Staré šlechtické sídlo ukryté uprostřed temného lesa a bažin. Mladý hrabě oddávající se výstřednímu životu a dívka s čistým srdcem. Vše obestřeno děsivým tajemstvím.
Pohádkový i hororový příběh o lásce a naději, ale také zoufalství a zradě.
Lesní ticho proťal výkřik sovy. Cathy se rozhlédla a objevila sovu na nedalekém stromě. Pták kroutil hlavou a upřeně na ni hleděl.
„Podívejme, kdo se nám to tu toulá po lese, malá Cathy s červenými prsty."
Cathy se provinile podívala na ruce, které zářily jako padlý sníh i po šťávě z jahod nebylo ani památky. Je to už dávno, co je Cathy mlsala.
„Kampak jdeš?" zeptala se zvědavě sova a poodlétla na další větev, která se pod její vahou nebezpečně prohnula. Ve tmě sově žhnuly oči jako uhlíky.
Cathy se zastavila a podívala na ni. „Do domu Worthingtonů. Prý bydlí za lesem."
„Mladý pán, ach, z toho určitě něco bude, že, hú hú." Sova dál vrtěla hlavou, a kdyby se sovy uměly smát, tak takhle by se určitě smála.
„Co tím myslíš?" Ale sova už nic neříkala a jen na ní posměšně shlížela. Po chvíli odletěla a nechala Cathy napospas jejím narůstajícím obávám.
Co ji asi u Worthingtonů čeká? Cathy si povzdechla a šla dál, cestou vzpomínala na domov. Na vesnici u velké štoly, kde ustavičně páchlo uhlí a kde její starší bratr Ben pomáhal starému tesaři Warnerovi jako tovaryš.
Co asi právě dělá? Možná na ní myslí, když vláčí na ramenou těžké trámy. Když procházela temným lesem, cítila, jak strašně jí chybí.
Jen žaludek jí napovídal, že v šeru už nastalo poledne. Jenže od té doby , co se zásoby jídla ztenčily natolik, že si každé sousto musela důkladně promyslet, nebyl spoleh ani na žaludek.
Teď neustálým kručením dával najevo svou rozmrzelost. 'Uklidni se, ty nespokojenče!' Myšlenky se jí opět zatoulaly k Juliiným jahodám.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
