Larry Stylinson | Vánoční Kalendář ✅

4. I hope you like pink

Vysoký kudrnatý chlapec, věkově asi okolo osmnácti let, se procházel po zalidněném náměstí a snažil se nepřemýšlet nad tím všeobecným předvánočním shonem, jež se odehrával v podstatě všude, kam se jen podíval. Lidé běhali sem a tam jako šílení, kvůli tomu, aby sehnali toho nejlepšího kapra nebo aby stihli tu nejvýhodnější slevu.
On ale věděl, že si mohl dovolit si jen tak pomalou chůzí vykračovat po dlažebních kostkách a prohlížet si všechny ty předražené stánky nebo třeba typickou výzdobu v oknech a vnímat všudypřítomně nastávající atmosféru blížících se Vánoc, jíž ještě přidávaly první sněhové vločky, jenž se pomalu snášely z bílého nebe.

Zima byla neúprosná, prsty na rukou už mu díky své nečinnosti v kapsách mrzly, od jeho úst viditelně stoupala pára a štiplavě studený vítr, který o sobě občas dal vědět, taktéž nebyl zrovna příjemný.

I tak byl ale neskutečně rád, jelikož akorát začal víkend a on si tak mohl v klidu užívat chvilku volna od toho každodenního zdánlivě nekončícího stereotypu.

Děkoval své, alespoň někdy, zodpovědné stránce za to, že letos zvládl neuvěřitelné a všechny dárky už měl nakoupené, tudíž nemusel nic shánět na poslední chvíli, jako tomu tak bylo v předešlých letech.

Svojí matce letos kromě rudé Vánoční hvězdy koupil také novou pračku, protože už přes tři měsíce musel poslouchat neustálé nadávání na tu starou. Ano, praktické dárky se prostě vyplatí.
Otci pořídil gramofonovou desku jeho oblíbené kapely, kterou bylo sice těžké sehnat, díky pár známostem se mu to ale nakonec zadařilo.
Pro oba dohromady měl ještě letenky na dovolenou do Paříže, na které šetřil celý rok.

Své starší sestře nechal vyrobit hrneček s jejich společnou fotkou, a pak měl ještě povlečení s jejím oblíbeným motivem.

Pro své dva kamarády Nialla a Zayna, kteří už přes rok a půl tvořili šťastný pár, měl připravený menší výlet balónem i s romantickou večeří, jenž díky Niallovu obžerství raději objednal pro tři. V životě se necítil tak trapně, když něco zařizoval.

V porovnání s tím už mu shánění seskoku s padákem, jenž měl pro Liama, dalšího kamaráda, připadalo úplně v pohodě. Krom tohoto adrenalinu, který chtěl ten blázen vždycky vyzkoušet, pro něj vyrobil i vánoční přáníčko s fotografií, na které Liam spal.
Tento dárek kudrnatý shledával velice vtipným, mě by spíše zajímala Liamova finální reakce, přeci jen, Harry a jeho vtipy.

Poslední dárek byl pro jeho nejlepšího kamaráda, do kterého byl už dlouhou dobu zamilovaný.

Netušil, jak ho mohlo tak rychle napadnout koupit právě tohle, ale zkrátka a dobře se mu rozhodl darovat světle růžový svetr, na kterém mohl Louis oči nechat, když spolu byli nakupovat právě dárky pro členy svých rodin.
Předem mu bylo více než jasné, že jestli v něm bude modrooký vypadat minimálně tak roztomile a nevinně, jak si Harry představoval, pravděpodobně se neudrží.

Opět zavál ledově chladný vítr, díky čemuž se zachumlal do tmavě modrého kabátu a na chvíli se zastavil, aby si mohl prohlédnout obrovský vánoční stromeček, který dominoval celému náměstí.

Myšlenkami ovšem nebyl u zeleného jehličí, ani u velkých ozdob všemožných tvarů i barev.
Přemýšlel právě nad svým maličkým spolužákem, kterého prostě nemohl dostat z hlavy.

Vždycky mu chtěl přiznat, co k němu vlastně cítí, ale vždycky se bál. Pokaždé se musel vymluvit na nějakou okolnost, jenž ale častokrát neměla s jeho přiznáním vůbec nic společného. Vždy se cítil plný odvahy, jenže v momentě, kdy mu byl modrooký skutečně na blízku, jako by snad úplně všechna pominula. Cítil, že už mu to potřebuje říct, jinak se zblázní. Jen k tomu potřeboval nějak popostrčit.