9

19 1 0
                                    

Hospodyně a první komoří domu Worthingtonů byli neustále rozmrzelí, jejich nespokojenost nedovedl na chvilku rozptýlit ani pohled na kvetoucí pivoňku v zahradě za domem.
„Pst, Cathy," ozvalo se najednou šeptem od dveří do jídelny. Cathy vzhlédla ze svého místa za těžkým jídelním stolem, na kterém stály sklenice v dlouhých řadách a škodolibě čekaly, až se jich ujme.

V pootevřených dveřích zazářily hnědé Ivyiny lokny. Mladičká kuchařka na ní prudce zamávala a při tom se nepřestala ohlížet, jestli ji odněkud přísně nepozoruje paní Harringtonová.

Cathy k ní rychle přistoupila, stále ještě se sklenicí v ruce a s hadříkem na leštění přes rameno. Ivy jí s úšklebkem podala malý balíček zabalený do hnědého papíru.

Když po něm Cathy sáhla, ucítila vůni uhlí. Opatrně ho rozbalila. Na papíře byly vyskládané plátky uzené šunky. Ivy se ještě pořád šklebila.

„Právě tu byl Maltch a odevzdával pro panstvo týdenní porci masa. A tohle mi tu nechal pro tebe." Ivy snížila hlas, aby napodobila Maltchův hřejivý tón.

„Ivy, buď tak hodná a dej to Cathy." Plná očekávání se podívala na Cathy a její hnědé oči se ještě více rozšířily. Co na to Cathy mohla říct? Jediné co ji napadlo, bylo: „Děkuju."

Ivy si zklamaně povzdechla. „Ach jo, copak sis nevšimla, že se ti náš ovčák dvoří?" Cathy zrudla. „To se pleteš, Ivy."

Purpurová StuhaKde žijí příběhy. Začni objevovat