The story of Alec Lightwood

Zachránce

Upír se na nás vrhl, ale dřív než nám stačil rozsápat hrdla, ho Jace zranil andělským ostřím na rameni. Upírovi chvilku tekla krev, ale pak se rána zacelila. Já s Jacem jsme si vyměnili pohledy s odpovídajícím výrazem, že tohoto upíra bude těžké vůbec omráčit a zatknout, natož ho třeba i zabít. 

Měli jsme připravené i dřevěné kolíky pro případ nouze, ale v plánu bylo ho předvést před Spolek. Jenže boj s upírem nebyl vůbec snadný. Dokonale se vyhýbal mým šípům a pak mě obrovskou silou odstrčil k zdi nějaké budovy. Skoro jsem nedýchal a nemohl se hýbat. Svět se se mnou točil a rozmazaně jsem viděl, co se děje s mým parťákem. 

Poslední co jsem slyšel byly něčí kroky, které se k nám přibližovali, a následně i řev upíra. Pak se objevila kolem mě nekončící černota...

Když jsem probudil, ležel jsem na nemocničním lůžku. Opatrně jsem se podíval vedle sebe a spatřil spícího Jace, jak sedí na židli s hlavou na mé posteli. Jeho blonďaté vlasy byly jen pár centimetrů od mé dlaně. Trochu jsem s ní pohnul směrem k němu a cítil tak jemný dotek jeho světlých vlásků. 

"Hm...Alecu?" zamumlal, když zvednul hlavu a pohlédl na mě. "Jsi vzhůru! Bál jsem se o tebe."

"Co se vlastně stalo?" Nechápu, jak jsem se dostal sem a co se stalo s tím upírem. 

"Už ani nevím...matně si to pamatuji. Potom, co tě ten upír odhodil pořádnou silou až ke zdi, jsem se na něj vrhl. Málem mě kousnul, kdyby nepřišel nějaký chlápek v kabátu. Myslím, že to byl čaroděj, protože používal magii k tomu, aby toho zmetka zneškodnil a poslal ho portálem do Idrisu, kde teď čeká na soud," vysvětlil mi to Jace. 

"A ty víš, kdo nám zachránil život?" 

"To bohužel ne."