Purpurová Stuha

10

Kuchařka si rozčileně dala ruce v bok. Při tom jí vlasy divoce poletovaly kolem obličeje. „Vážně? A proč by ti pak jen tak nosil šunku?"

Cathy bezradně pokrčila rameny. „Malch mi tehdy ukázal cestu."

„Aha!"

„Někdy si spolu popovídáme."

„Tak vidíš!" Přikývla Ivy spokojeně, jako by Cathyiny rozhovory byly jasným potvrzením hlubších citů.

„Připomíná mi mého bratra," řekla Cathy potichu, protože ji najednou přemohl stesk. „Ale jdi ty, nefňukej přece. Pořád jen myslíš na domov. Není to tady mnohem lepší? Vždyť dostáváš dobře najíst i slušné peníze. Třeba tě Maltch požádá o ruku."

Bez ptaní si vzala plátek šunky přímo z Cathyiny ruky. Opravdu to tak Maltch chtěl? Cathy by měla jeho pozornost těšit, ale netěšila, jelikož věděla, že by ho nikdy neměla tolik ráda, jako on měl pravděpodobně on ji.

Přitom nebylo těžké si Maltche oblíbit. Měl přátelský výraz ve tváři, který Cathy okamžitě připadal povědomý. Především jeho milé hnědé oči jí připomínaly Bena.

Na Maltchovi byla nejpodivnější jeho čepice, kterou snad nikdy nesundal. Byla z liščí kožešiny a už při jednom z jejich prvních setkání ji liščí hlava na jeho čepici pošeptala: „Neviděla jsi mého bratránka, maličká? Žije v lese, kterým jsi procházela."

„Možné to je. Jednu lišku jsem potkala." „Pak to byl určitě můj bratránek. Strašně rád mluví s cizími lidmi. Přitom by se měl mít na pozoru. Co se stane, když mluvíš s cizími lidmi, můžeš vidět na mě. Ach jo..."

Liščí hlava se naříkavě pohybovala ve větru sem a tam, dokud ji Maltch neuchopil a neposunul si čepici více do týla.