Love from Wakanda

9.√

Shuri:

„Ven z vody. Hned," ozval se chladně T'Challa.

Rychle jsem vyletěla z vody, zatímco Peter se dost šoural. Dory nám hodily oblečení a batohy, které jsme nechali nahoře.

„Obléct a nasedat," přikázal T'Challa a ukázal na loď za nimi.

Rychle jsem přes mokré plavky natáhla oblečení, Peter stejně tak. Pak mě bráška chytl za paži a táhl mě do lodě. „Promluvíme si doma, holčičko," zavrčel a strčil mě do sedadla.

Podívala jsem se na Petera, který si rozumně sedl co nejdál ode mě. Ucítil můj pohled a otočil se.

Co budem dělat? Bráška nás zabije, zkoušela jsem mu naznačit očima.

Pochopil to a zakoulel očima.

Po celou dobu letu stál bráška vedle mě a zabíjel Petera pohledem.

Přistáli jsme v paláci a dory nás dovedly do trůnního sálu. Bráška se usadil na trůn a vedle něj se objevila matka.

I matka? Ne...

„Takže, jak nám tohle vysvětlíte?" zeptal se T'Challa.

„Co vysvětlíme?" ozval se Peter přidrzle.

To sakra nemůže aspoň jednou držet zobák?

„To, že jste prováděli něco tak nebezpečného," odpověděla mu matka.

„Normálně jsme se bavili."

„Ty tomu říkáš zábava? Mohli jste se zabít!" řekl T'Challa naštvaně.

„Jste tak zkostnatělí..."

„Co prosím?!" vybuchl bráška.

„Shuri, pojď se mnou," přišla ke mně matka a odtáhla mě do vedlejší místnosti.

„Proč?" zeptala se.

„Co proč?"

„Proč jsi na to přistoupila? Jak tě přesvědčil?"

„Nijak mě nepřesvědčoval. Šla jsem dobrovolně. Chtěla jsem se zabavit..."

„S ním? Vždyť ještě před dvěma dny jsi ho nenáviděla."

„Je jiný než jsem si myslela."

„Shuri..." promnula si kořen nosu. „Jsi princezna. Vím, že jsi pořád nenašla svou spřízněnou duši, ale proto se nemusíš zahazovat s takovým..."

„Počkat, cože?!" přerušila jsem ji. „Ty si myslíš, že s ním něco mám?"

„Vypadá to tak."

„Jsme jen přátelé, nic víc."

„Dobrá, budu ti věřit. Ale nechť to u přátelství zůstane."

„Samozřejmě."

Najednou se z místnosti, kde zůstal bráška s Peterem, ozval křik. S matkou jsme se na sebe podívaly a rychle se tam rozběhly. A vtrhly rovnou doprostřed hádky mezi těma dvěma.

„...zábava!" řval Peter.

„Jen zábava?! Mohli jste se zabít. Ona se mohla zabít!"

„Nemohla. Všechno jsem měl propočítané, aby se nic nestalo. A víš co? Lituji ji, že má za bratra tebe!"

„Co prosím? Jak že ji lituješ?"

„Vůbec ji nenecháš žít!"

„Jde mi o její dobro."