„Ty nejsi nevinný!" vykřikl jsem vyděšeně a ukázal jsem na něj prstem.
„Jasně, že nejsem, puso," potvrdil mi to a stáhl si roušku, čímž odhalil svůj úsměv. „A ty teď taky ne," dodal.
Kdo je vlastně ten vinný?
WARNING: boyxboy FF
MAIN SHIPS: yoonmin;...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Komentáře jsou vítané.
Hoseok už vážně nevěděl kam jít. Navštívil každý bar, prohledal všechny zapadlé uličky, ale Namjoona nenašel. A co víc, hledal zdrogovaného kluka, který neuměl italsky ani anglicky, ve městě, ve kterém nikdy nebyl, a sám Hoseok stěží zvládl pár základních frází, aby se dokázal zeptat, jestli někde neviděli chlapce, kterého ukazoval na fotografii. Jasně, hnědovlasých Korejců kolem dvaceti tu viděli dost, spoustu jich bylo na mol, ale ani jeden nebyl Namjoon. Hoseok byl ztracený. Nevěděl, co si má počít bez smyslu svého života. Peníze, obchod, adrenalin, to všechno teď nemělo smysl, když ho Namjoon opustil. Jenže proč to udělal? Nejspíš měl o něm Hoseok až příliš vysoké mínění a jeho víra v to, že mu opětuje jeho hluboké city, byla celou dobu opravdu naivní. Ale stejně to Hoseok nevzdával a Namjoona hledal, akorát s tím rozdílem, že na něj čekal s několika vypitými sklenicemi u stolu v jednom strip baru. A když se pak okolo něho začal motat celkem pohledný kluk v upnutých kalhotách a průsvitném topu, Hoseok se rozhodl, že i tohle by se mělo ocenit jako snaha, protože prohledat všechna zákoutí k hledání přece patřilo, tak proč by se nemohl počítat i pokoj tohohle striptéra.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Namjoon nevěděl, kde je. Uměl určit zemi, možná město, ale jinak se mu všechny ty zpropadené uličky zdály naprosto stejné. Bloudil sám, bez pomoci, lidé si ho nevšímali, bavili se a smáli se. Mobil si vzal sice s sebou, ale byl mu k ničemu, protože už neměl ani jedno procento baterie. Kdyby věděl, že se stane tohle, když uteče, vůbec by se z té postele nezvedal. Ale co taky mohl čekat jiného, když utekl od člověka, který ho v poslední době živil.
Napadlo ho najít někoho, kdo by byl ochotný nabít mu telefon, třeba se zeptat v restauraci, ale neměl ponětí, jak by jim to řekl. Někdy hodně dávno to slyšel říkat Hoseoka, ale už nevěděl, jak to bylo. Changing phone? Netušil.
Zahnul doprava a pak šel rovně, možná spíš trochu šikmo. Svět se s ním točil, nevěděl... Nevěděl vlastně vůbec nic. Pamatoval si jen ten pocit, sladkou bezstarostnost a balíček, který si vzal před tím, než odešel ven. Chtěl ten pocit znovu, chtěl mít ještě trochu v tom balíčku, aby mu to pomohlo překonat tu závrať. Slyšel hlasy, ale nedokázal určit, jestli jdou z nějaké restaurace, nebo jestli zní jenom v jeho hlavě. Snažil se zjistit, kde je, podle nápisů, jejichž písmenka přeskakovala jedno přes druhé, nebo se úplně ztratila, ale na tom nezáleželo – stejně uměl jenom hangul a tyhle čmáranice ho ani vzdáleně nepřipomínaly. Vážně je v Itálii? Nedošel už náhodou do Číny? Ale to by tu potom mělo být plno Asiatů a on viděl, ač ne moc dobře, sice opálené tváře, ale povětšinou spíše dost bledé. Ten svět je matoucí. Nemohl se prostě otočit a jít zpátky, odkud přišel? Ale mělo by to cenu? Beztak ani nevěděl, kudy by měl jít, protože si nepamatoval ani to, kde byl před chvílí, natož kudy šel celou cestu. Odkud že to vlastně šel? Bydlel tu, nebo jen přespával? Ne, byl v hotelu, ale moc nespal. A kde byl tedy doma? Mohl by tam dojít, třeba mu tam pomůžou. Ale nemohl se vrátit Hoseok by na něj byl naštvaný, už ho nechtěl znovu zklamat. Cesta se mu míhala a ubíhala buď strašně rychle, nebo zase šíleně pomalu. Vrážel do lidí, ale neřešil to. Nemělo to cenu. Potřeboval by si nabít ten telefon, najít Hoseoka, aby mu pomohl, jenže netušil jak.
A kdo byl vlastně Hoseok?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Každým komentářem jste blíž k Namjoonově záchraně ;)
Snad jste z té poslední věty stejně zmatení jako Joon..
Doufám, že vám kapitola udělala radost. Děkuji za hlasy a komentáře 😉
