Nerd Alert [BXB] - CZ překlad

Kapitola 8

[ALEXANDR] 

„Děje se něco?" zeptal se Chris. Zavřel jsem knihu a sklonil hlavu, abych s ním navázal oční kontakt. Spokojeně si ležel na mém klíně a četl jednu z jeho knížek. V takové poloze přetrváváme už přes 2 hodiny. Čtení a to úžasné ticho. Ani jeden z nás si nemůže stěžovat.

„Ano, jak jsi na to přišel?" odvětil jsem mu. Nelžu Chrisovi a on nelže mně. Dokonce ani ty lehoučké nicznamenající lži. 

„Neotočil jsi stránku přes půlhodiny." povzdechl si a odložil knihu. 

Pokrčil jsem rameny a polaskal jeho tmavé vlasy.

„Co tě trápí?" domáhal se Chris a přimhouřil oči, mezitím co jsem ho šimral ve vlasech. 

"Jde tu o človíčka jménem Travis. Začal jsem s ním hru... kterou ale nechci dokončit," povzdechl jsem si a zadíval se z okna. Obloha byla bledá a naznačovala, že už je večer. Doufám, že Chrisovi nedošel můj záměr, aby tu přespal.

„Proč to nechceš dotáhnout do konce?" zamumlal Chris tázavě.

„Bylo to až moc jednoduché. Jakoby doufal, že se něco takového stane." Znova jsem pozdychl a palcem jemně pootevřel Chrisovi oko.

„Posloucháš mě?" pronesl jsem a Chrisove ústa se zformovaly do úsměvu.

„Poslouchám."

„Tak co si o tom myslíš?" zeptal jsem se a nechal ho znova zavřít oči.

„Myslím, že by jsi měl pokračovat. Ale opatrně, nepřeháněj to. Možná bych pak začal žárlit," varoval Chris a jeho zelené oči se otevřely. Zasmál jsem se, sklonil se nad ním a políbil ho. Bylo tu něco, co mě k Chrisovi táhlo. Něco, co nedokážu popsat. Možná to, že jsme oba šílení?

„Nezajdu daleko," slíbil jsem a odtáhl se z polibku.

„Dobře," odpověděl Chris a usmál se na mne. Pamatuji si, jak jsem Chrise potkal. Bylo to, když jsme byli na prohlídce na jeho univerzitě. Nebylo žádné představení. Jen pár letmých pohledů a úsměvy. Za dva další týdny jsem obdržel telefonát s neznámým číslem. Byl to Chris, řekl mi své jméno a že mě miluje. Taková otevřenost mě zaujala a tak jsem souhlasil, že se sejdeme. Šli jsme spolu do kina. Rozhovor, který následoval po kině, mi dostatečně naznačil, že tohle není naše poslední schůzka.

„Můžeš poupravit ten polštář za tebou?" zeptal se Chris. Protočil jsem oči a srovnal polštář. Od doby, co jsem Chrise poznal, zjistil jsem, že má zvláštní osobnost, která mírně směřuje k OCD (obsedantně kompulzivní porucha).

Pousmál jsem se. Nu, co víc byste ještě chtěli vědět? Na místo toho, že máme v zálibě takové ty obyčejné stejné věci  a taky jsme oba prohlášeni za šílence.