. Nadšeně se zadívám na Ziyiho.
"Nevadilo by ti kdybych tu dneska zůstal?" zadívám se na něj a on s úsměvem zakroutí hlavou. Vtiskne mi pusu a popřeje mi hezkou práci.
"Papaaa." zamávám na něj a on se na mě ještě několikrát otočí.
"Tohle je Zhengting, bude nám tu dnes pomáhat, a když se mu tu bude líbit, tak tu s námi zůstane." oznámí Zhangjing. Půjčil mi pantofle a zástěru, abych se neumazal a odvedl mě do místnosti, kde děti zrovna svačili. Všichni mě hezky pozdravili. "Teď to bude snadné, až se nasvačí, tak si dají chvíli tady nějaké hry a pak s nimi půjdeme na hřiště, pak bude oběd a spinkání." mrkne na mě a začne mi představovat jednotlivé zaměstnance. "Tohle je Bu Fan, děti ho moc v lásce nemají, ale neříkej mu to." zasměje se a hodně vysoký a děsivě vypadající mladí se na mě zadívá.
"HEJ!" vyjekne a několik dětí se pak rozpláče a další blonďatý mladík je hned začne utěšovat.
"To je Li Xikan," ukáže na něj Zhangjing a zmiňovaný vyhubuje Bu Fanovi, aby nekřičel, že děsí děti.
"tohle je Yanchen," ukáže na černovlasého chlapce, co zrovna brečí s dětmi u pohádky. Odkašlu si.
"a tohle je Chaoze." další, menší černovlasý mladík usínal u jídla, zatímco do něj děti šťouchali, aby zůstal vzhůru. "Myslím, že sem zapadneš." poplácá mě po rameni a já si hned sednu k prázdnému stolu plného dětí a začnu jim utírat tvářičky od jídla a oni se na mě roztomile culí. Ah, bože, já tohle miluju!!