Larry Stylinson | Vánoční Kalendář ✅

5. Treasures of Youtube

Doufám, že jste si všichni přečetli varování na konci předešlé kapitoly. Pokud ne... buď to běžte napravit a nebo se připravte na šok.

V životě jsem nebyla ohledně vydání něčeho tak nervózní...

,,To bylo dokonalý!" řechtal jsem se jako blázen.

Nikdy bych nevěřil, že mě animák dokáže natolik rozesmát a ještě ke všemu ten, ve kterém se z nás stali superhrdinové. Jediný, kdo je tomu z nás všech nejblíže, je možná tak Niall díky svému supernenažranectví, ale to je tak všechno.

,,Nejlepší byla ta část o tom, jak se Liam bojí lžiček! Obzvlášť, když je to pravda." smál se Harry vedle mě na celé kolo a mně se na chvilku zatajil dech při pohledu na jeho úsměv. Ale opravdu jen na chvilku.

Zrovna jsem u něj doma přespával a volný čas jsme trávili tak, že jsme si pustili druhý díl toho, co nám všem dneska ukazoval právě ten nenasytný leprikón.

,,Jo, ta písnička byla naprosto boží! Mark Parsons to prostě umí." musel jsem ocenit autora animovaných příběhů, jenž v televizi v podstatě nikdy neběžely, vlastně ani nebyly oficiální. To si jen Mark jednoho dne prostě řekl něco ve stylu: Co takhle udělat z těch pěti šašků superhrdiny?

,,Kluci nás zabijou za to, že jsme si to pustili bez nich." poznamenal Harry.

To byla nejspíš pravda, především jsem se už teď obával představy rozzuřeného Nialla, který prý viděl z prvního dílu zhruba třicet vteřin a se zbytkem na nás čekal, abychom to poprvé mohli vidět všichni společně.
Nad způsoby naší smrti ale nebylo o čem diskutovat, už předem jsem věděl, že by nás jednoznačně snědl.

,,Ale copak se to dalo vydržet? Ještě teď bych se smál nad prvním dílem, kdybychom si nepustili ten druhý. Doufám, že The Adventurous Adventures of One Direction bude mít pokračování! Je to fakt pecka. A navíc, nemusí vědět, že jsme si to pustili bez nich." řekl jsem mu a mohl se tak kochat roztomilými ďolíčky v jeho tvářích.

,,No jasně, a pak kdekoliv uslyším jedinou zmíňku o lžičce nebo nějakou uvidím, tak na místě umřu smíchy." zasmál se Harry.

,,Ale notak! Nenechal bych tě umřít smíchy." odvětil jsem mu nahlas, aniž bych si uvědomil, co jsem to vlastně řekl.

,,Ne?" zeptal se a pohlédl mi do očí.

Nastalo hrobové ticho, neodpovídal jsem. Nezmohl jsem se na nic víc, než jen na tiché studování té dokonalé zelené.

Harry taktéž neříkal a nejdříve se mi jen díval do očí, pak ale pohledem sjel na mé rty. Že by snad?

Polilo mne horko a já na jednu stranu nechtěl působit nějak divně, na tu druhou jsem zase nechtěl, aby tato chvíle skončila.

Proč jen se tohle muselo dít?

Byl jsem uvězněn mezi dveřmi možnostmi jednoho rozhodnutí, které mohlo můj život otočit vzhůru nohama.

Miloval jsem svého kolegu a zároveň i nejlepšího kamaráda, ale co kdyby to nevyšlo?

Co kdyby z toho nic nebylo?

A i kdyby, ck kdybychom se potom rozhádali?

Vtu chvíli záviselo na všem a já cítil, že už bych se měl rozhodnout. Jenže já stále netušil.

Od finálního verdiktu mě oddálil počítač před námi, kterému jsme dosud ani jeden nevěnovali pozornost a z něhož se ničehonic ozvala naše písnička Something great. Nejspíš jsem nechal zapnutý autoplay.