Midoriův Alkoholický Víkend - POZASTAVENO

11 🍺

Celou noc jsme proleželi vedle sebe. Hlavu jsem měl položenou na jeho hrudi. Slunce už vyšlo a stoupalo po obloze.

Shigaraki spal a já ho pozoroval.
Ach, byl tak sladký. Opatrně jsem vstal, abych ho nevzbudil. Oblíkl jsem si trenky. Už jsem si představoval jeho výraz až ho překvapím. Chci mu udělat snídani do postele. Tichými kroky jdu ke dveřím a pomalu otevírám dveře. Ve stejnou chvíli otevřela dveře i máma naproti z jejího pokoje. Měla na sobě noční košilku, kterou obvykle nenosí. Co se stalo? Asi se jen moc opila a nemohla najít jinou.

,,Mami jsi v pohodě?"

Máma: ,,Izuku?! Ty jsi ještě tady?!"

,,Kde jinde bych byl?"

Máma: ,,No ve škole. Ty jsi zaspal, že? Hhh no...a a ohledně včerejška..."

Ale né. Ona nás slyšela, určitě jo. Sakra to je trapas. Ale proč se červená ona?
Proč se chová tak divně?

,,Děje se něco?"

Máma celá zrudne a sklopí zrak. Nervózně si hrála s pramínkem vlasů.

?:  ,,Inko? Asi jsme to trochu přehnali s tím vínem, že?" ozvalo se z poza mámy.

Co to sakra?! Mami?! Máma tu někoho má?! Moje máma... Egh né! Máma vypadala, jako by se chtěla propadnout do země.

Z póza mámy přišel polonahý.. KUROGIRI???! Spadla mi čelist a na zádech mi projel mráz. Šokem jsem vyjekl.

,,TY?!"

Shigaraki: ,,Hej. Co řveš Midori..!"

Shigaraki se postavil vedle mě a byl.. Nahý?! Ach né, já se červenám! Odvrátil jsem pohled od něj na ně, ale to mi akorát přivodilo trauma a já myslel, že to se mnou sekne. Shigaraki šokovaně pozoroval Kurogiriho, jak v rozpacích stojí vedle mojí mámy a rukou se škrábal za hlavou. Pak sjel pohledem na mě a já jsem byl neschopen slova. Tuhle vidinu budu mít v očích do konce života.

Shigaraki se naštvaně podíval na Kurogiriho.

K: ,,Stalo se to náhodou, byli jsme opilí. Už jsme si to vyříkali. Nic mezi námi není. Neboj Midorio. I když musím uznat že.."

Nestihl to ani doříct, protože naštvaný Shigaraki ho popadl za límec a táhl ho  ven. Máma šla do koupelny a já běžel za nimi ven. Viděl jsem, jak během toho co Shigaraki táhl Kurogiriho, mu Kurogiri vyportoval (nevím jak bych to měl jinak popsat) oblečení a sám se změnil z polonahé plynové figury s lidským tvarem na klasický portál, který jsme mohli vidět při přepadení.
Začali se hádat a já nevěděl, co bych měl dělat. Rozhlédl jsem se, už je den. Kdykoliv tu může někdo projít. Ti dva musí zmizet! Vběhl jsem mezi ně a otočil jsem se na Shigarakiho.

,,Musíte zmizet je den! Tady je to prolezlé hrdiny, kteří vás znají. Běžte než vás najdou. Shigaraki prosím!"

,,Midorio."

Natahoval ke mě ruku, viděl jsem jak se zasekl v pohybu. Zvedl jsem k němu hlavu a viděl jak hledí někam za mě. Pak očima rychle sjel ke mě a chytil mě pod krkem.

,,Hraj to se mnou Izuku!" zašeptal.

Začal mě škrtit a já se dusil.

,,Shiga.. Shigaraki! P.. Pomozte.. Pomozte mi někdo!"

Zvedl mě do vzduchu a já začal ztrácet vědomí. Mlhavě jsem v dálce slyšel někoho volat moje jméno. Zatemňovalo se mi před očima, shlédl jsem na Shigarakiho. Rve mi srdce, že musíme tohle podstupovat kvůli tomu, že by nás veřejnost zavrhla. Viděl jsem v jeho očích smutek a vztek. Tohle dělal kvůli mě. Kdyby někdo přišel na to, že ho miluji, vyhodili by mě ze školy a byl bych pod neustálým dohledem.
Uslyším za sebou výbuch a ztrácím vědomí.