Take me back ( Ukončeno)

BOLEST 2. ČÁST

Pohled autorky

Čaute všichni,  chci se zeptat jestli mám s tímto příběhem i nadále pokračovat.  
Teď už vás nebudu víc zdržovat a zpátky k příběhu

V minulém díle jste četli:

Koukala jsem na něho s pohrdáním.,, Nathali, zeptám jse poprvé a naposledy. Kdo jsi a proč jsi jsem přijela? !". Nic jsem mu na to neříkala. A ani jsem
neměla v plánu nic říct.,, Tak co budeš mluvit?" Jen jsem protočila očima a znovu odvrátila svůj pohled od něho.

,, Fajn, tak jestli to nešlo po dobrým tak to půjde po zlím.

Z pohledu Nathali

Řekl a odešel z této místnosti. Po chvilce jse vrátil s rukavicemi a řetězy. Které pustil s velkým rámusem na studenou zem . Nasadil jsi rukavice. A s jeho arogantním úsměvem ke mně přišel a rozvázal mi provazy za které jsem byla přivázána k židli. Hrubě mě vzal za loket . Můj zrak se přesunul k ocelovým dveřím. Za kterými jse objevil Tyler, milovaný hybrid Klause.
Pomylsela jsem si.

Tyler otevřel dveře a šel směrem ke mně. ,, Podrž jí a snaž se ať ti nezdrhne ". Řekl Damon a pustil můj loket. Hned jak ho pustil tak ho chytl Tayler. Nesnažila jsem jse ani utíkat nebo se nějak bránit. Protože jsem věděla že jsem moc slabá na to abych se pokusila o útěk. Damon vzal ty řetězy a přhákl je ke zdi. Vůbec jsem nechápala proč sahá na ty řetězy s rukavicemi. Ale to jsem brzo zjistila.

Damon natáhl ke mně a Taylerovi ruku na náznak toho aby mě mu dal.
Jakmile mě Damon chytil hrubě se mnou hodil na zem a přivázal obje moje zápěstí k těm řetězům . Jakmile mě přivázal tak jsem pochopila proč Damon sahal na ty řetězy s rukavicemi. Oni byli totiž ,nasáknuté' železníkem. Bolestně jsem sykla a hodila po něm nenávistný pohled. Damon se v tom očividně vyžíval. Protože s úsměvem do mně zabodl kolík. To už jsem nevydržela a omdlela jsem.

O tři dny později

Myslela jsem si že to byl všechno jenom nějaký hodně špatný sen ale nebyl. Po tom co jsem jse probudila a zjistila že jsem pořád v té hrozné cele . Za mnou přišel Stefan s pytlíkem krve .    

Cítila jsem jak jse moje špičáky derou na povrch. Snažila jsem se postavit abych jse mohla na Stefana vrhnout a zlomit mu vaz. Ale po několika marných pokusech jsem to vzdala. Stefan hodil k mým nohám pytlík s krví. Rychle jsem ho sebrala ze studené země jakoby kdyby jsem nejedla už měsíce. Mezitím co jsem se ládovalá sladkou krví Stefan někam odešel. Posléze se vrátil s židlí, kůlama a železníkem který byl v nějaké sklenici.

S hlasitým zamlaskáním jsem odhodila teď už prázdný pytlík někam vedle sebe. Překvapilo mě že už ty řetězy nebyli nasáklé železníkem. S překvapením jsem koukla na Stefana.
Ten mě očividně pochopil a promluvil. ,, ten Železník už vypchal ". Řekl a posadil jse na židli která byla předemnou a kterou jsi přinesl. Jen jsem mlčky kývla na náznak toho že chápu. ,, Co po mně chcete. " Řekla jsem zničeně. ,, Určitě znáš Sailese. "
,, To není tvoje věc. " Řekla jsem přez zaťaté zuby. Stefan vzal bezeslov kůl a zabodnul mi ho do nohy. Nechápal jsem proč to dělá. ,, Proč to děláš!.. " Řekla jsem s bolestí. ,, Co jsem vám udělala! " ,, Dělám to pro Elenu. " Řekl s klidem.

Nechápala jsem jak může být v takových situacích tak klidnej. Taky jsem nechápala to jak Damon a Stefan můžou být sourozenci. Protože oba dva jsou tak jiní jsou jako dobro a zlo, ďábel a anděl. Z mých myšlenek o bratrech mě vytrhl jeden z nich. ,, Ptám se ještě jednou, znala jsi Sailese?" Po této větě zavládlo mezi námi ticho. Mám mu říct že to byl můj přítel, že jsme spolu chodili ještě než poznal Tatiu. A mám mu říct že je jeho přesnou kopií ? Tyto věty se mi honili hlavou. Nakonec jsem usoudila že by bylo dobrý mu to říct i když vím že mně to bude stát hodně.

-

-

-

-

-

-

Pokračování příště

Čaute všichni,  chci se zeptat jestli mám s tímto příběhem pokračovat???