Love from Wakanda

25. √

Shuri:

„Pane!"

Měla jsem dostat další dávku séra, když dovnitř vběhl jeden z agentů. „Co se děje?" zeptal se ho Eichler.

„Avengers! Našli nás."

„Jak?! Jak nás mohli najít?" zeptal se Eichler naštvaně.

„N-nevím pane." Mladý voják zněl vyděšeně.

Eichler zavrčel. Bylo vidět, že je naštvaný. A já... já nechápala proč.

Co jsou zač ti Avengers? Jsou zlí nebo dobří?

„Odveďte ji do cely. Já se jdu podívat, co je to zas za cirkus."

*****
Peter:
Houpal jsem se na pavučinách kolem budovy a nahlížel do oken a dveří. O tomto táboře jsme se učili poslední rok na základce. Probírali jsme druhou světovou.

Viděl jsem kolem sebe další členy týmu. Poté, co jsme se díky SI dronům dostali přes obranný systém, jsme se tak trochu rozprchli.

Ve vzduchu létali Iron Man a War Machine a stříleli do zbraní, které nás ostřelovaly z věží. Pomáhali jim v tom Vision a Hawkeye, který stál na zádech Falkona.

Na zemi proti vojákům bojovali Black Widow, Ant-Man a Vasp. Kolem nich se střídavě nadnášeli a přistávali Thor a Scarlet Witch. U dalších jsem neměl ponětí, kde jsou.

Soustředil jsem se jen na svůj úkol. Najít Shuri. Musí tu někde být.

„Hej Petere," ozval se v masce Iron Spidera tátův hlas.

„Co?"

„Ozval se mi T'Challa. Prej narazil na něco typu nemocnice. Posílám ti souřadnice."

„Díky. Karen, vyhledej to."

„Jistě Petere."

Před očima se mi zjevila mapa, která mě dovedla k oknu v nižším patře budovy. Prolétl jsem jím a uviděl T'Challu, jak se snaží ubránit dvěma vojákům zároveň. Vystřelil jsem pavučiny a oba je přilepil ke zdi.

„Díky, Pavoučí kluku."

„Není zač, kočičáku. Jdeme pro Kitty?"

„Ano. Zachráníme moji sestru."

„A moji přítelkyni."

Rozběhli jsme se dál. Odráželi jsme vojáky Hydry, já pavučinami a T'Challa drápy. Dostávali jsme se níž, do sklepení.

Po chvíli jsem ucítil mravenčení na ruce. Přes oblek jsem na ni však neviděl. „Karen? To je znaménko?"

„Ano. Začíná reagovat. Princezna Shuri je blízko."

„Blížíme se," oznámil jsem T'Challovi.

„To je..." Jeho odpověď přehlušil hluk desítek utíkajících nohou. Směrem k nám utíkal celý oddíl Hydry.

„Běž a najdi ji. Zdržím je."

„Počkat, to fakt? Ještě před pár dny jsi po mně řval, že nechceš, abychom byli spolu, a teď mě posíláš, abych ji zachránil?!"

„Nekecej a běž! Odvedu je."

„Ale..."

„Jdi!"

Poslechl jsem. Utíkal jsem, jak jsem mohl. Chodby tu byly moc úzké na to, abych se houpal na pavučinách. Hluk za mnou zesiloval. Blížili se.

Rychle jsem vběhl do jedné místnosti a zavřel dveře. Jakmile se dovřely, kolem se prohnal T'Challa s vojáky v závěsu.

Rozhlédl jsem se, kam jsem se to dostal. Vypadalo to jako... ordinace? Nebo možná operační sál. Byl tam železný stůl, menší stolky se spoustou nástrojů, skřínky a poličky, na kterých byli stojany s nádobkami plnými neznámých tekutin...

Můj pohled se ale zaměřil na tabuli na protější zdi. Byly na ní přišpendleny papíry s výsledky různých testů, schémata a fotky. Fotky Shuri. Už bylo stoprocentní, že tu je.

Zamířil jsem ke dveřím v rohu. Za nimi se nacházela chodba, po obou stranách železné dveře.

A zpoza jedněch se ozývaly vzlyky. Rozrazil jsem je a zapátral ve tmě. Svítily z ní dvě zelené oči. Lidské, ale panenka se střídavě rozšiřovali a zužovaly jako u kočky.

„Karen, světlo," zašeptal jsem. Droník se mi odlepil od hrudi, vzlétl a rozzářil se.

A pak jsem jí uviděl. Seděla v růžku, oblečená v bílých kalhotách a blůze, copánky rozpuštěné na volno, na tváři zděšený výraz a místo čokoládových očí, které jsem znal, zářivě zelené.

„Shuri..." vydechl jsem.

„Kdo jsi?" zeptala se.

„Vždyť to jsem já, Peter." Nechápal jsem, proč mě nepoznává.

„Peter? O nějakém Peterovi mluvil Eichler... Počkat. Ne. Běž pryč!" Začala se tvářit ještě víc zděšeně.

„Kitty, co je s tebou?" Pokusil jsem se jí chytit za ruku, ale ona cukla.

„Já nechci, abys mě zmlátil. Běž ode mě."

Ona si mě nepamatuje. A myslí si, že jsem ji mlátil, či co...

„Co ti to udělali..."

„Petere?" ozvala se Karen. „Její tělo vykazuje známky poškození. Je vyhladovělá a má spoustu nezhojených ran. Musí se jí dostat okamžité lékařské pomoci."

„Nenechá mě se jí ani dotknout..."

„Můžeš ji uspat uspávací pavučinou."

„Já mám uspávací pavučiny? Nebo nic, to je jedno." Zamířil jsem na Shuri. „Omlouvám se Kitty." A vystřelil jsem.

Povedlo se jim dostat Shuri spět. Co se asi bude dít dál?

Anabeth 🌖