Even with obstacles [Marcus and Martinus]

4.kapitola

Thea:
,,Martinusi'' vydechla jsem a opět s hlubokým nádechem jsem pokračovala,,Myslím že jsem schopná ti odpustit...'' udělala jsem pauzu, protože jsem ještě pořád byla slabá z mojí nemoci.Ale nešlo si nevšimnout toho, jak se v Martinusovýcj očích najednou rozsvítily plamínky naděje.A to mi dodalo odvahu pokračovat dál.
,,...A myslím že jsem schopná na to všechno zapomenout a začít zase odznova, respektivě nám dát ještě jednu šanci'' řekla jsem s vypětím všech sil a že jich moc nebylo.

Martinus na mě chvíli jen vykuleně koukal, ale pak se vzpamatoval a položil mi otázku, kterou jsem nechtěla slyšet.

,,Počkej...to jako fakt!?Dáš mi druhou šanci?Jseš si jistá?Já...byl bych nerad kdyby to skončilo a ty by jsi se zase trápila.Bojím se že se něco zvrtne s že ti zase ublížím.Opravdu-'' umlčela jsem ho svým prstem, který jsem mu přiložila na rty, aby už konečně mlčel.

Už jsem se rozhodla.Nechci o tom pochybovat a zvažovat další a další možnosti.Upřímně přesně tohle jsem dělala od té doby co jsme se střetli naposledy.

,,Ano jsem si jistá.Věřím v nás a jelikož už je poslední ročník školy, těch překážek nebude zas tolik'' usmála jsem se a Tinus se bříšky prstů pohladil po líčku.Usmíval se na mě jako andílek a představa že už je zase jenom můj a já doufám že to tak i zůstane, mě naplňovala štěstím.Dokonce mi připadalo že mi je i lépe.

Tinus se ke mně naklonil že mi dá pusu, ale já v rychlosti uhla, ještě než se jeho rty stihly dotknout těch mých.

Zmateně se odtáhl a zatvářil se snad ublíženě?Chudáček můj malý, nedochází mu že to dělám pro jeho vlastní dobro.

,,Mám angínu Martimusi, stačí sebemenší dotek a mohl by jsi to ode mně chytit'' Omluvně jsem na něj pohlédla a pohladila ho po té roztomilé tvářičce.Tam se hned jak uslyšel důvod mého odmítnutí rozlil úsměv jak Brno.

Opět se ke mně naklonil, ale tentokrát jeho rty mířily o něco víc a to na moje rozpálené čelo kde zanechal dlouhý polibek a já se začala usmívat jak úplnej magor.

,,Miluju tě a slibuju, že už ti nikdy, opravdu nikdy neublížím'' Řekl to s naprostou vážností v hlase i když mu na obličeji pohrával lehký úsměv.

,,Já miluju tebe a slibuju že tu pro tebe vždy budu a nenechám tě jít, to si pamatuj'' I můj hlas zněl vážně a možná že je to hodně těžký slib, ale určitě ne nesplnitelný.

Tentokrát to bude jiné.Nenechám se tak lehce rozhodit a už vůbec nedovolím aby se kdokoliv mezi nás motal.I kdyby nám celý svět házel klacky pod nohy, my je všechny s hrdostí přejdeme.Protože všechno jde, i s překážkama.

--------
Hey there, here is Magieee💞💞
No tak jste se konečně dočakli!😂😍Jste aspoň trochu rádi?🤔🙈
byeee💋