Larry Stylinson | Vánoční Kalendář ✅

20. A cup of tea

Upřímně se omlouvám Vám všem, co na chybějící kapitoly tohoto Vánočního kalendáře
čekáte již přes tři měsíce.

Měla "menší" blok, co se psaní těchto jednodílovek týkalo a abych byla upřímná, stále si nejsem jistá, zda se mi povedlo jej plně zažehnat. Tak či onak doufám, že se Vám alespoň tato povídka - jakožto pokus o můj návrat k tomuto typu příběhů - bude líbit.

Přeji příjemné čtení.

,,Hazza!" rozlehl se celou místností smích modrookého chlapce, jenž se snažil přimět svého nejlepšího přítele, aby vrátil zpět to, co mu sebral.

,,Ale copak? Doufám, že ti nic nechybí!" smál se zelenooký kudrnáč, kterému díky výšce, jíž dosahoval, stačilo jen zvednout ruku, aby byl druhý chlapec nahraný.

,,No tak! Vrať mi to!" nakrčil tedy nižší z nich obočí a natáhl ruku nahoru, avšak bezúspěšně.

,,Nedosáhneš, Lou!" chechtal se Harry dál všem jeho pokusům o to získat krabičku sušenek.

Při jednom z nich modrooký dokonce položil ruku na rameno kudrnatého a zapřel se o ni, jediné, čeho však docílil, byl pád na gauč za nimi.

,,Dej mi je!" vykřikl, když zjistil, že ležel na zelenoočkovi.

,,Ani nápad!" snažil se Harry natáhnout ruku co nejdál od Louise.

Ten se však nehodlal vzdát, a tak se posunul výš k brunetově hrudi. Až ke krabičce se ale nedostal, protože mu v tom zabránila paže kudrnatého, jenž se obmotala kolem jeho těla.

,,Neeeww!" zakňučel chlapec s karamelovými vlasy, jako kdyby byl štěně, jemuž někdo přišlápl tlapku.

,,Ale ano," zakýval Harry hlavou.

,,Jen počkej," zamrmlal Louis, načež začal tělo pod sebou lechtat.

To se okamžitě začalo nekontrolovatelně zmítat, nemělo však úniku.

,,Dost! Lou! Přestaň, prosím!" snažil se kudrnatý svého kamaráda přimět k tomu, aby své úkony zastavil.

,,Nenechám toho, dokud mi nedáš ty sušenky!" prohlásil druhý z nich přesvědčeně.

,,Pak je nikdy nedostaneš," dostal ze sebe zadýchaně Harry, jelikož už začínal být zoufalý.

Bránil se, jak jen mohl, přesto samozřejmě tak, aby modrookému neublížil, a už mu začínaly docházet síly.

,,Ne?" nadzvedl Louis obočí, což bylo následováno zrychlením jeho lechtání.

To už ale vyšší z nich nevydržel. Rukou, v níž držel krabičku, dosáhl přes kraj gauče, a tak nakonec sušenky pustil na zem. Díky volné ruce navíc menšího bruneta bez potíží dostal pod sebe, tudíž se nakonec skláněl on nad ním.

,,Ale ne! Chyběl mi takový kousek!" postěžoval si modrooký.

,,Příště se budeš muset víc snažit," řekl Harry hlasem, jímž parodoval jejich tělocvikáře, který přesně tuto větu opakoval téměř neustále.