Povoleno Milovat

Osmá Část

Rita nás v ten večer nepřišla otravovat nadarmo. Přišla s tak skvělou zprávou, že mě přestaly bolet strupy a pálit všechny odřeniny. Pojdeme totiž stanovat! Bude to můj první výlet bez rodičů a dohlížlet na mě bude jenom můj starší bráška.

Mimochodem jen tak mezi námi... stejně si myslím, že budu spíše dohlížlet já na Ethana.

Pejede s námi ještě pár přátel včetně Boba a somozřejmě i Victora. Doufám, že mu brácha naprogramoval vlastnost umět postavit stan.

...

Samou nedočkavostí jsem se vrtěla na židli a s oroseným čelem jsem sledovala pohyb ručičky na hodinách. V naší třídě bylo neuvěřitelné vedro, vzhledem k tomu, že byl konec června. V rukách jsem mačkala svoje desky na vysvědčení a očekávala ten slastný zvuk oznamující konec školního roku.

Crrrrr...

Na nic jsem nečekala a začala se zvedat z lavice. Na všech tváří, kam jste se podívali, jste viděli jenom samé úsměvy. Některé byly rozpačité, jiné byly skoro až bláznivé. Jeden takový mi právě ukazovala Rita, která už stála u dveří do třídy.

,, Tak rychle! Tobě to trvá." mávala na mě, abych pohnula.

Rozesmáté jsme vyběhly na chodbu a svižným krokem jsem se valily ke vchodu do školy.

,, Hmm... aaach... nasaj ten čerstvý vzduch, Noro!" řekla Rita a divoce nasávala. Určitě to byl lepší vzduch než ve škole, ale ani tenhle nevypadal netoxicky. Venku vám stojí bandy středoškoláků, které vám foukají zabijácký smrad z cigaret přímo pod nos nebo projíždějící auta vyfukující smrtící pach jejich paliva.

,, Víš, já se raději pořádně nadechnu až v kempu. Pěkně v přírodě!" usmála jsem se a užívala si pocit naprostého uvolnění a blaha. Konečně volno!

,, Hele, není to tamhle Victor? zamžourala kamsi dozadu a upřeně tu osobu sledovala.

,, Co by tady dělal?" řekla jsem se smíchem v hlasu, ale i tak jsem se podívala. A ano, opravdu to byl on. Mával mi a ukazoval na auto stojící vedle něj.

,, Tak on tě přijel vyzvednout?" mrkla na mě Rita a bláznivě se zasmála.

,, Nech toho." drkla jsem do ní loktem a snažila se pochopit celou situaci. Proč tu Victor je a vůbec... on umí řídit?

,, Půjdu si zařídit nějaké věci a ty bys měla ty svoje." povytáhla na mě obočí a podívala se směrem k Victorovi.

,, Dobře." povzdechla jsem si a pomalým krokem jsem šla k autu, kde stál.

,, Tak co vysvědčení, Noro?" zazubil se a opřel se o auto.

,, Myslím, že je moc pěkné." zašklebila jsem se na něj a podívala se na auto, o které se opíral.

,, Taky pěkné?" usmál se a poplácal tu starou rachotinu na kapotě.

,, Řeknu to takhle... pěkný děda." uchechtla jsem se a přejela prstem po šrámu, co měl na čumáku.

,, Lepší součástky Ethan doma neměl." řekl poněkud smutně.

,, To jsi postavil ty?" překvapeně jsem na něj zamrkala a začala litovat toho, že jsem jeho auto tak brzy odsoudila.

,, No jo." sladce se usmál a spokojeně se zavrtěl.

,, Máš řidičák?" zeptala jsem se, jelikož si umím představit, jak ho Ethan pustí za volant i bez průkazu.

,, Tvůj brácha zařídil vše, co bylo potřeba. Je extra rychlý." zasmál se a začal mi otvírat dveře od jeho geniálního pekáče.

,, Někam jedem?" zeptala jsem se udiveně a rozmýšlela se, jestli si do toho auta mám sednout.

,, Ethan, nám dal pár úkolů. Mámě něco zařídit u něho v laboratoři." rukou mi naznačil, že si mám sednout na místo spolujezdce.

,, Zase ten Ethan." zamručela jsem a sedla si do té rozpadající se plechovky. Doufám, že se nerozpadne za jízdy.

🔸Osmá část dokončena! :D
🔸Omlouvám se za celkem dlouhou neaktivitu, ale prostě škola. Nebudu mít už tolik času na psaní a kapitoly budu vydávat o víkendu, kdy ten čas snad budu mít.

🔸Všem vám moc děkuji za hlasování, komenty a i za sledování. Dělá mi to radost a motivuje mě to psát dál. Opravdu díky :)