Textový Vrah

12

Táhl jsem ho k nám domů. Izzy už tam čekala. Nechal jsem ho posadit za krásně prostřený stůl. Izzy nám donesla večeři. Bylo vidět že Daiky je nervózní z tohoto prostředí. Předpokládám že čekal nějakou restauraci ale já ho hodlám opít. Nehodlám ho dostat do postele. Půjdu na něj pomalu a jemně. Chci aby se do mě zamiloval. Izzy nalila kvalitní víno. Ta křehká dušička naproti mě se toho vína za celí večer ani nedotkla. Vždy když jsem položil nějakou otázku tak odpověděl stručně. Kolikrát jen jedním slovem. Mrzelo mě to a chci aby se sennou bavil normálně. Doufal jsem že víno ho přiměje se trochu uvolnit ale on nic.
,, Ty si nedáš víno ?"
,, Ne. Měl bych ?" Podíval se na mě s otázkou v očích. Ja se usměju a kyvnu hlavou na souhlas.

Heh. Mě se to víno nechce pít. Nikdy jsem nepil a teď najednou mám. Neochotně jsem vzal skleničku s tou divnou tekutinou do ruky. Jeho oči ve kterých byli jiskřičky mě přesvědčovali že to není úplně ideální nápad. Nakonec jsem přece jenom to víno ochutnal. Okamžitě se mi po celém těle rozhostilo teplo. Uvolnil jsem se a ještě trochu se napil. Nakonec to není tak špatné.

Už nemůžu koukat jak se Tahahiro trápí. Vymýšlí různé plány jak si ho získat. Přidala jsem mému bráškovi do pití prášek. Bude se cítit uvolněně. Je to něco jako droga. Snad to pomůže. Seděla jsem v kuchyni zatím co oni byli v obýváku. Poslouchala jsem jejich rozhovor. Podle toho jak mluvil Daiky tak předpokládám že se ještě nenapil. K jídlu jsem jim dala špagety, protože vím že je brácha miluje. Rozhodla jsem se jim nechat večer soukromí ať se stane co se stane. Doufám že se teda stane něco pozitivního ať to pomůže jejich vztahu. No nic. Jen tak mimochodem ten Neko umřel. Dostal infarkt. Chudáček.

Konečně se napil. Postupně dopil celou skleničku. Začal se konečně trochu uvolňovat. Dokonce mi řekl i kde bydlí a že se rozhodl si najít ženu. Takže mu toto rande příde jak naprostý nesmysl. Škoda ale už je v mé pasti od kud není úniku. Vzal jsem ho do náruče a odnesl ho do ložnice. Sundal jsem nám oboum saka a lehl si k němu. Trochu se přitulil ke mě. Políbil jsem ho a pořádně přikryl aby nám tady nenastydl.

Ráno mě nehorázně bolela hlava, ale pokud si dobře pamatuju tak jsem měl jen jednu skleničku. Byl jsem v pevném obětí...zase a zase v tom hnusném baráku. Přidu si jako bych neměl jen jednu skleničku ale celou láhev. Ten čokl upevnil ještě více své sevření aby mi dal náznak že nikam nepůjdu. Naštěstí je víkend. Nejvíce mě naštvalo když dal svou ruku na MŮJ zadek. Podíval jsem se na něj. Koukal na mě a prohlížel si mě. Bylo to dost nepříjemné zvlášť když mi ten zadek začal mnout.
,, Přestaň !!"
,, A proč ??"
,, Protože je to nepříjemné !!"
,, Ale no tak !" Udělal smutné očička. To už jsem nekomentoval. Vítězně se usmál a mačkal dál můj zadeček. Že ho to baví. Políbil mě. Něžně, pomalu, ale přesto dravě.

