„Ty nejsi nevinný!" vykřikl jsem vyděšeně a ukázal jsem na něj prstem.
„Jasně, že nejsem, puso," potvrdil mi to a stáhl si roušku, čímž odhalil svůj úsměv. „A ty teď taky ne," dodal.
Kdo je vlastně ten vinný?
WARNING: boyxboy FF
MAIN SHIPS: yoonmin;...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jungkook čekal už půl hodiny na lavičce v parku a vyhlížel Taehyunga. Jeho oči bloudily všude kolem a on přemýšlel, co se mohlo stát. Třeba se zasekl v dopravní zácpě, ale s tou většinou člověk počítá, protože kromě noci se ve městě provoz táhne ulicemi jako slimáci. Možná jeho oblečení nebylo dost maskující a poznaly ho fanynky, nebo šel Jungkookovi něco koupit jako pozornost. Jungkook přece v rukou také svíral už útrpných třicet minut tabulku své oblíbené čokolády a přemáhal se, aby ji nesnědl, jenom tím, že když to neudělá, opět uvidí Taehyungův úsměv. A Taehyung byl hodný, takže se s Jungkookem určitě rozdělí. Jenže už uběhlo dalších pět minut od doby, co mu napsal zprávu, tedy už tři čtvrtě hodiny od toho, co se měli sejít. Jungkook začal být netrpělivý a jeho nutkání sníst dárek pro Taehyunga se čím dál tím zvětšovalo.
Dosáhlo nuly ve chvíli, když Jungkook zjistil, že mu Taehyung konečně odepsal, a maxima hned poté, protože mu akorát oznamoval, že nepřijde. Jungkooka zajímalo, co Taehyung dělal tak důležitého, že mu nemohl ani včas napsat. Zajímalo ho to tolik, že si ani nevšiml, že jeho čokoláda nemá obal a že je z půlky snědená. Zatracené nervy a přežírání.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Taehyung neměl výčitky svědomí. Nedělal nic důležitého, o zprávách od Jungkooka věděl, jen si je nečetl. Až když začalo být zvonění jeho telefonu otravné, odepsal mu, protože chtěl mít konečně klid. Pokud ho někdy bude chtít vidět, vymyslí si nějakou výmluvu, proč nemohl přijít ani odepsat.
Celou tu dobu vlastně ležel na posteli a přemýšlel. Chodí Seokjin vůbec do jeho ložnice? Zdálo se to tu čisté, ale věci stále stály na svém místě a zdálo se, že s nimi už léta nikdo nepohnul, i když na sobě prach neměly. Samozřejmě ho to nezajímalo kvůli čistotě, spíš chtěl vědět, jestli jsou jeho osobní věci v bezpečí, nebo jestli si je Seokjin někdy prohlížel a už o něm ví dávno všechno. Napadlo ho, že by se za ním zase mohl stavit do jeho ložnice, aby mu pomohl, ale zrovna neměl náladu. Cítil, jako by k ničemu neměl sílu, neměl motivaci. Přemýšlel o svém životě, práci, a jestli ho to vůbec baví a stojí za to utíkat před fanoušky, kteří vás mají za šaška. Bylo to zvláštní, protože o své práci nikdy nepochyboval, ale teď měl chuť udělat něco, co by mu připomnělo, že má jeho existence nějaký smysl. A zrovna nemyslel lacinou děvku, která mu pomůže vybít si vztek, protože světe, div se, ale ono to má ve skutečnosti úplně opačný účinek a člověk se pak cítí ještě víc na nic než předtím. Nehledě na to, že teď by na to vážně neměl elán, na což už nepochybně přišel, když uvažoval o tom, že si půjde zapíchat se svým sluhou.
Zvedl se z postele a koukal se kolem sebe. Zvedl mobil, ale Jungkook se mu už neozval. Netížilo ho svědomí, ale přesto se rozhodl mu poslat ještě jednu zprávu. Pak si nazul pantofle a odešel do kuchyně připravit vydatnou a chutnou večeři. Sám hlad neměl, ale sázel na to, že pro Jungkooka, který měl za pár minut zazvonit na dveře, by nebyl problém sníst jakoukoliv porci, a taky věřil, že po tom, co zjistil o souvislosti jeho nálad a apetitu, bude mít Jungkook kvůli Taehyungovi chuť o to větší.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jaký máte názor na Taekook v tomto příběhu? :)
Mám do neděle volno v práci, takže pokud se tu objeví pár komentářů, budu aktivnější ;)
