The story of Alec Lightwood

Pach nebezpečí

Spal jsem klidně a nerušeně dokud jsem ve svém hlubokém spánku neuslyšel známý hlas.

,,Alecu! Alecu!'' volal mě šeptem a já si protřel oči a probral se ve své posteli, na které seděl vedle mě Jace, blonďatý chlapec s krásnýma modrýma očima jako oceán.

,,Co se děje, Jaci?'' zeptal jsem se přičemž se pokusil si také sednout, což nebylo zrovna jednoduché, jelikož jsem včerejší den strávil opět tvrdým tréninkem a učením se run. Mám modřiny snad všude po celém těle. Sykl jsem bolestí zasahující má záda. Už v mém věku se cítím jak invalida, co teprve až mi bude dvacet?

Jace jakoby si ani nevšiml toho, že mě bolí i nepatrný pohyb a také toho, že je pár minut po půlnoci. To vážně nemá co na práci v tuhle nekřesťanskou hodinu? U ANDĚLA!

,,Pamatuješ včerejší rozhovor Maryse a Roberta?''

,,To o tom upírovi, co každý večer zabíjí civily a také lovce stínů z našich řad a rozsápe jim hrdlo až jim odtrhne hlavu od zbytku těla?'' odpovím na otázku otázkou a zároveň se děsím, kam tahle konverzace povede.

,,Přesně! Vím, kde je! Našel jsem jeho lokaci,'' řekne hrdě Jace a zvedne se z postele. ,,Rychle se obleč a vyrazíme spolu na misi.''

,,To si snad ze mě děláš srandu, ne?'' vyjedu na něj překvapeně a podrážděně. ,,Nejsme na to vytrénovaní. Stále se učíme. Nemáme ani povolení! Měli bychom to raději říct rodičům a oni se o to postarají. Co když se nám něco stane?''

,,To chceš být pořád tady zalezlý a jen se připravovat, když jsi se tolik nadřel, abys byl nejlepší? Tak se teď ukaž, co v tobě je! Máš jedinečnou šanci dokázat rodičům, že máš na to chodit na mise a bojovat se zlem.''

Váhal jsem nad tím a přemýšlel. Přece jen měl v něčem pravdu. Souhlasil jsem tedy a šel se připravit. Já i Jace jsme se potichu odebrali z Institutu a šli na místo, kde se měl upír nacházet a připravit další nebohou oběť o život.

Prošli jsme pár temných uliček s ostřím v ruce, jelikož člověk nikdy neví, co na ně bude za rohem číhat za nebezpečí. V jedné z těch uliček jsme se najednou schovali za roh a mohli tak pozorovat upíra v akci. Ten však svůj rituál nedokončil a položil tělo ženy na špinavou zem.

,,Ale ale ale...koho sem to čerti vedou, nebo mám snad říct, koho sem andělé vedou?'' pronesl s posměškem a otočil se k nám. Ucítil náš pach.

,,No to se ale podívejme. Dva malý ozbrojení haranti. Aby jste si něco neudělali hoši. Tohle nejsou hračky pro mimina,'' dobíral si nás upír se špatným vkusem pro módu. Jeho styl oblékání byl zastaralý. Odhaduji tak osmnácté století.

,,Ve jménu Spolku tě zatýkáme, Tylere Wertre. Vzdej se nám dobrovolně a nic se ti nestane,'' řekl Jace nebojácně s bojovným postojem, zatímco já byl vystrašený k smrti. Tohle byla moje první akce a přede mnou stál upír několik set let starý s vraždícími sklony. 

Polkl jsem a vytáhl svůj luk a spolu s šípem zamířil na něj, kdyby se něco zvrtlo.