The story of Alec Lightwood

Gregory

Od té noci, kdy jsem měl halucinace a Jace mi ošetřoval rány, jsem místo spánku chodil každou noc trénovat. Taky se mi pak často stávalo, že jsem ráno zaspal nebo usínal při hodinách o runách nebo o historii lovců stínů.

Isabell se mě čím dál víc vyptávala, co se se mnou děje, a vypadala ustaraně. Naštěstí i Jace před ní pomlčel a byl jsem rád za to, že to nechává plavat. Věděl, že chodím potajnu cvičit a že se potřebuji totálně vyčerpat, jinak bych neusnul. Ne když mě ve spánku pronásledují noční můry.

Posledních pár nocí jsem si oblíbil bojovat pěstmi oproti trénovacímu panákovi. Klouby na rukou jsem měl ovázané, abych si je neodřel až do krve. Stékaly ze mě čůrky potu z čela, ale moje chuť nepřestávat tlouct do panáka byla mnohem silnější.

Najednou jsem cítil něčí pohled na sobě. Otočil jsem se a uviděl týpka, který postával u sloupu v místnosti.

,,Sorry za vyrušení," omluvil se a přešel ke mně blíž. ,,Šlo ti to moc dobře. Tak moc dobře, že kdyby to byl opravdový člověk, už by byl po smrti," konstatoval můj výkon a já usoudil, že už mám pro dnešek dost a zřejmě budu spát jak zabitý.

,,Jo...no, asi jsem to dnes potřeboval."

,,Jen dneska? Vídám tě tu každou noc." Když to řekl, ztuhl jsem a sklopil oči k mým ovázaným kloubům na rukou. Začal jsem si nervózně odmotávat obvazy a dýchat při tom v pravidelném intervalu, abych se uklidnil.

Ten týpek se zničehonic otočil a šel z místnosti pryč. Než ale zmizel, ještě se ohlédl a řekl: ,,Jsem Gregory mimochodem. A kdybys chtěl někdy lepšího soupeře než boxovacího panáka, dej vědět."