Textový Vrah

11

Týden je pryč a já mám deprese. Koukám na zprávy...ano až tak velký ty deprese jsou.
,, Firma Umax má nového majitele. Kdo by to byl řekl. Nynějším vlastníkem je dříve obávaný Daiki Rota. Podstoupil léčbu na paměť a teď se dal na normální život podnikatele. Nyní nám poskytl menší rozhovor.
Takže co vás přimělo si koupit zrovna tuto firmu?
Byla cestou.
Aha a jste spokojen s během firmy?
Naprosto a kdyby někdo nespolupracoval hrozí mu vyhazov jen teď hledám asistenta nebo asistentku.
Jistě.
Tak jste to slyšeli pokud byste chtěli tak se můžete ucházet o místo asistenta. Ale podmínky jsou velký přísné. "
Čuměl jsem na to jak na...no nevím co prostě a jednoduše jsem čuměl na tu obrazovku. Musím dostat to místo!! Ať se stane cokoliv. Rychle jsem zavolal do té firmy a objednal si schůzku. Vše jsem to pak řekl Izzy a i ta byla nadšená. Hned jsme jeli sehnat oblek. Po hodině neustálého vybírání nějakého obleku mě to už přestalo bavit. Vzal jsem nějakej který mi padl nejlépe a šel jsem zaplatit. Asi se ptáte jak jsem zaplatil když mou peněženku má Daiky...on mi ji poslal poštou. Nikdo neví, ale mám ji a to je hlavní. Tak teď má peněz dost, takže co řešit. Izzy na mě ještě volala že potřebuje skočit do zlatnictví. Vůbec nechápu proč. Chtěl jsem něco namítnout, ale to už mě táhla směr zlatnictví.
,, Musíš mu vybrat nějaký pěkný prstýnek, přece ho stejně pozadaš o ruku. Nebo se snat mýlím? " Koukala se na mě jako na zlobive dítě. Pomoc. Jen jsem poraženě kývl a vybral prstýnek který se mi nejvíce líbil. Prstýnek je stříbrný s krásným kamenem pomněnkové barvy. Jo ještě když jsem dostal tu peněženku.....našel jsem v ní ještě prachy navíc. Že by mě měl přece jenom rád ?? Jak já ho tak strašně moc chci. Chci jen a jen jeho.

Jsem úspěšný podnikatel a díky těm zprávám se mi tu na asistenta objednávají samé nicky. No prostě hrůza. Dokonce jsem v to seznamu našel i starýho dědka kterýmu už je přes šedesát. Musel jsem se nad tím oklepat. Fujky co si vůbec o sobě ty lidi myslí.
Hned další den jsem musel do práce brzy jelikož první schůzku mám už v osm hodin.
Někdo zaklepal na dveře a tak jsem tomu dotyčnému odpověděl pouhým slovem :
,, Dále " vešla mladá slečna. Blonďaté vlasy jí sahali až po pas. Štíhlá postava. Nevypadá špatně takže by mi ani nedělala ostudu. Hned mě zdvořile pozdravila. Přišla ke mě a podala mi ruku. Představila se jako Emilie Rose. I já jsem se představil a začal s pokládáním otázek na její osobu.
Kolik vám je?
21
Vystudovaná škola?
" Obchodní "
" Proč zrovna asistentka? "
,, Jelikož hodně peněz a hlavně pěkný šev" uculila se a ještě více odhalila výstřih. Popravdě zrovna ten mě nezajímal.
,, Takže za prvé pokud chcete udělat dojem tak si zapněte pořádně košili. Za druhé jak můžete vědět že dostanete hodně peněz a za třetí nejste můj typ." No typka se urazila a odešla pryč.
No asi vás ušetříme mých rozhovoru s ostatními a můžu vám říct že se všemi to šlo podobně.
,, Konečně poslední člověk " který má zpoždění deset minut. Nudil jsem se a nakonec ten dotyčný konečně zaklepal na dveře. Otevřel dveře a já jsem stuhl.
,, Zase ty ?! "
,, Zase já lásko "
,, Neříkej mi lásko !!! " Stoupl jsem si tak prudce že ta židle na kolečkách odjela až k oknům.
,, Uklidní se. Ještě dříve než ti vymazali paměť tak sis mě sám přivlastnil, že budu tvůj mazlíček. Teď mě tady od sebe pořád vyhazuješ. Stejně jednou budeš můj takhle to jen prodlužuješ. Není čeho se bát přece. " Celou dobu co mluvil se ke mě blížil. Snažil jsem se couvat ale pak mi zabránila zeď. Jen co domluvil byl na mě natisknuty. Snažil jsem se ho odtlačit ale jakoby mi veškerá síla vypověděla službu. Byl jsem jak hadrová panenka.... slabý a bezmocný. Dal mi hlavu na stranu a přisál se na můj krk a sál mou kůži. Bylo to příjemné ale nemůžu si dovolit žádné cucfleky. Bohužel pro mě mi udělal cucflek a to dost veliký.

Jsem u něj a jsem šťastný. Tak moc šťastný. Ten cucflek jsem si opravdu odpustit nemohl jelikož chci aby všichni věděli, že už je zadaný.
,, Budeš můj a nic s tím neuděláš kočičko. " Usmál jsem se a pozoroval jeho tvář kde se zobrazoval strach, ale i smutek. Trochu mě to zamrzelo ale on ještě změní názor. Nechám ho se do mě zamilovat. Věřím že se to stane.
,, Mohu vás pozvat na večeri ?"
,, Si se zbláznil !!" Dostal jsem facku. Kde se to najednou v něm bere. Ještě před chvílí nebyl schopný mě odstrčit. Podíval jsem se na něj ublíženě.
,, Ale no tak stejně jednou se mnou půjdeš a věřím že jsem jediný vhodný pro tuto práci. " Je vydět že mám pravdu. Ví to, ale nechce si to přiznat. Už teď se tváří jinak než předtím. Jako by měl respekt, ale zároveň mě nenáviděl. Věřím že stejně kyvne. Já ho přemluvim ať chce nebo ne i kdyby jsem si ho tam měl odnést.
,, Tak půjdeš dobrovolně nebo si tě mám odnést ?" Koukal na mě jak na blázna. Donutilo mě to se usmát. Vypadal dost roztomile a to že byl menší...no neříkejte že by jste se na něj nevrhli.
,, No myslím že na výběr nemáš takže kdy končíš ? "
,, T-ty jsi byl poslední...t-takže už si musím jen vybrat
sv-sveho ...asistenta."
,, No toho už máš vybraného takže můžeme jít" v tu dobu bych opravdu i věřil že mě zabije. Naštěstí se po chvíli uklidnil a mohlo se vyrazit. Momentálně bych opravdu chtěl být v jeho hlavě protože bych asi umřel smíchy. Stiskl jsem jeho ručku a tahal ho směr východ. Za dveřmi kanceláře nás zastavila jeho sekretářka.
,, Já netušila že má pan Rota příbuzné"
,, Ne jsem jeho přítel a noví asistent zároveň. "
,, Ou jistě moc mě těší " potřásli jsem si rukou. Když mi pustila ruku přitáhl jsem si Daikiho do polibku.
Ta paní se mile usmála a pak odešla dělat svoji práci. Bylo vtipné vidět Daikiho jak se čerti za to že dostal ode mě pusu.