Textový Vrah

20

Opravdu jsme se v tom obchodě stavili. Nesnáším obchody a moc oblečení nepotřebuju. Všude byli lidi a divně na mě čuměli. Nemůžu za to že jsem albín, nevybral jsem si to dobrovolně. Z ničeho nic jsem se ocitl, pro mě v neznámém obchodě. Neměl jsem nejmenší tušení jak jsem se sem dostal. Všude byli hračky...sexuální hračky a vedle mě culíci se sestra. Ona mě jednou přivede do hrobu.
,,Budete si pořád??" Přišla k nám...eh lehká děva?? Nevím jak ji nazvat. Černé tílko s výstřihem tak, že to tílko strací svou funkci zakrýtí, červená rtěnka, tmavé stíny.
,, Mladý pan chce uspokojit svoji holčičku?" Usmála se slizce.
,,Ne toto je můj bratr a hledá něco sexy pro svého kluka" usmála se na ni ségra a já jen vykulil oči. Do hrobu mě dejte.
,, Oh aha. Oddělení v pravo" dovedla nás do oddělení a ja málem omdlel. To není možný. Prostě s tím nesouhlasím. Radši budu žít s vědomím že si mám najít někoho jiného, než abych se musel soukad do něčeho takového.

Snažil jsem se ty dva najít, ale marně. V jednu chvíli šly za roh a v druhou chvíli tam už nebyli. Co když už ho nenajdu. Co když zdrhly. Jsme na cestě do Francie...mohl jsem pro ně sloužit jen jako doprava do jiné země. Začal jsem být krapet nervózní. Ani ty bodyguardi je nedokázali pohlídat.

Trvalo snad hodinu než se něco vybralo. Isabela mě furt nutila ať už mu to ukážu v Paříži, jakožto v městě lásky. Vůbec se mi to nelíbí. Už takhle brzo jsem mu to ukázat nechtěl. Je mi hodně trapně. Nakonec se skočilo ještě pro makeup. Je mi ze mě zle. Kdo ví co si o mě pomyslí on...asi že jsem prostě laciná štětka. Jak moc rychle se z toho dá couvnout ? Asi nijak, když už je to vše koupené a my tady hledáme už jen toho idiota, který mě vždy dostane do kolen.
,, Mám tě!" natiskl se na mě ze zadu. Málem jsem vyletěl z kůže, jak jsem se lekl, ale má to i výhodu, aspoň ho už nemusím hledat. Natiskl se na celá má záda a kdyby chtěl, tak by mě vzal úplně v pohodě do náruče. Najednou mě oslepila záře blesku...právě mě někdo vyfotil...on mě někdo sakra vyfotil!!
,, Vaše rodina nebude moc nadšená pane Kamaki!" Zasmál se fotograf, který právě vlastnil jednu moji fotku. V mé hlavě se rozezněl alarm. Vymanil jsem se ze sevření a pomalu došel k tomu cápkovi.
,,Rád vás poznávám...neznámí muži, který mě opravdu hodně štve. Zeptám se vás po dobrém... vymažeme fotku se mnou?" Díval jsem se mu do očí.
,,Si děláte srandu ne? Takový ulo..." Nenechal jsem ho to dořict. Jeho foťák byl momentálně na zemi ve formě několika kusů.
,,Platit vám ten foťák nebudu, protože jste narušil mé soukromí. " Usmál jsem se a vrátil se k tomu slavíkovy.

Koukal jsem na to vše jak kdybych byl na cizí planetě. Nečekal jsem, že udělá zrovna toto, ale taky možnost. Očividně nesnáší když ho někdo fotí.
,, Pojďte, tady je to nebezpečné" zavelel jsem a snažil se je odtáhnout co nejrychleji pryč. Když už jsme seděli v autě tak jsem spokojeně vydechl. Nesnáším novináře a to mám roušku, klobouk, kabát a brýle. Přijdu si jak detektiv. Je to hrozný člověk prostě nic nemůže. Proč se prostě nemůžou zajímat o random lidi. Všichni mi narušují soukromí, ale to je přece normální!! Divím se, že mě vůbec poznal ten noviná, vždyť vypadám jak zakuklenec. Sundal jsem si jak kloubouk, roušku tak i brýle. Hned je člověku lépe.
,,Chci spát. Tohle mě vždy hrozně vyčerpá a to se snažím vyvarovat všem lidem co jsou poblíž." Placl jsem sebou na sedačku a chystal se k spánku.

Protočil jsem očima. Chci vědět co by dělal, kdyby byl vrah. To by ho pak nikdo nesměl vidět ani v této maškarádě. Nakonec to skončilo tak, že odpočíval s hlavou položenou na mém klíně a já ho hladil ve vlasech. Roztomile u toho mručel a moje sestra se culila jako kdyby ji někdo řekl, že jsem celou dobu jednorožec...kde já ty přirovnání beru? Cesta byla už pak celkem v pohodě. Náš slavík usl a já jen přemýšlel jestli je dobrý nápad mu ten obleček ukázat už v Paříži.
,,Tak jsem tady pánové a dámo" uchechtl se řidič. Opatrně jsem probudil zpěváčka.

,,Dokud nedostanu pusu tak nepůjdu. " Našpulil jsem pusu a čekal. Trvalo to dost dlouho, ale nakonec se sklonil a opatrně položil své rty na ty moje. Mohl mě schodit, ale neudělal to. Když se odtáhl tak jsem jen nespokojeně zamručel.
,, Ještě" zamručel jsem blízko u jeho rtů. Když se k ničemu neměl tak jsem si ho prostě násilím přitáhl k sobě tak, že se ode mě nemohl dostat. Žádal jsem si vztup do jeho úst, ale snažil se co nejvíce odporovat. Zklamaně jsem se od něj odtáhl a jen se mu díval do očí.

,,Měli bychom jít." Zašeptal jsem do ticha a snažil se ho ze sebe dostat, ale všechny pokusy byli marné, jelikož se mě chytil kolem pasu a odmítal se jakkoli pohnout, do té doby dokud nedostane polibek jim schválený. Zakňučel jsem jako raněné zvíře. Znovu jsem přitiskl své rty na ty jeho s tím rozdílem, že tentokrát jsem mu dovolil vniknout mi jazykem do úst.

Tak jsem zjistila že se blížíme ke konci. Mám rozepsaných asi dalších třicet knížek ale ani jednu nejsem schopna dopsat 😭.

Přeji vám krásný Valentýn. ❤️❤️