Take me back ( Ukončeno)

VÍTEJ ZPĚT

O den později v Mikealson house

Pohled Nathali
Probudila jsem se v té stejné místnosti jako mě Rebekah mučila . Se zavrčením jsem otevřela mé zelené unavené oči . Najednou jsem spatřila u dveří postavu celou v černém . Přihmouřila jsem oči snažíc se zjistit kdo to je . Náhle ten dotyčný vystoupil ze stínu do popředí na světlo . Můj dech se zastavuje a mé srdce vynechává několik úderů . Nemůžu tomu uvěřit ... Konečně tady stojí přede mnou . Můj princ . Moje slunce v deštivém dni . ,,Damone?!" Řeknu potichu skoro až zašeptám . A po tváři se mi začnou hrnout slzy , slzy štěstí ,že tu konečně je a že mě přišel vysvobodit . Jako princeznu z vysoké věže kterou střeží velký zlý drak . ,, Nathali!" Říká zděšeně a běží ke mně . ,, Co ti to ta mrcha udělala ?!" Říká a v jeho dokonalých modrých očích můžu vidět slzy . Jen se na něho mlčky usměji a on mi dal jeho ruku na mou tvář a palcem mi stírá mé slzy . Znenadání jsme se s Damonem objevili v nějaké hale utíkajíc pryč před Rebekou . Tu náhle se Beka objeví před Damonem a vyrve mu srdce z hrudi . Zatímco já propukám v hysterický pláč Rebekah zase někam zmizela . Sedám si před Damonovo tělo ,které si přitáhnu na mojí hruď a hladím ho po vlasech . Celou dobu jsem si nalhávala ,že to bude v pořádku , že mu nic není . Jenže pak i mě pochváltila bolest .
,, áááá." Zařvala jsem bolestí . ,, Damone? Damone ?" Vydechla jsem a propukla v pláč . ,, Není to vtipné ,když si někdo pohrává s tvou myslí ,že? " Řekla posměšně Rebeka ,která okolo mě procházela s dýkou v ruce . ,, Cos to udělala ." Prodcedila jsem naštvaně skrz zuby. ,, Já? Já jsem neudělala , ale vůbec nic ." Řekla ironicky a zabodla do mě dýku na které byl železník . A jak rychle do mě tu věc zabodla tak jí i vytáhla . Zařvala jsem bolestí .. ,, Proč to děláš..." Vzlykla jsem . ,, Není to snad očividné ? Nudím se . " A od této chvíle pro mě Rebeka Mikealson přestala být cokoliv už to není ani člověk ,kterého znám hrozně se změnila a to mne mrzí ze všeho nejvíce . ,, Prosím přestaň ! Prosím .. udělám cokoliv co chceš jen mě prosím pusť ." Žádala jsem jí jenže ona byla jako smyslů zbavena . ,, Tak takhle by to nešlo . Před tím než tě hodlám propustit . Tak si ještě pohrajeme . Co ty na to říkáš ?" Řekla ironicky a pokračovala v mém jak fyzickém ,ale také psychickém mučením .

V tu samou dobu na náměstí v Mystic falls

Z pohledu autorky

Na poněkud poklidné náměstí přijel nákladní vůz . V nákladním prosrostoru tohoto vozu byla dva lidé . No lidé ? To se o nich říct nedá. Těmi už dávno nejsou . Najednou se prudce otevřeli dveře od nákladního prostoru . ,,Kde to jsem ?!" Zeptal se dezorientovaný Stefan Salvatore ,který ležel na zádech prohlížejíc se kolem sebe . ,,Vítej zpět v Mystic falls." Odpovídá mu tajemný hlas Klause Mikealsona. ,, Co - co tady děláme ?" Ptá se viděšeně upír a na to mu hybrid stručně a s úsměvem odpoví . ,, Říkal jsi , že jsi mi plně oddán . A tuto místo dokáže jestli jseš jenom dobrý herec nebo mi říkáš pravdu . "