New teacher.(namjin)

Mhm

namjoon. pohl.:

Cítil jsem se mizerně. Proč takové věci lidi dělají? Vždyť je to zlé a odporné. Začal jsem se víc bát o to, co se stane jinovi až ho odvedu tam, kam mám. Lidé mě udivují čím dál tím víc. To čeho jsou schopni je děsivé. Strašně moc. Stačí se kouknout do historie. Kvůli těmhle myšlenkám mám ve zvyku vždy volat terapeutovi, ale teď nechci. 
Zvedl jsem se z postele. Natáhl na sebe nějaký věci a vydal jsem se do školy. Jin se do půl hodiny určtě probudí. S tím co se mu stalo je to logické. 
Po deseti minut jsem byl na ošetřovně. Jin tam ležel a ta hysterická sestřička si  furt myslela, že musí do nemocnice, ale jakmile jsem já řekl, že ne, tak se zklidnila a jakoby úplně roztála. Nechápu co na mně v téhle škole všichni vidí. Ale tak chápu jí celkem. Vypadá dost mladě. Má vybledlou stopu po prstýnku. Buďto je po rozvodu, nebo se za manžela stydí a je to chronická záletnice.  Tyhle holky vždycky hledaj  kohokoli. 

Jin je dost pohledný bych řekl. Dost roztomilý. Asi. Měl na sobě makeup.  Ne že bych předtím od ostatních ve škole nevěděl přibližně co je to stvoření zač sám, ale už od pohledu je spousta věcí tak zřejmá. 

Otevřel oči a zamrká. chvíli nic nechápe, ale pak eště jednou zmateně zamrká mým směrem. ,,Jsi v pořádku?'' Vypadal trošku překvapeně.,,mhm.'' Mohl odpovědět líp, ale já mám co říkat. ,,To je dobře.'' Taky odpověď hodna genia. ,,mhm'' Dobře. Takhle odpovídat stačí.,,Měl jsem špatný pocit, tak jse řekl, že tě kdyžtak odvedu domů.''Mělo by to jako vysvětlení stačit. ,,Proč?''

jin. pohl.:

Proč by měl mít blbej pocit z toho, že se něco stalo mně? Chápu, že nechce mít průšvih a che abych byl v pořádku, ale blbej pocit? ,,Prosím neřeš to.'' A co bych neměl řešit? Momentálně mám v hlavě strašnej zmatek, ale jsem jnak snad v pohodě. Sedl jsem si. Žádnej problém. Usmál se. To už pro mě problém je.  Ty ďolíčky jsou krásný. Můžu si ho vzít místo televize? Prosím?

,,Díky že jsi tam přišel. Asi by můj zadek už nebyl  kdybys nepřišel'' žekl jsem a dal mu lehkou pusu na tvář.  Usmál se eště širším úsměvem. Měním názor. Ať si mě vezme a až pak ať mi dělá doma televizi. Tomu se dámy a pánové říká mít crush. 

,,Pořád jsem tvůj učitel. Nemyslíš, že dávat mi pusu na tvář je trošku nevhodné'' Já nevidím problém. ,,Já to za nevhodné nepovažuju. Myslíš, že by bylo nevhodný jít s tebou na kávu? když jsi mě zachránil.'' Je mi dobře. Jen jsem byl v trochu stresové situaci tak jsem omdlel. Nebo to bylo částečně kvůli tomu škrcení. Každopádně budu moct vypadnout a nejradši bych s ním. ,,Nepovažuju, ale muselo by to být bráno jako doučování z angličtiny, protože to očividně potřebuješ'' Odpověděl a moje radost pohasla, což asi poznal, protože se zasmál. ,,Do kavárnu nepudem. Odvedu tě domů, aby se o tebe jimin postaral hm? Potřebuješ odpočnek.'' Říká kdo? Počkat. Jak ví že bydlím s Jimnem. Vždyť to nikomu moc neříkámé. ,,Jak..?'' Začínám se asi bát. ,,Já bydlím s minem yoongim. Učitelem hodební výchovy. Bydlíme ve stejném domě, jem o tři patra výš.'' Jimin se zmiňoval o tom, kde bydlí Yoongi, ale to že bydlí s Namjoonem nikdy neříkál. Zvláštní. 

Už jsem radši nic neříkal. Ani jsem nepromluvil, když mě joon vezl domů. Jen jsem na něj koukal a užíval s to.