Peter Parker....Spider-man
Shuri....princezna z Wakandy
Po tom co Petera postřelí, dostává se do Wakandy kde se ho podaří zachránit. Jeho zranění jsou ale tak vážná že je nucen zůstat po celé prázdniny ve Wakandě a při tom spolupracovat se Shuri na...
Probudila jsem se v čistě bílé místnosti. Těch pár věcí, co tu bylo, bylo komplet bílých. Postel, toaleta za zástěnou, umyvadlo, zrcadlo. To zrcadlo zrcadlem není. Když se na něj pořádně zadívám, vidím na druhé straně lidi.
Stěny pokrývalo polstrování. Klika ode dveří byla odmontovaná. Zkoušela jsem vylomit dveře nebo strhnout polstrování. Nic nefungovalo.
Seděla jsem na posteli schoulená do klubka.
Chci pryč. Zpět do Hydry. Tam mě sice bili, ale aspoň jsem s někým mluvila.
Chtěla jsem jít znovu zkoušet vylomit dveře, když se otevřely.
Dovnitř vešel kluk, který se objevil i v mé cele. Peter. Ten, který mě mlátil. Tentokrát měl však místo kovového obleku obyčejné tričko a jeansy. „Shuri.“ Zavřel za sebou a podíval se na mě.
„P-Petere.“
Udělal pár kroků mým směrem.
„Nepřibližuj se!“ Přitiskla jsem se zády ke zdi za mnou.
„Dobře, dobře.“ Zacouval zpátky, sedl si na podlahu a opřel se o polstrování.
„Proč jste mě vzali z Hydry?“ zeptala jsem se.
„Zachránili jsme tě.“
„Nezachránili. Bylo mi tam líp.“
„Co? Jak ti tam mohlo být líp?“
„Nedrželi mě tam samotnou v jako kleci.“
„Bili tě, píchali ti hnusná séra.“
„Mluvili se mnou. A mohla jsem ven.“
„Ale jen když ti šli něco píchnout!“ vykřikl.
Přikrčila jsem se. Okamžitě se přestal tvářit naštvaně.
„Promiň. Nechtěl jsem řvát.“
„To je jedno. Vždyť už jsi mě mlátil, tak proč bys neměl řvát.“
„Nikdy v životě jsem na tebe nevztáhl ruku.“
„Eichler tvrdil něco jiného.“
„Eichler tě týral! Otevři oči, Shuri! Já nejsem tvůj nepřítel.“
„Máš důkaz?“
Zamyslel se. „Možná jo. Podívej se na levé zápěstí.“
Koukla jsem se tam. Měla jsem tam něco jako tetování, černý kruh s pavučinou a nápisem.
„Co je to?“ zeptala jsem se.
„Znamení spřízněných duší. Když ho mají dva lidé stejné, patří k sobě.“
„Chápu. A co to má s tímhle společné?“
Vstal a blížil se ke mně.
„Co to děláš?“
„Jdu k tobě. Nechci ti ublížit.“
Stáhla jsem se víc ke kraji postele, on si sedl na ten druhý.
„Taky mám znamení.“
Ukázal mi pravé zápěstí. Byl na něm taky znak. Kruh, pavučina… Zalapala jsem po dechu. „Je stejné…“
„To je.“
„Ty a já jsme…“
„Řekl jsem ti, že bych ti neublížil.“
„Tak proč mi to tvrdili?“
Zhluboka si povzdechl.
„Máš staršího bratra. Víš o tom?“
„Eichler mi o něm říkal. Prej…“
„Ne! Cokoliv, co ti o něm řekli, není pravda.“
„D-dobře.“
„No, tvůj bratr patří do týmu superhrdinů. A taky je králem Wakandy.“
„Král? Můj bratr je král?“
„Jo. Ale to neřeš. Původně jsme si mysleli, že za tebe budou chtít výkupné. Buď vibránium, nebo peníze. Ale když jsme zjistili to s tím sérem…“
„Tím, díky kterým mám lepší sluch, zrak a čich.“
„… Nevíme, o co jim šlo. Jen víme o tom séru a vymazání vzpomínek.“
„Nejdou ty vzpomínky vrátit? Protože, jak mám věřit, že mě máš doopravdy rád, když nevím, jak ses ke mně choval. Jak mám vědět, že mi nelžeš o mém bratru, když ani nevím, jak ten bratr vypadá.“
Jakmile jsem dokončila větu, sklopil hlavu a povzdechl si. Chvíli jsme seděli v tichu.
Pak natáhl ruku směrem ke mně. Tu, na které měl znamení. Tázavě se na mě podíval.
Váhala jsem. Pak jsem ale taky natáhla ruku. Pomalu jsem ji natáhla blíž k němu. Skoro jsme se dotkli konečky prstů, když se z ničeho nic ozval elektronický hlas.
„Petere, čas vypršel. Král T'Challa s ní chce taky mluvit. Musíš jít.“
„Dobře.“ Stáhl ruku. „Díky, Friday. Ještě se uvidíme, Shuri.“
Jakmile byl z pokoje, dovnitř vešel muž kolem třiceti, stejné tmavé pleti, jakou mám já.
„Sestřičko.“
Tak si v klídku čtu nový Deník Mimoňky a co nevidím
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
