Even with obstacles [Marcus and Martinus]

Kapitola 11

,,No tady je naše osmnáctka!" zvolal Marcus hned po příchodu do spoře osvětlené místnosti.

Na rtech jsem už jako po sté za tento den, vykouzlila falešný úsměv a šla Maca obejmout.

A takhle to šlo ještě s dalšíma hostama.Bylo to unavující a to bylo teprve půl sedmé večer.

,,Ahoj Theo!" přiřítila se do místonsti Ellen.Ihned mi skočila okolo krku, až jsem málem spadla.

,,No ahoj, nějak pozdě ne?" zasmála jsem se a odtáhla se od ní.Už se nadechovala k odpovědi, ale určitý otravný člověk, jí předběhl.

,,Jo jdeš nějak pozdě.Kde jsi byla?Celý den jsem tě neviděl." zamračil se Marcus a přešel k nám.Zdá se mi to, nebo tady cítím nějaké napětí?

,,Byla jsem schánět dárek pro Theu.Večer jsem ti to říkala." ospravedlnila se Ellen a otočila se čelem k němu.

,,A proto ho nemáš v rukou?" odsekl Marcus a bylo vidět že se pomalu naštvává(existuje to slovo?😂).

,,Mám ho v autě.Nevím o co ti jde Marcusi." zavrtěla hlavou Ellen a nechápavě si ho sjela pohledem.Jono Marcusi co ti jebe?

,,Dobře." řekl, naposledy se na ní podezřívavě podíval a pak odešel k baru.

,,Co to bylo?" zeptala jsem se Ellen, která se bezradně koukala na Macovy záda.

,,Netuším." vydechla a odešla zase ven, nejspíš pro ten dárek.Mezi těma dvěma se něco děje.

•••

,,Jsem moc ráda že jste dneska všichni přišli.Tohle je pro mě významný den a já jsem moc ráda že vás tu mám všechny pohromadě.Doufám že si dnešní večer pořádně užijete!" řekla jsem svůj připravený monolog.Po všech jsem hodila svůj excelentní falešný úsměv.

Když jsem si chtěla zase sednout na svojí židli, Tinus si mě za pas přitáhl na svůj klín a nos mi zabořil do důlku mezi krkem a ramenem.Opřela jsem se o něj a koukala po lidech na parketu a u baru.

,,Baby, vzpomeň si na ty slova, co jsem ti říkal ráno ano?A zkus si to dneska aspoň trochu užít." zamumlal Tinus a věnoval mi pár mokrých polibků pod ucho.Kousla jsem se do rtu, abych nevydala ani hlásku a němně přikývla.Ten bastard ví jak na mě.

,,Čas na dárky!" zakřičela moje mamka tak náhle, až jsem sebou vylekaně cukla.Ale ne.Dárky.

,,Tak slez z toho Tinuse, stejně jste na sebe nalepení 24/7, tak nám jí na chvíli pujč Martinusi." ušklíbla se Bethany, moje kamarádka ze střední.

Jen jsem na ní dětinsky vyplázla jazyk a zvedla se z Tinuse, který nesouhlasně zamručel, ale nechal mě jít.

Jako první ke mně přišli rodiče a dali mi flašku nějakého alkoholu se slovy, už se můžeš opít do němoty.No musela jsem se držet, abych nevybuchla smíchy.Ellen, Marcus a Martinus, to ale narozdíl ode mně nevydrželi a oba se váleli smíchy po zemi.

Další byla babička, která mi předala, jak jinak, její náhrdelník se srdíčkem, se slovy, teď ho budeš opratrovat ty.No typická babča no.

A dostávala jsem další a další dárky, ale kdybych je tady měla vyjmenovat, jsme tu ješte zítra.

Mezi posledníma na řadě byla Ellen a Marcus.Přišli ke mně s krabicí, která v sobě měla dírky.Podezřívavě jsem se ně koukla a když jsem to rozbalila, vykouklo na mě to nejúžasněji roztomilé koťátko vůbec.

,,O můj bože to je roztomilé!" vyjekla jsem a opatrně ho zvedla z krabice.Celou místností se sborovně ozvalo ,,Aww".

,,Bro, takže já ti zakážu psa a ty koupíš kočku?Jako fakt?" ozval se Martinus a i když se tvářil naštvaně, bylo poznat že to bere s humorem.

Marcus se na něj jen zazubil a pokrčil rameny.Oboum jsem poděkovala a dlouze je objala.Teď byl na řadě Tinus a já se upřímně bála, co zas vymyslel.

-----
protože vás miluju, tak to tady utnu😂😍
Co myslíte, bude z dárku nadšená?🔥
ilyy❤️
maggie