,, Noro...oba moc dobře víme, že ty na tuhle technickou práci nikdy nebudeš." řekl klidným hlasem a začal do těla robota přidělávat ty divné destičky.
,, Ethane, ty moc dobře víš, jak potěšit dámu." uraženě jsem odpověděla. Měl sice pravdu, ale před Bobem to říkat nemusel.
,, Nechej mě dokončit můj proslov!" zvedl ukazováček a čekal až si přestanu pro sebe něco brblat.
,, Ale! Kvůli mně se přeci snažit budeš, ne? A tak tě chci poprosit, abys mi pomohla mého robota dokončit." tentokrát nechal robota být a otočil se s vážným výrazem ke mně.
,, No mužů se o to pokusit." propálila jsem ho pohledem, protože jsem mu pořád neodpustila tu jeho předešlou poznámku.
,, Skvěle!" spráskl ruce k sobě a začal se opět věnovat sestavování.
,, A s čím ti tedy budu muset pomoct?" zeptala jsem se Ethana, jelikož jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu.
,, Jo promiň. Támhle mám sepsaný celý postup. Je tam i tvůj. Můžeš si ho vzít domů a doporučuji ti si ho přečíst." ukázal prstem někam do zadní části laboratoře.
Sedla jsem si na jednu z jejich bílých židliček a začala číst. Nebylo to dlouhý a bylo ty i snadno pochopitelný. Můj jediný úkol byl učit toho robota, ukázat mu prostý život teenagera a jednoduše s ním trávit většinu času.
,, Pche!" uchechtla jsem se a představovala si život s tou kupou harampádí.
,, Ethane, opravdu si myslíš, že ten tvůj vynález bude tak dokonalý, že zapadne mezi normální lidi?" nakráčela jsem si to k bráchovi ihned potom, co jsem si přečetla všechny ty žvásty. Že prý bude od člověka k nerozeznání.
,, Budeš s ním chodit do školy." řekl opět tím svým klidným hlasem.
,, Lidi se ho budou bát." nenechala jsem se odbýt.
,, Nebude vypadat takhle. Bude jako normální člověk, jen mu nebude proudit tělem krev." nenechal se vyvést z míry.
,, Tím pádem jseš o hodně napřed a ti různý výzkumní pošuci a profesoři a já nevím co ještě, se o něj budou zajímat. Budou ho chtít a vezmou ti ho." stále jsem se ho snažila přivést do reality. Měl hlavu v oblacích.
,, Proto to dělám tajně. Víš o něm jenom ty, já a Bob. Viď, Bobe?" zazubil se na svého kolegu.
,, Jo jo." potvrdil Bob.
,, Hele Noro, dej mi ještě měsíc a nepoznáš ho." podíval se na mě prosebným pohledem.
,, Dobře." řekla jsem poněkud zklamaně. Abych pravdu řekla, velká očekávání od toho nemám.
ČTEŠ
Povoleno Milovat
Lãng mạnZamilovala jsem se do osoby s umělou inteligencí. ,, Victore, tohle nemůžeme." zašeptala jsem. V hloubi duše jsem ale věděla, že jediný po čem teď toužím je políbit ho. V břiše jsem cítila motýlky a celým tělem mi projíždělo jakési chvění. ,, Proč n...
