Midoriův Alkoholický Víkend - POZASTAVENO

8 🍺

Stojím na pláži a cítím jak mě hřejí teplé sluneční paprsky. Slaný vítr si pohrává s mími vlasy. Zhluboka se nadechnu a nasaji vůní oceánu do mých plic. Stojím bosky na místě kde končí voda a písek je stále vlhký. Zaslechnu jak kdosi ťape mokrým pískem mým směrem.

Cítím jak mě něco hřeje na hrudi. Je to tak příjemné a až podezřelé realné.

Otevřu oči, a když si uvědomím že jsem snil, párkrát zamrkám a rozhlédnu se. Ano jsem tu, opravdu jsem tady u Shigarakiho v pokoji. Když jsem se chtěl posadit, tak při nadzvedávání jsem zjistil, že je tu něco co mi bránilo v pohybu. Shigaraki na mě ležel.
Opatrně jsem zvedl hlavu, abych na něj viděl. Tváří mi ležel na hrudi a při každém mém nádechu se nadzvedala a zase klesala. Polovina jeho těla na mě ležela a tiskla se ke mě. Nohou se mi zaháknul o tu mou a já neměl ani sebemenší šanci se pohnout aniž bych ho zbudil. Všiml jsem si, že mu ruce trčí pryč z postele. On takhle spí pořád? Bojí se snad že by ve spánku něco rozložil? Pokud ano, tak to znamená že svou schopnost neumí ovládat? Pokud tomu tak je, tak to musí žít ve velkém strachu, aby něco nezničíl nebo nezabil. Neustále se musí hlídat, má úžasnou sebekontrolu. Někdo by mohl říct, že jedná ukvapeně a nemyslí předtím než něco udělá. To se však mýlí, on si plánuje dopředu každičký pohyb kvůli strachu z neúspěchu. Tím nad sebou získává neuvěřitelnou kontrolu a hrozbu, která ho pohání dál aby dosáhl svého. Proto je jak zběsilí, když prohraje. Je to tím že se bojí.

Úplně mě tato myšlenka pohltila a donutila mě se nad tím hlouběji zamyslet. Z bloumání mě vytrhlo až Shigarakiho cuknutí. Pořád ještě spal. Začal se třást a semtam sebou cukl. Co je s ním? Vypadáto, že má noční můru. Musí to mít těžké. Ach mám chuť ho obejmout a nepustit.

Rukou mu prohrábnu vlasy a přitisknu si jeho hlavu na hruď. Druhou ho obejmu a hladím na zádech. Vypadá to, že se uklidňuje. Oddechnu si a při položení hlavy na polštář jsem znovu usnul.

Když se zbudím po druhé, vidím že se na mě Shigaraki kouká. Pořád jsem ho rukou objímal a druhou jsem měl v jeho vlasech. Šli mu vidět jen oči, ale i tak jsem poznal, že se usmál.
Usmál jsem se a lehce mi zrůžověli tváře.

,,Dobré ráno." pohladil jsem ho po hlavě.

,,Dobré. Tak co? Jak je na tom tvůj krk? A ruka?"

,,Je to už lepší, vlastně je to mnohem lepší, ani jsem si na to nevzpomněl."

Tak se na to podíváme Midorio. Posadil jsem se mu na pas a sklonil se k jeho zavázanemu krku. Pomalu jsem dal obvaz pryč. Jeho krk se uzdravil? Věděl jsem, že to zrychlí regeneraci, ale až takhle? Kdybych jen měl tu mastičku, po tom co mě postřelili.

,,Vypadá to, že jsi už zdravý."

To znamená, že si s tebou už budu moct hrát Midorio. Už se nemůžu dočkat.

...

Snídat budeme v baru. Obvykle se prý snídá v obýváku, naneštěstí ten byl včera mou vinou zničený. Dojdeme se Shigarakim k pultu, za kterým stojí Kurogiri.

K: ,,No konečně už jsi vzhůru Shigaraki, vystydne vám snídaně."

,,Co je dnes v plánu? Jako obvykle? Nebo je zapotřebí něco vyřešit?"

Shigaraki si sedl na židli a začal jíst vaječnou omeletu se slaninou. Docela mě zajímá, co vlastně celé dny dělá. Vím, že je to Záporák. Nejspíš nedělá nic heského, ale i tak, jsem zvědavý. Přisednu si k baru, a když ochutnám, tak se málem rozteču. Bylo to tak dobré.