The story of Alec Lightwood

Max

O šest měsíců později...

,,Mohu si ho pochovat?'' zeptal jsem se mamky. Ona mi ho podala se slovy, ať na něj dám pozor. Byl ta maličký, křehký a nevinný. Očíčka se mu leskly. Díval se na mě a já se na něj usmál.

Izzy stála vedle mě a pozorovala malého brášku, kterému byl dán život. Už teď je jeho osud jasný. Bude lovcem jako já až vyroste. Bude patřit do naší komunity.

,,Je tak rozkošný,'' vyslovila Isabel a já lehce přikývl na souhlas. V tu chvíli jsme oba moc dobře věděli, že ho budeme navždy chránit. Že to bude náš malý poklad a budeme ho milovat navěky.

Max si kýchl a protřel oči prstíky. Tenhle moment si uchovám v srdci. ,,Vítej do naší rodiny, Maxi,'' oslovil jsem ho a on vypadal jako by mi snad rozuměl.

,,Je čas ho nakrmit,'' řekla mamka a já ji podal brášku v peřince. Táta se na nás všechny díval z dálky. Byl dojat tímto momentem, ale nechtěl to dát najevo, i když já si toho nepatrně všiml.

,,Zanedlouho bude chodit, mluvit a pak ho naučím nějaké triky, jak proti tobě vyhrát v souboji,'' oznámila pyšně sestra a já se jen uchechtl.

,,V potíž je v tom, sestřičko, že žádné tvoje triky na mě ani jednou nezabraly. Teda...vlastně jen jednou, ale to bylo nečestné,'' řekl jsem jí a vyplázl na ni jazyk.

,,To je jedno. Slyšel jsi, jak se mamka s tátou bavili o nějakém Morgensternovi?'' zeptala se mě a já zakroutil hlavou, že nic takového jsem neslyšel. ,,Nevím, o co přesně šlo, ale byli z toho znepokojeni.''

,,Znáš to. Pracovní záležitosti. Jednou nás to taky potká. Dobrou, Izzy.''

,,Dobrou, Alecu.''

A usnul jsem...

Ráno jsem se probudil plný odhodlání a energie. Toho jsem využil a šel si zatrénovat. Pořád jsem ale musel myslet na Maxe a na to, co se mi zdálo v noci. Zvláštní sen. Jenže už je to třetí noc za sebou a nikomu jsem o tom neřekl. Byl tam kluk se světlými vlasy a kouř. Vypadalo to jako by někde vypukl požár.

Ale byl to jen sen...