Povoleno Milovat

Čtvrtá Část

Náš oční kontakt přerušil Ethan, když se mezi mě a Victora přímo vecpal.

,, To už stačí. " řekl brácha a nervózně se na nás díval. Bob se na mě jenom hloupě díval s takovým tím lišáckým usměvem.

Noro, je to robot! Řekla jsem si sama pro sebe. Nepomohlo to. Nemohla jsem z něj odtrhnout oči.

,, Victore, posaď se prosím. Ale velmi opatrně! Mohlo by se ti udělat nevolno. " zadíval se brácha přísně na robota a začal mu pomáhat se zvedat z lůžka.

Chvilku jsem přemýšlela, jak moc nevolno by se mu mohlo udělat. Možná by se mu pouze zatočila hlava nebo tak. Zvracet přeci nemůže, vždyť nic nejedl. Nebo by zvracel nějaké součástky? Raději jsem se ale neptala. Přeci jenom Ethan už teď vypadal celkem rozčíleně a nervózně.
A možná jsem udělala moc dobře. Victor je robot, který má vlastní hlavu a vlastní myšlenky, takže nemusí poslouchat. Stejně jako my. Brácha zrovna hledal v šuplíku nedaleko lůžka přístroj na změření Victorova tepu, takže na něj nedával pozor. Bob se přehraboval ve svém baťohu, takže ani ten neměl páru, co se v laboratoři děje. Začal se rychle zvedat na nohy a v jeho očích byly vidět malé jiskřičky, které toužily po poznání našeho světa. Dychtivě pohledem přejížděl po laboratoři a nakonec i po mě. V ten moment se lůžka pustil a snažil se udělat svůj první krok. Na hrudi si přidržoval bílou přikrývku, tedy spíše prostěradlo, které mu končilo pod koleny.

,, Victore, posaď se! " křikla jsem na něj, protože jsem začala pozorovat jeho nestabilitu. Byl slabý a mohl by si něco udělat. Tím jsem přilákala pozornost Ethana a Boba. Než ale stačili něco udělat, tak už se Victor skácel přímo na mě.

,, Uuuu...uufff! " samým překvapením jsem zafuněla a snažila se to všechno ustát. Byl strašně těžký a já měla pocit, že se moje páteř pod jeho váhou přímo zdrcne a já nadosmrti zůstanu zakrslým trpaslíkem.

Neudržela jsem ho a s heknutím jsme se svalili k zemi.

,, Bože! " zamumlala jsem, když jsem se nadechla a snažila se Victora ze mě dostat pryč.

,, Bobe! Proč jsi ho neoblíkl? Aspoň spodky jsi mu mohl nasadit!" zakvičel rozzuřený brácha na svého kolegu, který mě a Victora pozoroval s kamennou tváří.

On je nahý?! Problesklo mi hlavou a ještě víc se mi stáhl žaludek.

Victor se nemotorně snažil sebrat nejbližší kus látky, který strhnul při našem pádu. Bleskově se zvedl a pokoušel se ihned zakrýt. Snažila jsem se na něj nedívat, ale když jsem zjistila, že jeho prostěradlo leží asi tak metr vedle mě, musela jsem zjistit, čím se to vlastně zakrývá.

,, Vážně skvělý. " pronesla jsem ironicky, když jsem zjistila, že si kolem pasu obmotal mojí mikinu s kytičkami a motýlky. Je to taková ta mikina, co si vemete jenom na zahradu a doufáte, že vás v ní nikdo neuvidí.

🔸Victor je už na světě!
🔸Čtvrtá část dokončena! Doufám že se libila :)