The Guilty One

pátá; bad cook

„A pak to udělalo prásk a já se tak strašně lekl, že jsem celou hru projel," vyprávěl Jungkook do telefonu. Právě před chvílí se vrátil z večeře a chystal se do svého tajného šuplíku, protože jeho matka mu zase zakázala sušenky před spaním. Když se ale vrátil do pokoje, měl nepřijatý hovor od neznámého čísla. Nechal to být, protože předpokládal, že se někdo spletl, nebo si s ním zase chtěla promluvit ta paní, co si vážně myslí, že Jungkook potřebuje nový tarif, za který by vyhodil peníze, které potřeboval na sladké, takže si ze svého šuplíku vybral balíček sušenek s čokoládovou polevou a svoji skrýš potom zase pečlivě zavřel. Lehl si na postel a hodlal se pustit do své dobroty, když mu telefon zazvonil znovu. Opět to neznámé číslo a bylo tak neodbytné, že to Jungkook nakonec přijal. A pak s radostí zjistil, že mu volal Taehyung, jehož číslo si zapomněl uložit. Volali si pak neskutečně dlouho, za okny se už setmělo a Jungkook stále vyprávěl svoje příhody, kterým se Taehyung smál.

Když pak museli hovor ukončit, protože se jim zavíraly oči, popřáli si dobrou noc a Jungkook s balíčkem přivinutým k hrudi jednou rukou a telefonem ve druhé ruce spokojeně usnul a těšil se, až zase brzy uslyší, nebo lépe uvidí, Taehyunga.

Když se spojení ukončilo i na druhém konci, Taehyung si ztrápeně povzdechl a svůj drahý telefon odhodil na postel. Vlastně nebyl unavený, jen měl pocit, že už jim s Jungkookem dochází témata k hovoru, a sám si chtěl odpočinout trochu jiným způsobem než povídáním si. Nazul si pantofle a ze své ložnice se rozešel do kuchyně, odkud už slyšel hlasité nadávky.

„Podělaný palačinky, já to snad dám kočkám!" rozčílil se kuchař, který stál u plotny. Vlastně byl pro Taehyunga všechno, jen ne dobrý kuchař. Taehyung si vždy radši uvařil sám, stejně tak to plánoval i dnes, ale jak tušil, Kim Seokjin opět zkoušel svoje neúspěšné kulinářské umění v jeho kuchyni. Povzdechl si a přešel k němu.

„Zase se ti to spálilo?" začal Taehyung posměšně jejich pravidelnou konverzaci. Už ani nevěděl, kolikrát se po jeho domě linul kvůli Seokjinovi tenhle smrad ani kolikrát ho ještě ucítí. Musel ale uznat, že prát a uklízet uměl, i když se původně zdál k ničemu a on ho chtěl vyměnit.

„To ne já, to je tou kuchyní," postěžoval si, ale Taehyung se vždy dokázal chytit jakéhokoliv jeho slova, zvlášť když na to měl náladu a Seokjin mu tak krásně nahrával. To byl Taehyungův odpočinek, pořádně dopálit svého sluhu, který se v jeho domě občas choval jako pán. Občas bylo slabé slovo.

„Tak si podpal vlastní, nebráním ti," namítl Taehyung s posměšným úšklebkem. Věděl, že se tím pouští na tenký led, protože Seokjin žádnou vlastní kuchyň neměl, dokonce ani vlastní obývák, natož dům nebo byt. Byl odkázaný na Taehyunga a jeho dobrou vůli a oba si to moc dobře uvědomovali. Taehyung ale nikdy nechtěl Seokjina urazit, jen občas omylem z legrace rýpnul do citlivých míst a jeho sluha to věděl, takže ho nebral nijak vážně. Vlastně to nedělal ani v případech, kdy by měl.

„Jdi do prdele," odsekl mu Seokjin, což byl důkaz, jak moc si svého pána váží. V tu chvíli se ale ocitl na lince. Taehyung totiž zapomněl zmínit, že uklízení nebylo to jediné, co Seokjinovi šlo, a že rozhodně nebylo pravým důvodem, proč zaměstnával sluhu, který neuměl vařit.

„Říká se jděte do prdele, a když to říkáš, do tvojí mám zrovna dneska namířeno," oznámil mu Taehyung a po vypnutí plotýnky a odložení pánvičky s další připálenou palačinku Seokjina nadzvedl a přesunul se s ním na gauč.

Provokování Seokjina sice mělo něco do sebe, ale pravý relax přicházel vždy až potom.