Textový Vrah

15

Seděl jsem tam dlouho do noci a přemýšlel. Přemýšlel jsem jestli chci aby se ten sen stal reálným nebo ne.

Nakonec jsem došel domů. Rozplácl jsem se na posteli a zapl tu aplikaci. Hned to po mě chtělo přihlášení. Neochotně jsem zadal něco málo údajů. Ještě dříve než jsem stiskl tlačítko na potvrzení toho všeho jsem se zamyslel, jestli nadále chci být vrahem. Chci něco jiného..dobrého. Asi se přihlásit k policii, ale čím víc jsem nad tím přemýšlel tím víc se mi to zdálo jako nesmysl. Vemte si: ,, sériový vrah kterého hledáme a snažíme se chtít dnes přišel na policejní stanici s tím že se chce stát policistou. Daiky Ura byl hned zatčen a zbytek života si pobude ve vězení. " Asi by se u ty televize všichni pochcali smíchy.

Potvrdil jsem přihlášení. Netrvalo dlouho a už se někdo hlásil o přátelství. Logicky že jsem si tam nedal své pravé jméno. Přijal jsem pár žádosti ale ani jedna nebyla ta kterou jsem chtěl vidět. Povzdechl jsem si. Když nad tím tak přemýšlím...moje jméno ani vzhled nikdo nezná. Znali to jenom ve snu....to znamená že můžu začít od začátku. Mám naději. Došel jsem za sestrou.
,, Začněme od začátku. Už nám bylo osmnáct a je na čase začít jinak, lépe."
,, Brácha nemáš horečku ??!!! Měl bys jít znova do postele !!!"
,, To nebyla sranda!" Vyjekl jsem na ní.
,, Neštěkej ještě se staneš hybridem. Objevila se nějaká nová nemoc. " Zaskočilo mě to. Vůbec jsem nečekal že tohle řekne. Já se nesmím stát hybrydem to on bude můj hyb...ne co když vůbec neexistuje.
,, Pff měl by ses vydět!! Dělala jsem si srandu!!" Začla se rechtat jako kůň. Svalil jsem se na pohovku, flustrovaně jsem vydechl. Zapl jsem televizi a hledal něco zajímavého, nakonec vyhráli zprávy.
,, Mladý syn slavného zpěváka se dal stejnou cestou jako jeho rodiče a fanynky z něj jen šílí. Povede se začínající hvězdě stejně jako jeho rodičům ???" Koukal jsem na tu obrazovku jako vůl....to je on. Zrudl jsem, je ještě hezčí než v to snu.
,, Copak bracha. Líbí se ti??" Zachechtala se Izzy. Já jsem se zmohl jen na němé přikývnoutí. Hypnotizoval jsem tu obrazovku, nebyl jsem schopný odtrhnout od obrazovky oči. Izzy se mi smála a já až teď pochopil proč...já ji přiznal že jsem gay. Zrudl jsem a skoval svou tvář do malého polštářku na gauči. Usmál jsem se nad představou že mě objímá a šeptá mi krásná slůvka. Ta vana teď taky nezní špatně. Já se cítím teď tak sám. Schoulil jsem se do klubíčka.
,, Ale copak se děje. Od té doby co jsi se probudil z kómatu tak se chováš divně. Upřímně radši ani nechtěj vědět jak jsi se choval v kómatu. To tvé sténání šlo slyšet snad všude. " Zakřenila se a já si myslel že už víc zrudnout nemůžu, ale mýlil jsem se. Teď bych mohl jít do soutěže o největší červeň.

,,Všem děkuji a přeji dobrou noc." Zařval jsem a šel z pódia. Ano teprve jsem začal a už mám hromadu fanoušků. Pro správy "pár" fanoušků znamená asi tak 1 000 000 lidi. Na začátek dobrý. Seděl jsem z pódia a hned se mě ujali bodyguardi a doprovázeli mě k autu. Nejenom kuli fanouškům ale prý tu před měsícem řádil sériový vrah. Prý se mu něco stalo a od té doby ho neviděli. Nikdo neví jestli umřel a nebo jestli něco chystá. Všichni se bojí. Jako na zavolanou tady byli zprávy s otázkou co si myslím o tom sériovém vrahovy.
,, Až ho potkám tak uvěřím že existuje. Takže pokud se teď na tyto zprávy kouká tak ať mě navštíví." Usmál jsem se a vstoupil do auta. Jenže to jsem ještě nevěděl co se stane.

To byla má šance.
,, Izzy víš co máš dělat. " Podíval jsem se na ni. Ta hned sedla k počítači a už hledala informace a dobrou cestu jak se tam nepozorovaně dostat. No netrvalo to dlouho a já věděl, že je vše dokonale připraveno. Jelikož má dovolenou a očekává mě tak za ním půjdu až za měsíc. Bude si myslet že neexistuju a nebude to čekat.

Čekal jsem jelikož ho chci vydět. Vím že existuje. Kdo by nevěřil. Bohužel po týdnu mé naděhe mizeli stejně jako pára nad hrnkem plného horké čokolády. Z kterého jsem pil. Druhý týden už jsem jen nepřítomen čuměl do stropu. Za dva týdny mám další koncert a on se prozatím neukázal. Uplynulo tři týdny. Dělal jsem si zapečené tousty jelikož můj žaludek hlásil poplach.
,, Vážně jsi si myslel že jsem jen nějaký výplod fantazie. Kdo jinej by ty lidi asi zabil. "
Ozvalo se z neosvětlené chodby. Lehl jsem se tak moc že jsem upustil celou svou večeři na zem ale neozvala se rána. Když jsem se podíval na talíř s tousty tak celé to bylo na polštářku. Ani jsem si nevšiml že ho hodil.
,, Kdo jsi?" Musel jsem se zeptat. Je jako duch. Člověk o něm neví do té doby dokud nevystřelí nebo nepromluví. Ještě že promluvil a nevystřelil. Když nad tím tak přemýšlím tak doufám že na mě nemíří zbraní. Zahlédl jsem obrys ve tmě, takže už vím kde je.
,, Výš, že svým obětím se vždy ukazuju jen když je chci zabít??" Řekl posměšně. Záporně jsem zakyval hlavou. Zasmál se. Zle ale přesto krásně.
,,Dáš si něco??" Zeptal jsem se. Přece ho tu takhle nenechám pořád stát ve stínu.
,, Měl bych??"
,, N-no pokud chceš tak ti můžu udělat tousty."
,, Copak. Štěňátko nám koktá. Že by se štěňátko bálo??" Začal se smát. Pravda je že mi to naháněli hrůzu. Jeho smích se začal vzdalovat. Poslední věta co jsem slyšel byla:
,,Na zítra, už mě čekej na večeři. Můžeš udělat špagety. Pak mi je dej do té chodby a běda jestli nezhasneš!" Řekl dost přísně na to aby mi po zádech přejel mráz.

Šel jsem domu s dobrým pocitem. Nikdo mě neviděl a praktický jsem šel jen na návštěvu. Izzy se vyptávala na různé podrobnosti. No nakonec mi nezbývalo než ji to vše říct...do podrobna. Bohužel ona to pochopila tak že zítra máme rande. No jak bych to jen řekl. Málem jsem ji jednou krásnou lopatou přetáhl po hlavě....bohužel jen malém.