Všechno začalo řadu let zpátky. Můj bratr Ethan se skvěle vyznal v takových těch hodně technických věcech, v těch, které já nikdy nepochopím. Začal s tím už na základní škole a když přešel na střední školu, přišel i první pokus o sestavení robota. Nikdo ale netušil, co jeho geniální mozek vymyslel a co to bude mít za následky...
,, Noro, zatím tu na nic nešahej a pokus se nic nerozbít." zakřičel na mě brácha přes celou laboratoř a ihned zmizel ze dveří. Musel si dojít pro nějaké nářadí.
,, Jo jo bráško, to já zaručit nemůžu." uchechtla jsem se. Jeho spolupracovník, který stál za jiným stolem, se na mě podezíravě podíval.
Jeho světle modré oči mě propalovaly skrz na skrz a já už z toho začínala mít nepříjemný pocit. Raději jsem svůj pohled zaměřila na něco jiného, možná i zajímavějšího. I když ten modrooký blonďáček v bílém plášti nebyl vůbec špatný. Na Ethanovu stolu ležel nedodělaný robot. Čouhaly z něj různě barevné kabely a okolo těla byly naskládané destičky a šrouby.
Jediný, co bylo opravdu jistý, bylo to, že je to kluk.
,, Ehm Ethane, proč jsi mu udělal i tohle?" zeptala jsem se bráchy, jakmile vešel do laboratoře i s bednou na nářadí.
,, Co?" otočil se na mě s unaveným výrazem v obličeji.
,, No tohle." ukázala jsem prstem na robotův klín.
,, Myslíš pinďoura?" povytáhl pobaveně obočí.
,, No tak potichu, ne?" začervenala jsem se, jelikož jsem zase potkala pohledem s tím blonďákem. Nevím proč, ale to slovo mi nehorázně vadilo.
,, No co? Mám ho já i tamhle Bob. Tak ho bude mít i on." zařechtal se.
,, Díky Ethane." řekl pobaveným hlasem Bob.
,, Máš pořád problém?" vykulil na mě brácha oči.
,, Já problém nikdy neměla. Jen jsem se ptala." řekla jsem poněkud podrážděně. Opravdu bych se za něj někdy nejraději propadla handbou do země.
,, No tak ať žijí bimbasové!" nahlas zvolal, že se i pár lidí na chodbě pozastavilo a pochybovačně nahlédlo otevřenými dveřmi do laboratoře.
,, No ale teď k věci. Víš proč jseš tady?" začal se hrabat v těle robota.
,, Možná aby ses pochlubil kam až si to dotáhl a přiměl si mě, abych chodila na stejnou vysokou jako ty? Hele, to že tu máte každý týden řízek a pizzu, to mě opravdu nepřesvědčí. Brácha, já mám poněkud jiné plány." zkřížila jsem si ruce na prsou.
,, Špatně!" zakřičel, že se lekl i Bob. Celkem ho lituju, že mýho bráchu musí snášet dennodenně.
🔸Nultá kapitola dokončena! Doufám, že se líbila :D
🔸Hlasování nebo koment určitě potěší
ČTEŠ
Povoleno Milovat
RomanceZamilovala jsem se do osoby s umělou inteligencí. ,, Victore, tohle nemůžeme." zašeptala jsem. V hloubi duše jsem ale věděla, že jediný po čem teď toužím je políbit ho. V břiše jsem cítila motýlky a celým tělem mi projíždělo jakési chvění. ,, Proč n...
