Pláštěnko?! {Dokončeno}

6#

(*Poznáte, kdy máte songu zapnout.)

"Občas přemýšlím, jestli nejste známí." Zakroutil hlavou.

"Och, on o nás přemýšlí." Naklonila jsem hlavu na stranu. A na tváři vykouzlilo provokativní úsměv.

"To jsem tak krásný?" Několikrát Wong zamrkal.

Po výbuchu smíchu mi došlo, co ta věta znamenala. Já se mu líbím? Strange vyrazil ze dveří, kde odchytil Wonga. "Problém..." Řekla jsem potichu.

Nechala jsem to být a vyrazila za nimi nebo alespoň z pokoje. Uviděla jsem pod schodištěm, spoutaného blba nebo jak se jmenuje, což mi buď neřekl, nebo si to nepamatuju. Copak na tom záleží? "Pohodlná pozice?" Sešla jsem galantně schody, když neposledním jsem zakopla a ztratila rovnováhu, kterou jsem brzy zase našla. "Tos neviděl!" Ukázala jsem na něj, když se uchechtl.

Protočil očima. "Ta rána dost bolela." Jeho hlas vykazoval zlost, což se mu nedivím, ale jeho chyba.

"Taky, že byla dobře mířená." Sedla jsem si na schody před něj.

"O tom nepochybuji." Řekl v klidu. "Avšak... Strange by si tě měl více hlídat."

"A to proč?" Zeptala jsem se, ale jeho ruce se odpoutaly a než jsem stihla zareagovat, držel mě pod krkem nějakou věcí, kterou si vyčaroval. "Strangi, příště si ji více hlídej, ale děkuji." Zařval na celou místnost a pohladil mě po tváři. Nemohla jsem se bránit, ani nijak hýbat.

Než pláštěnka, která přiběhla do místnosti za zády s Wongem, stihla něco udělat. Padala jsem s blbem do portálu, který nechal vytvořit. "Pořád tak primitivní." Ruce mi svázal magii. "Ty nemáš u sebe dvojprsten?" Zeptal se. "Nevadí." Dodal.

"Co semnou chceš dělat?" Můj hlas naštěstí nezklamal, ačkoliv jsem měla strach.

"Dejme tomu, že se Strangem máme nevyřízené účty. A ty se jako návnada skvěle hodíš." Chtěla jsem ho nakopnou, jakmile se dotkl opět svými prsty mé pokožky, tentokrát na krku. "Mimochodem." Jedním pohybem mi zavázal i nohy. "Pro moji bezpečnost." Zakřenil se.

"Okamžitě mě pusť!" Házela jsem sebou ze strany na stranu. Místo toho, aby mě pustil se začal smát. Blbec. "Dost pochybuju, že by se Strange namáhal. A šel zachránit někoho jako jsem já." Byla jsem hrozně nerozhodný člověk, proto, když se vzalo v potaz. Buď si pro mě přijde a něco se mu stane, nebo mě tu nechá s tímhle imbecilem. Co je lepší?

"Ach, moje chování..." Povzdechl si. "Jsem Howel." Nalil si ze skleničky.

Byl to vcelku moderně vybavený dům, který se podobal rodinnému, avšak byli tu i věci, které sem vůbec nezapadali, jako například. Sto let staré knihy, možná tisíce let. A to nejhorší.... Lustr! Ten se sem vůbec nehodil. "Normálně bych ti říkala, hotýlku, ale protože mě tady držíš, tak budeš hoven." Zakřenila jsem se. "Takže... Hovne, ten lustr se sem absolutně nehodí!"

Skleničku v ruce hodil vedle mé hlavy, kde se roztříštila o zeď. Opatrně se zvedl ze židle a ladným krokem došel ke mně. "Měla by sis uvědomit, že tady nejsi na návštěvě, takže si dávej bacha na pusu, co řekneš, pusinko." Mluvil klidně, ale možná bych byla radši, kdyby řval, takhle mi připomínal psychopata, což stoprocentně byl.

"A to stejné platí pro tebe." Zamračila jsem se, protože nedostal žádné povolení mi říkat pusinko. Sem snad čokoládová pusinka?! To teda nejsem... A taky nejsem rasista, takže klid, protože nemyslím ani obyčejnou, bílou pusinku.

"Mám ti snad říkat princezno?" Uchechtl se.

"Klidně, ale budeš mě poslouchat, takže mě pusť. A já si v klidu půjdu domů, odkud už nevytáhnu paty." Sladce jsem se usmála, jak nejsladší vata.

"To by nešlo." Otočil se. "Brzo přijde návštěva, tak se připrav. Budeš mít hlavní roli, teda až po mně a Strangovi." Odcházel, ale já ho ještě zastavila.

"Copak jsem nějaká laciná děvka? Já hraju převážně hlavní role! A nedomluvili jsme se na mé výplatě, takže cáluj." Nadtím zakroutil hlavou a odešle pryč.

Civěla jsem před sebe a rozmýšlela se, zda mám začít zpívat, abych se tu neunudila k smrti. A on si přišel semnou povídat. Jo, možná jsem trošku divná, když si chci povídat s mým únoscem, ale copak se mám nadále nudit? Né, díky. A k tomu tak nádherně zpívám!

(*Viz.)
"Je mi fuk tvůj ksicht, je mi fuk tvoje bitch, je mi fuk tvůj biz,nevím, jestli rozumíš česky, je to tak prostý, říkám to po stý, seš mi fuk!
Je mi fuk tvůj klip, je mi fuk tvůj styl, je mi fuk tvůj shit,
nevím, jestli rozumíš česky, je to tak prostý, říkám to po stý, seš mi fuk!

Hustleři, rapeři, fighteři, pozéři, tadle je jen pro vás všechny,
bílý, černý, žlutý, hnědý, všichni se předháníte jak děvky.
Nohy na stole, směju se tak moc nahlas, že vo mně ví celej blok,
nechápu, proč jsou všichni tak v křeči, všechno špatně, vy jste fakt moc." Zpívala jsem si, neboť jsem tuhle písničku uměla a fakt se nudila. (Rým 😂)

"Můžeš sakra mlčet?!" Přišel. Na čele měl plno vrásek, které se mu vytvořili, jak si zacpávál uši.

"Nezpívám úžasně?" Na to mi odpověď tím, když mi zacpal držku. Místo normálních slov jsem jenom huhlala.

"Konečně klid." Usmál se. A odkráčel si to pryč. Můj plán zřejmě nevyšel.

Normálně, bych dneska už nic nevydala, ale tento příběh vydávám speciálně pro oslavenkyni mirkajuskova66. 💕 Doufám, že jsem ti udělala alespoň malinkou radost. A všechno nejlepší. 🍀💞

A děkuji i všem ostatním. 💕 A mějte se.