Je čas

1.8K 91 2
                                        


namjoon. pohl.:

Včera jsem jen Jina odvedl domů, nechal se seřvat Yoongim za to, že jsem jen tak odešel a pak šel spát. Měl jsem kupodivu dobrou náladu až do chvíle kdy jsem zjistil, že asi neusnu. Přemýšlel jsem nad Jinem a nad tím co mám udělat. Vlastně nevím co. okolo tří ráno mi zacinkal telefon.

'Viděl jsem tě se Seokjinem dneska. As je čas. Vybudoval sis k němu důvěru dost rychle' Bylo to od toho člověka, kterého jsem potkal v baru. Koukal jsem na display a rozhodl se neodepisovat. V SMS ani není vidět zobrazeno, takže se na to třeba zapomene. 

'Zítra s ním přijdeš na adresu co pošlu a nestane nic tak hroznýho' Nechci to už dělat. A an to neudělám. 'Už nemám zájem' odepsal jsem a téměř hned přišla odpověď 'přijdeš včas, nebo nepřijde k úhoně jen on, ale i yoongi a ty.'

Flákl jsem mobilem o zem a začal jsem pevně objímat svoje plyšáky.  Asi jsem tou ránou vzbudil Yoongiho, protože jak zombie přišel, lehl si ke mně a objal mě. Je to úžasný kamarád, ale mně to nepomáhá. Začal jsem brečet. V tomhle rozpoložení jsem byl až do rána. Měl jsem jen tři hodiny, což se dalo přežít, ale v půl třetí jsem měl být někdy, kde nastane peklo.

 Na dvou hodinách jsem to zvládl. Na třetí jsem usínal, ale psal se test a po něm jsem jim ty písemky opravoval a oni se koukali na seriál IT crowd.  Řekl jsem Jinovi ať přijde pak do kabinetu. Přišel ve dvě. Zaklepal a vešel dovnitř. ,,Ahoj'' Řekl s úsměvem. Včera jsem mu dovolil mi mimo oči žáků tykat. ,,Ahoj. Nechceš vyrazit ven na to kafe co jsi včera navrhoval? mám teď hodinu a půl čas.'' Rozzařil se.,,Já jsem už po obědě, takže můžeme jít hned''. Kývl jsem a vstal. Vyšli jsme ze školy a Jin okolo mě furt poskakoval. Je vážně roztomilý a krásný. 

Bylo mi jasné, že se mu stane něco, nad čím bych nejradši začal brečet. Trochu jsem se třásl, ale Jin si toho nevšiml. 

Odvedl jsem ho tedy tam, kam jsem měl a zastavil se před domem, který byl napsaný v té adrese. Vypadalo to tam staře hnusně a nenavštěvovaně.  Koukal jsem do země a najednou uslyšel ránu vedle sebe. Jina asi někdo bouchl zezadu do hlavy, protože spadl na zem a tekla mu trochu krev ze zátylku. Chtěl jsem se otočit,ale ucítil jsem obrovskou bolest. Spadl jsem na zem a zavřel oči. Dál jsem  už nic nevnímal.

New teacher.(namjin)Kde žijí příběhy. Začni objevovat