Midoriův Alkoholický Víkend - POZASTAVENO

1🍺

Ráno jsem vykonal základní rutynu, higienu a snědl jsem snídani. Mamka umí skvělé vařit, dneska udělala tousty a byly výborné jako vždy. Popadl jsem batoh s věcma a u botníku jsem si všiml vzkazu :

Izuku až příjdeš ze školy tak si uvař večeři sám, mám schůzku, takže se vrátím pozdě nebo zítra ráno. Užij si školu.

Pusu máma

Máma má schůzku? Co to do ní vjelo? Není na to trochu stará? No teď to nebudu řešit, vyrážím do školy a z dálky za mnou běží Lida. ,,MIDORIO! Počkej!",,Vidím že běh ti ráno prospívá co?",,Ó ano velice rád cvyčím a učím se kdykoliv mám možnost! Je to má povinnost jakožto žáka naší školy." příjdeme ke škole a tam na nás už čeká veselá Uraraka. Společně se vydáme do třídy, já si však šel ještě vzít nějaké učebnice do skříně. Kde jenom mám ty klíče? hledal jsem v tašce, ale jako by se do země propadly. Nakonec je najdu a otevřu si skříňku, rukou se přehrabuji ve věcech a narázím na sešit co mi nechal Kacchan vybuchnout. ,,Blbej Kacchan.." povzdechnu si.
,,Oi Oi Deku! Co jsi to právě řekl ty spropadenej šprte?!" To snad ne on je tu?! Jsem v háji! Já jsem ale kus vola, proč furt mumlám nahlas?
,,K..Kacchan? No.. nic nic jsem neřekl přísahám!",,Opravdu? Ono to tak totiž opravdu nevypadá. Spíš to znělo jako by sis ze mě utahoval! Navíc mi lžeš do očí! Ty mě podceňuješ Deku?!"
Vždyť mám skloňenou hlavu, takže mu vlastně nelžu do očí. ,,N.. NE KACCHAN!" Chytil mě za límec a přirazil ke skříni, bolelo to ale musím zadržet vzlik.. Nesnáší když brečím, je pak víc naštvaný. Chystal se že mě praští ale naštěstí začalo zvonit na hodinu. Pustil mě a zapráskl dveře od mé skříně a odešel do třídy.
Ten idiot mi přivřel všechny prsty na pravé ruce. Zaječel jsem a svalil se v slzách na zem.

Cestou do třídy jsem si mnul fialovou ruku, moc to bolelo! Nesnáší mě a já nevím proč. Co jsem mu kdy udělal? Už od základky byl takový, proč než dostal quirk takový nebyl? Celí den se mi při psaní klepala ruka. Ostatním jsem řekl že jsem zase použil svůj quirk. Nikdo to víc neprobíral, nikoho to nezajímalo, nešli a neřekli Hele Izuku neděje se něco? Nechceš se mi svěřit?  Ne neřekli, bylo jim to jedno, nezajímají se. Proč bych se měl svěřovat někomu koho to nezajímá? Jsem na to sám. Mám přátelé, ale ti mají vlastní starosti. Všechny dnešní zápisky mám naškrábané a ještě ke všemu jsem si všiml že po východu ze třídy mě Kacchan sleduje. Prosím ať mi hlavně nezpřeráží všechny kosti v těle.

,,Hej Deku! Ještě jsem s tebou neskončil! Teď půjdeme hezky ke mě a tam mi to vynahradíš."
,,Dneska ne Kacchan. Máma dnes není doma a já musím uvařit, pokud ti to ale vadí tak mi dej sešity a můžu ti ty úkoly napsat doma." chytil mě za rameno a otočil. Lekl jsem se klopítl a spadl. Pořádně mě nakopl do břicha.
,,Ghh K.. Kacchan proč? Pro.." pohlédl na mě tím jeho nenávistným pohledem.
,,Proč bys řekl idiote? Protože ses opovážil mi odmlouvat! Ale jak chceš pokud je tvůj byt prázdný můžeme jít tam." kolem nás prošlo pár žáků dokonce i učitelů, dělali že to nevidí.

