„Ty nejsi nevinný!" vykřikl jsem vyděšeně a ukázal jsem na něj prstem.
„Jasně, že nejsem, puso," potvrdil mi to a stáhl si roušku, čímž odhalil svůj úsměv. „A ty teď taky ne," dodal.
Kdo je vlastně ten vinný?
WARNING: boyxboy FF
MAIN SHIPS: yoonmin;...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jung Hoseok měl v životě jen jednu jistotu. Ač mohl říkat, že má všeho dostatek, mohl se chvástat svým majetkem a slavit se svými kamarády, všechno z toho bylo tak pomíjivé jako jeho život, který mohl skončit každou vteřinou, a ač si byl tou jednou věcí podle sebe opravdu jistý, za pravdu to mohl prohlásit až na smrtelné posteli. Jenže on si byl jistý tím, že to i před svou smrtí prohlásí.
„Miluju tě, Kime Namjoone," šeptal svému příteli, když leželi v bělostné posteli, „a budu tě milovat, dokud nezemřu."
Jung Hoseok si byl jistý jenom svými city ke své jediné lásce, se kterou prošel vším utrpením, aby zůstali spolu.
Leželi teď v hotelu, ve kterém trávili poslední dny své dovolené v Itálii. Bělostný pokoj s výhledem na plnou, avšak poklidnou ulici. Z restaurací se ozýval smích, stejně jako z jejich pokoje. Přesně tyto dokonalé chvíle si chtěl Hoseok pamatovat, ačkoliv mu v mysli utkvěly právě ty úplně opačné.
„Skončíš s tím?" zeptal se Hoseok, Namjoon už ani nepočítal pokolikáté. Věděl, že tím rozpoutá hádku, vždy se opakoval ten stejný scénář.
„Potřebuju to." Namjoon neměl stejnou jistotu jako Hoseok, nebyl si jistý, jestli svého přítele miluje více než svoji drogu, a to bylo to, co jim kazilo jejich jinak pohádkový vztah.
Hoseok ležel spolu se svým přítelem na drahé posteli v apartmánu, který si neobjednal, ale omylem mu ho vyměnili a on si teď nemohl na chybu personálu stěžovat. Dokonce přemluvil recepční, aby výměnu zdržela do dalšího rána, k čemuž použil svůj sladký úsměv a šarm. Samozřejmě nikdo nevěděl, že tu má i dalšího člověka, za což se ale Hoseok ani v nejmenším necítil provinile. Vždyť ani on sám neměl nejlepší pověst. Jeho přítel sice měl závislost, ale mohli za to lidé, kteří ho do toho stáhli, lidé jako Hoseok. I když on sám nebyl u toho, když se Namjoonovi mstili za dluhy jeho otce tím, že ho zdrogovali, částečně možná mohl za to, že si své lidi dost nehlídal. A tak mu dovedli neznámého kluka, který nevěděl, co se to s ním děje, a Hoseok se rozhodl pomoct mu. Jenže nevěděl, jak se lidem se závislostí pomáhá, takže mu zkusil prostě postupně zmenšovat dávky. Někdy během toho, možná už na začátku toho všeho, když viděl Namjoona poprvé, se do něj Hoseok zamiloval. A tak to dopadlo tak, že ačkoliv se Hoseok snažil odmítat, Namjoon věděl, že má pro něj slabost, a dávku si vždy vynutil. Hoseok se tím každý den trápil, díval se na to zubožené tělo, které stále stejně miloval, a každý den si říkal, jak tohle může dovolit. Ale i když Hoseok všechno schoval, Namjoon to stejně vždy našel, jako by to cítil.
A právě proto si nedokázal plně užít drahý hotel a dovolenou v Itálii, která tak úplně dovolenou nebyla, ale Hoseok tak občas svým výletům do ciziny kvůli obchodu říkal. Když ještě neměl Namjoona, vždy mu na těch cestách něco chybělo, někdo, ale teď, když konečně toho někoho měl, něco naopak přebývalo. Byl to ten strach, že jednou Namjoona ztratí, ostatně to byl vlastně důvod, proč mu nikdy neřekl ne – Hoseok se bál, že Namjoon odejde a sežene si dávku jinde, u lidí, kteří ho využijí.
Tentokrát se mu příčilo jet z domova ještě o něco víc, Namjoona už neměl pod kontrolou, i když nemohl říct, že tomu tak někdy bylo. Jen prostě tušil, že ho Namjoon podezírá, i když neměl z čeho, ale cítil, jako by mu něco vyčítal. Ale byl tu Yoongi. Ten Yoongi, který se zase namočil do průšvihu, protože přesně to dělal od té doby, co ho opustil jeho ex. A Hoseok tu byl, aby ho tahal z problémů, protože přesně o to teď Yoongi nestál, ale Hoseok tušil, nebo alespoň doufal, že mu za to v budoucnosti bude vděčný.
Vlastně už tu měl dávno být. Před půl hodinou ustal dusot nohou na chodbě a Hoseok slyšel, jak klepou na všechny dveře. Bylo zvláštní, že u něj nezaklepali, ale třeba si mysleli, že je pokoj prázdný. Pokud nemusel, tak to neřešil a on byl opravdu rád, že nemusel, protože jinak by to znamenalo nepříjemnosti. Hoseok neměl rád nepříjemnosti.
Podíval se pro jistotu z okna, jestli na ulici neuvidí a neuslyší nějaký povyk, ale ulicemi osvětlenými lampami a září z obchodů a restaurací se ozýval jen smích a dobrá nálada, která zde vládla prostě nějak přirozeně.
Rozhodl se vrátit k Namjoonovi do postele, ale zjistil, že je prázdná. Zhodnotil to tak, že si asi šel odskočit, když Hoseok zaujatě pozoroval dění na ulici, ale když neslyšel nic jiného, než právě hlasy zvenčí, uvědomil si, že je sám a že dveře od hotelového pokoje nejsou zavřené. Namjoon tu nebyl a Hoseok nevěděl, jak to mohlo být dlouho a kam mohl jít.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tohle je třetí, tedy poslední, dějová linie, příště nás opět čeká yoonmin (kdo se těší? :))
První část téhle kapitoly napsaná nejdéle z celé knihy. Vlastně jsem ji původně měla v jiném návrhu, který jsem ale nikdy nerozvinula, a měl to být vhope, takže jsem nechala Hoseoka a vyměnila jsem Taeho za Namjoona. Mám pocit, že se mi nikdy nepovede napsat vhope 😂. Některé shipy se mi prostě píšou samy (yoonmin :)), ale u jiných se sekám 😔.
Upřímně, dlouho jsem si nebyla jistá, jestli sem namseok dát, protože většina lidí, kteří shipují yoonmin a vkook, automaticky čeká i namjin, ale ten jsem rozhodně použít nechtěla, protože Jin má místo jinde, takže by mi přišlo divné, aby se k němu Namjoon nachomýtl 😅.
Takže bych se ráda zeptala: Jak namseok vnímáte? (celkově i tady)
Co myslíte, že se stane s Namjoonem?
A která z dějových linií se vám zatím líbí nejvíce?
