Předzvěst války

2.

Zrada, která kape

Kapky dopadající na okolní krajinu zněly se svým nepředvídatelným padáním jako rajská hudba, téměř přehlušily všechen hluk, ale Seline i přes to přesně věděla o čem se muži schovávající před deštěm v opuštěné horské chatě baví.

Ty zrádce sledovala již týdny a jediná věc co ji dělila od toho, aby je na místě zavraždila byla potřeba zjistit kdo všechno mezi ně patří, proto je také nepozorovaně sledovala na toto setkání a čekala na správnou chvíli. V temnotě noci začaly praskat větvičky jak se někdo přibližoval k té téměř rozpadlé chatrči a tím pádem i k Seline. 

Hlídka, napadne ji, ale hned potom si za tu přehnaně paranoidní myšlenku začne nadávat. Kdo by vysílal ven hlídku, když zjistit co za setkání se tam koná je téměř nemožné?
Nikdo.

Ten člověk už je téměř u dveří a světlo z krbu, které přes okno svítí ven ho každou chvíli udělá viditelným. Ne, že by to potřebovala, kdyby chtěla mohla by ho vidět i bez toho. Ze svých zkušeností však věděla , že nejlepší je šetřit síly až na chvíli kdy jsou skutečně potřeba a tak radši počká na to až se ukáže na světle.

Obtloustlý muž, který jak se zdá má za sebou mnoho let života. Žádná hrozba. Černovláska se pomalu začne plížit k té rozpadající se chatě. 

Měla by si dávat pozor na světlo, ale teď když ví, že dorazili všichni není to třeba, nikdo uvnitř není hrozba. Ne pro ní. 

Ve chvíli kdy se objeví na světle, se Seline rozběhne a mihne se okolo okna tak že vypadá jen jako černá šmouha. Potom bez problémů vyrazí dveře, které stejně držely jen tak tak na zrezivělých pantech. Rychle se rozhlédne po místnosti, čímž dá mužům šanci pozvednout zbraně a postavit se na nohy. Perfektní. 

Když to bude vypadat, že se bránili, bude věrohodnější historka s nějakým zvířetem. Jeden ze zrádců se na ní vrhne s mečem, jehož jílec je tak zdobený, že jeho majitel je bezpochyby šlechtické krve. 

Z pouzdra vytáhne tu podivnou věc, kterou nedávno vytvořili žáci Quetllu, části kasáren kde se obdarovaní učí využívat svou moc, zmáčkne spoušť a ta malá olověná kulička mu projede prsy až k srdci jako nůž máslem.

Ve chvíli kdy tělo toho zrádce dopadne na zem vrhnou se na ni ostatní a ona je nucena vytáhnout z pouzdra jednu delší dýku. Jedním plynulým pohybem se vyhne výpadu jednoho z nich a zároveň dalšímu rychlým mihnutím ruky utne hlavu, tedy alespoň tak moc jak to jen lze dýkou v malém prostoru. Utnout někomu hlavu na poprvé a to i jenom s normálním mečem a s dostatečným místem na pořádné napřažení k výpadu je už tak dost obdivuhodné, pro většinu šermířů je něco takového téměř nemožné. 

Nemá ani chvíli si trochu vydechnout a už se na ní vrhnou další dva. Tito to bohužel, ale s mečem umí líp a ona je nucena bojovat s nimi oběma, protože jsou dokonale sehraní místo toho aby si navzájem překáželi. 

Vojáci a to dobře vycvičení. Proběhne jí hlavou ve stejnou chvíli jako nová strategie pro boj.
Na jednoho z nich zaútočí ale dříve než se jejich meče stihnout střetnout otočí se na druhého vojáka, jenž nic nedělajíc stojí překvapen jejím počínáním a bodne. Bohužel se voják, ale včas vzpamatuje pohne se tak, že ho špička její dýky bodne, ale jinam než by chtěla. Černovláska zakleje a oba vojáci využijí chvíle a zaútočí. Seline se podaří vykrýt výpad jednoho, ale nestihne se otočit včas aby vykryla i druhý a schytá řeznou ránu do pravého boku. Sice ne příliš hlubokou, ale zato dost nepříjemnou a bolestivou. Obzvláště pokud se hýbe.

Na oplátku způsobí tomu vojákovi na noze velkou zubatou ránu o které ví, že když ho udrží v pohybu bude smrtelná. Během výkonu své pomsty však zapomene na toho druhého a ten se jí připomene až mečem na jejím hrdle. "Kdo jsi? " Zeptá se a druhý se mezitím zvedne ze země. 