Konečně. Takovou dobu to trvalo ale konečně. Chtěl jsem ho vzít do náruče a odnést do jeho domu, ale začal se vzpírat.
,, Ale no tak já tě neukousnu" zasmál jsem se a i s ním v náručí šel směrem k autu. Teda to bylo v plánu ale ani jsem nedokázal z té postele vstát.
,, Nech mě!! Stejně můj asistent nebudeš!!"
,, Ale já už tvůj asistent jsem" na mé tváři se objevil úšklebek.
,, Lásko nevrť se nebo tě uspím "
,, To neuděláš!" Zařval na mě. To už jsem stratil nervi a položil jsem ho na postel. Chvíli na mě divně koukal ale když jsem z nočního stolku vyndal injekci tak se lekl. Chytil jsem mu obě ruce nad hlavu a přiblížil tu injekci k jeho krku. Začal se všemožně kroutit a cukat sebou, ale bylo mu to prt platný. Jehla protla kůži a látka se začla vpouštět do jeho těla. Pozoroval jsem tu látku uvnitř.

Bylo to nepříjemné. Cítil jsem jak ta látka teče. Zároveň ten tlak v krku byl taky nesnesitelný. Mé tělo přestávalo poslouchat a já začal usínat. Přišlo mi to vše jako věčnost. Cítil jsem jak jehla opouští můj krk. Trochu jsem sykl. Snažil jsem se s tou látkou bojovat ale marně. Poslední co jsem vyděl byl jeho úsměv.
,, Dobrou noc " řekl a pak už jen tma.
Probral jsem se v posteli v mě známým pokoji ve vile. Pomalu jsem se zvedl. Krk mě nehorázně bolel a i když ta injekce už zabodnuté v mém krku nebyla tak jsem stejně cítil divný tlak.

Usl.
,, Izzy dones to sledovací zařízení." Izzy hned přiběhla a donesla mi něco jako pistolku. Stáhla jsem mu košili tak aby měl pravé rameno hole. Přiložil jsem mu k ramenu pistolku a střelil mu do ramene sledovací zařízení. Od teď budu vědět kde se nachází. Izzy si ho vzala opatrně do náruče a odnesla ho do auta.
Ještě bych mohl napsat tomu Protivovi dlouho jsme si nepsali a nebo se na něj úplně vykašlu stejně byl strašně protivnej protiva jeden. No i když. Vzal jsem telefon a napsal klasické: ahoj. Teď mám sice něco lepšího, ale můžu ho třebe taky dohnat k šílenství. No jenže pak jsem se zarazil. V tu samou dobu zapípal jeho telefon. Schválně jsem napsal ještě jednu zprávu a má domněnka se potvrdila. On je protiva. To by mě v životě nenapadlo.  Dojeli jsme do jeho vily. Musím říct že vkus má dobrý. Ve vnitř to bylo obrovské a ani bych neřekl že se do něčeho takového podívám. Donesl jsem svého miláčka do jeho pokoje. To že jsem zjistil že on byl protiva mu může být jedno stejně si to nepamatuje.

Nebyl tu. Až pak jsem si uvědomil že jsem jen ve spodním prádle. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál ten čokločlověk. Začíná mi lest na mozek.
,, Proč mě bolí ruka ?!" Dost mě to zajímalo.
,, Ale no tak nebuď hned protivnej." Usmál se. V ruce měl tác a na něm talíř s hromadou palačinek. Koukal jsem na to docela nedůvěřivě, přece jenom to může být třeba otrávené. Když nad tím tak přemýšlím...protiva...něco mi to říká...ale co...no asi to bude nějaká blbost. Přišel ke mě. Tác položil na stoleček a sedl si ke mě. Opřela se o zeď. Měl jsem nutkání pozorovat každý jeho pohyb. Vzal mě podpaží a posadil si mě na sebe tak abych byl opkročml čelem k němu. Usmál se. Chvíli jsem hledal nějakou pohodlnou pozici ale když mi zmáčkl moji prdel přestal jsem.

Zlobí rajče jedno. Kdyby se nevrtěl měl by to pohodlnější. Dnes ho vezmu na rande a pak hezký do postele....možná. Nechám ho se do mě zamilovat a pak ode mě už nikdy nebude chtít. Jsem to ale génius. Měli by mi dát Nobelovu cenu. Pohladil jsem ho po jeho zadečku. Jelikož je sobota můžu si dát na čas. Sroloval jsem jednu palačinku a dal mu ji sníst. Když už nemohl tak jsem si začal hrát s jeho zadečkem. Různé jsem ho mačkal a mnul. Dokonce bych se vsadil že jsem ho slyšel potichu zasténat. Usmál jsem se.