Textový Vrah

3

Probral jsem se v temné uličce okolo půlnoci nejspíš. Nikde nikdo bolela mě hlava a tak jsem šel dál. Narazil jsem na nějaký dveře a to bych nebyl já kdybych na ně nezaklepal.

Ty vole jakej krypl zase otravuje. Když jsem otevřel litoval jsem toho zase on.
Zničeho nic zkolaboval. Spadl mi doslova do náruče. No počkej já ti dám.

Když jsem se probudil snažil jsem se hnout s rukama ale nic tak jsem to zkusil s nohama taky nic. Byl jsem v sedě.

Hezky jsem si ho přivázal k židli logicky byl oblečený jen trochu svázaný. Dal jsem si židli před něj a čekal než se moje šípková Růženka hodlá probudit. Jo přivlastnil jsem si ho spadl mi do náruče tak teď je můj. Jsem strašně majetnický a je mi to jedno když si něco umíním tak to dostanu. Hehe teď si to krásně zavařil.

,,Kde to jsem. Proč tu jsem a kdo jsem vi."
,,Já jsem tvůj majitel. Ty jsi v mém domě a seš tu protože jsi omdlel."
,,Já nejsem ničí majetek!"
,, Teď už jo."
,,No to teda ne a už vůbec ne váš."
,,Pozdě"

Byl jsem v troskách někdo si mě přivlastnil jsem tu s neznámým člověkem teď už s mím majitelem. Já mám tak super život ještě mi řeknete že mě zabije.

Vypadal celkem vystrašeně. ,, Když tě teď odvážu a utečeš tak si mě nepřej." Jenom kývl. Vklydu jsem ho odvázal.
,,Tak umíš aspoň vařit?" Byl jsem k němu otočený zády a šel jsem do kuchyně.
,,Odpovídej když s tebou mluvím!!!" Křikl jsem, došel jsem k němu zpátky a dal mu facku.

,,Hej nemlať mě." Křikl jsem ale to jsem dělat neměl vrazil mi pěstí až jsem z toho upadl a pak do mě několikrát kopl se slovy,, buď hodný pejsek ."

Zlobí zmetek jeden. Abych ho zase nepřivázal k židli. Šel jsem udělat jídlo a jeho jsem tam nechal ležet. Udělal jsem zapečené tousty. Jemu jsem to dal do psí misky a sobě na talíř. Vždy jsem chtěl psa.
Nemohl jsem si pomoct prostě jsem mu dal do misky i pamlsek.

Pomaličku jsem se dostal do kuchyně za ním. Na zemi byla miska a v ní jídlo. Podíval jsem se na něj jestli to myslí vážně. Podíval se na mě přísným pohledem. Sedl jsem si k misce a vzal do ruky toust ale přistála mi rána na obou rukách. Pochopil jsem začal jsem tedy jíst jako pes jak potupne a to jen díky uším a ocásku našel jsem pamlsek upřímně abych se přiznal jim normálně pamlsky pro psy.

On byl tak neskutečně sladký. Musel jsem si ho vyfotit.



( Prostě dokonalost sama )

Já si ho nechám je jen můj. ,,Jak se jmenuješ"
,,Takahiro. Můžu si jít prosím psát se svým kamarádem??"
,,Jop"
,, Děkuju"

Ustlal jsem mu na gauči a já šel do ložnice. Všiml jsem si zprávi na Facebooku. Logika že to bylo moje štěně.

K: ahoj

P: ahoj

K: jak se máš

P: moc dobře co ty.

K: mám se špatně

P: jak to

K: stal jsem se majetkem.

P: koho ???

K: nevím kdo to je omdlel jsem a spadl mu do náruče a on si mě za to přivlastnil.

P: to je mi líto.

K: teď jsem jeho pes.

P: tak se jako pes chovej.

K: a to znamená jak ???

P: třeba si k němu lehni na postel psi normálně spí s páníčky.

K: opravdu ???

P: za pokus nic nedáš jen to skus.

K: tak já to si zkusit.

P: já už stejně musím jít tak ahoj.

K: ahoj.

Odložil jsem telefon a čekal jsem na své štěňátko.