Černovláska se chraplavě zasměje. "Kdo jste vy? " Zeptá se hlasem chraplavým od toho, jak dlouho ho již nepoužila. Rozhodně to byl, alespoň jeden den. Ten, který jí drží špičku meče u krku zavrčí a má co dělat aby jí neprobodl rovnou. 

"Odpověz! " Přikáže s tváří zkřivenou hněvem ten jemuž způsobila horší zranění. "Nikdo zajímavý, pouze pěšák ve hře králů a zrádců," Její hlas už zní trochu lépe, ale stejně o to víc znepokojivě. Hlavně, protože postrádal jakýkoliv znak strachu ze smrti. "I když to jste vy ostatně očividně asi taky, postradatelní vojáci." Řekne bezcitně a pozvedne jeden koutek úst v úšklebku. "Ale já bych stejně radši slyšel tvé jméno. " Zavrčí ten, který jí drží meč u hrdla. Očividně má, co dělat, aby se ovládnul. Ubohé. 

"Víš, jestli jsi si nevšimla tvá hra je u konce, jediné co teď můžeš udělat je  rozhodnout se zda nám sdělíš to co chceme vědět rovnou a umřeš rychle." Doplní ho ten s poraněnou nohou a ukáže se trochu víc na světle, které proudí z krbu a Seline si všimne, že nemůže být starší než vypadá ona o víc než šest let.

 "Zajímavá nabídka," Ušklíbne se na toho na, kterého vidí. "Každopádně musím odmítnout a to i kdyby druhá část tý vaší dojemný řeči byla jakákoliv." Ušklíbne se Seline a začne k sobě nenápadně přitahovat kusy temnoty. 

"Tak v tom případě si spolu užijeme ještě nějakou tu chvíli, škoda že pro tebe to moc příjemné nebude." Zašklebí se ten, který schytal jenom bodnutí. Parchant jeden. "No, já si ale každopádně užiju každou chvíli." Prohlásí  ten druhý a v jeho hlase jde jasně slyšet příslib utrpení. Teď nebo nikdy, řekne sama sobě.

 V té chvíli na ho příkaz Seline temnota přitáhne k sobě a ve tmě mu zlomí vaz. Potom se Seline otočí k druhému a z temnoty se vyřine pruh který připomíná chapadlo a mrští jím o stěnu na protější straně chaty. Náraz ho musel jistě zabít, tudíž se jich už zbavila všech. 

Sehne se dolů pro svou dýku, který upustila ve chvíli když ucítila chlad meče na svém hrdle a šepot smrti u ucha. Nebylo jich šest?  Napadne jí najednou a zrovna v té chvíli zaslechne něčí hlas. "Doufal jsem že to za mě udělají ti dva, ale teď to musím udělat sám. " Řekne ten obtloustlý muž, který přišel na jednání pozdě a potom tam dlouho nečině stál, nic nedělal a ona si ho nevšimla. To byla dost velká chyba. 

"Co člověk neudělá sám to nemá. " Zašklebí se černovláska, nehodlá toho říkat o moc víc, za jeden večer toho namluvila víc než dost. Pozvedne svou dýku a v té chvíli jí rudý plamen ožehne ruku. Až po chvíli jí zasáhne bolest, ach ano bolí to tak moc a to to ještě zmírnil adrenalin. Dýka jí z ruky vypadla, už podruhé.

 Dívka zavrčí vzteky a nechá tělo toho muže obklopit temnotou ze které se muž pokouší dostat ohněm, který ovšem, ale nedokáže zažehnout. "Co jsi to udělala? Co jsi mi provedla?!" Vykřikne muž zoufale chvíli předtím než nechá Seline temnotu aby mu zlomila vaz.

 "Nic, jen jsem vyhrála tuhle partii." Zašeptá si pro sebe téměř neslyšně a do rukou vezme jakoukoliv lahev s alkoholem, kterou najde. A že jich je tady více než dost. Všechno to vylije kam jen může a pak popadne do rukou jedinou svíčku která stále hoří a zapálí ní místo kam vylila nejvíce alkoholu.

Potom prostě odkráčí pryč zpět k místu kde uvázala svého koně s tou hořící zkázou za zády. Celou cestu však nemůže dostat z hlavy tu zradu, která jakoby jim odkapávala z těl místo krve.