Dobelhal jsem se ke dveřím a odemkl, Kacchan mi vrazil do ramena a prošel dál. Ach jak já tohle nesnáším. No dvě hodiny jsem mu dělal úkoly a nakonec jsem uvařil večeři a donesl i mu. Nevím proč kolem něj tak skáču. Nevím proč se nedokážu bránit, cítím se tak bezmocně v jeho přítomnosti.
Donesl jsem mu horkou polívku a on se jen usmála zahodil mi ji z rukou a horká voda se mi vylila na poraněnou ruku. Sykl jsem bolestí a začali mi téct slzy. Kacchan se podíval na mou ruku.
,,Deku.." nepodíval jsem se na něj jen jsem se koukal na bolavou ruku a brečel. Vstal a přikročil ke mě.
,,Nech mě být! Už na mě nešakej! BAKA!" Já jsem na něj zařval? Ne už ne prosím...

Bakugo mě vzal za zápěstí a táhl mě k mému pokoji. Shodil mě na postel a šel nademě. ,,K..Kacchan zadrž! To nemůžeš!"
,,Buď sticha Deku! Teď si to vynahradím a ty mi neodporuj nebo to bude horší. Jen se uvolni a užívej si to." strhl ze mě triko a rukama mi projížděl po bocích. Ústy mi přejížděl po krku a pak se mi snažil udělat značku. Snažil jsem se ho odstrčit ale marně, pevně mi držel ruce.
,,Kacchan!" ,,Neslyšel jsi mě ty hňupe?! Nebraň se mi."
Když můj krk vypadal jako minové pole, zaměřil se na hruď a uviděl modřiny na mém břiše.
,,Hej Deku odkoho máš ty modřiny?!"
Nechápal jsem jeho otázku, vždyť to on mě tu bije ne??
,,Deku! Jenom já tě můžu mít nikdo jiný! To si zapamatuj. Jedinkrát se tě někdo dotkne tak má co dělat se mnou." Tohle se mi zdá? Co to Kacchan říká? Je to jako by si mě přivlastňoval, jenomže zapomíná že já nejsem věc i když se tak ke mě chová. Vím že prát se s ním nemá cenu je mnohem silnější ale i tak jsem sebou házel a snažil se uniknout. Když mi rukou zajel pod kalhoty, odkopl jsem ho a nechtíc v panice použil jeden za všechny. Kopl jsem ho do ramene a on odletěl a proletěl oknem. Přežil to protože jsem slyšel jak nadává. Tohle je poprvé co jsem ho na něj použil. Tohle bylo poprvé co jsem se nenechal zneužít. Oblékl jsem se a vzal jsem si černou mikynu. ,,Na tohle nemám fakt ne."

Vzal jsem si klíče a mobil, pro případ že by mě sháněla máma. Odešel jsem jinou stranou tak aby si mě Katsuki nevšiml a šel se projít na vzduch. Nebylo to zrovna příjemné protože jsem kulhal. Už vanul večerní vánek a já se snažil udusit v sobě slzy, smutek, strach a vztek. Já tohle nezvládám potřebuji pomoc. Ale nevím jakou a od koho. Rozhodl jsem se že mi pomůže když se něčeho napiju. Poslední dobou jsem začal pít. Doma máma měla vždycky tajnou zásobu, ale poslední dobou jsem do ní chodil moc často už je toho málo a kdybych si vzal ještě trochu máma by si toho všimla. Jo jenomže kde ve městě najdu místo kde bych mohl pít i když jsem nezletilí? Nikde!

Jdu po ulicích kde jsem ještě nebyl, všude je plno lidí, všechny bary jsou nacpané a nejspíš by mi ani nenalili. Po pár hodinách jsem se dostal do téměř neobydlené části města. Je tu takoví klid. Zastavil jsem se a zhluboka se nadechl, jako bych na chvíli zapomněl na čas. Když jsem otevřel oči zahlédl jsem v jednom okně světlo. Šel jsem za roh a viděl vchod do toho domu, musím říct že vypadal že se každou chvíli zhroutí.
Co ale mou pozornost upoutal byl nápis : Bar
No vypadá to že otevřeno mají a vzhledem k tomu že tu nehraje žádná hudba, tam nejspíš nebude moc lidí. Tím líp. Zatlačím prsty do polozhnilích dveří, které nekladou žádný odpor, vcházím dovnitř.

No toto je takoví první pokus něco napsat, tak doufám že se to bude aspoň trochu líbit. Omlouvám se pokud někde najdete chyby. No a nakonec mi řekněte co na to říkáte?
Myslíte že se z Izuka stane alkoholik? Nebo že se po následujícím večeru rozhodně že se pití už nikdy nedotkne? 🤣🥂👌
Ps: Nevím jak často budou vycházet kapitoly, ale pokusím se psát co nejrychleji.