Povoleno Milovat

Devátá Část

Celou dobu jízdy jsme spolu nepromluvili a užívali si ticho a uklidňující zvuk motoru, který byl až moc podezřele tichý. Sledovala jsem projíždějící auta kolem nás a lidi na ulici. Pak jsem si ale všimla, že moje i Victorova sedačka se poněkud houpe. Vyprskla jsem smíchy, když Victor prudce zastavil a celá sedačka se s ním divoce zahoupala.

,, Co?" zeptal se s bláznivým úsměvem na tváři. Nejspíš věděl čemu se tak směju.

,, Co to je za sedačky? Vždyť vůbec nedrží pevně." vykulila jsem na něj oči a hlasitě se zasmála.

,, Extra sedadla, co mají řidiči autobusů!" zahulákal a začal se divoce na sedačce houpat sem a tam a nakonec i nahoru a dolů, až se bouchal hlavou o strop. Rozhoupal tím celé auto a naramně si to užíval.

Lidi přecházející přes přechod na Victora udiveně zírali a strážník, který se opíral o semafor nás bedlivě pozoroval.

,, Victore, nech toho! Koukni, jak na nás divně kouká." procedila jsem mezi zuby a snažila se ho zastavit. Chytla jsem jeho sedačku a snažila se se jeho pohyb omezit. Moc jsem si tím ale nepomohla, jelikož jsem akorát vytrhla pěnovou výplň sedačky.

,, Opravdu nejsou moc pevné." řekl poněkud zklamaným hlasem a přestal se houpat. Neměl však čas zkoumat nažloutlou pěnu, kterou nyní mnul v ruce, protože se na semaforu objevila zelená. Dupnul na plyn a tím započalo další hrobové, ale přitom příjemné ticho.

Další konverzaci jsme započali až na parkovišti u výzkumného centra. Victor mi začal vyjmenovávat všechny úkoly, co nám Ethan zadal.

,, Proč si ty věci nevyzvedne on?" řekla jsem poněkud podrážděně a zamračila se jak nejvíc to šlo. Poslal nás sem pro jeho věci, které si mohl zařídit sám.

,, Ethan je líný." řekl Victor a několikrát zmáčkl tlačítko od výtahu.

Dojeli jsme až k Ethanově laboratoři, kde jsme potkali Boba, který se přehraboval ve starých bednách.

,, Nazdar mládeži!" norovnal se od pomuchlané bedýnky a ukázal nám široký úsměv.

,, Ty už taky balíš, Bobe?" zeptala jsem se ho a prohlédla si všechny ty prapodivné věci, které měl na zemi nebo v krabicích.

,, Prázdniny mají i vysokoškoláci." zazubil se a pokračoval dál ve skládání věcí do krabice.

,, Kde má Ethan věci?" zabručel Victor. Ani jemu se nechtělo do práce.

,, Támhle v herně." ukázal Bob prstem na modré dveře.

Tázavě jsem se na Boba podívala.

,, To je naše komůrka, kde odpočíváme při přestávkách." vysvětlil mi s mírným úšklebkem na tváři.

Došla jsem za Victorem, který už byl v komůrce a prohlížel si jejich odpočinkové vybavení. Byla tu televize, gauč, počítat, dokonce i karimatky, na kterých se dalo bezproblému usnout. Po stěnách bylo vyvěšeno spostu polic a nich vystavené mimoškolní projekty. Můj pohled se zastavil u křečka v kouli, který neustále jezdil po vyhraničené světelkující cestičce.

,, Víte vůbec, že tu máte křečka?" vykoukla jsem z komůrky a vyděšeně se na Boba podívala.

,, Myslíš Stuarta?" řekl pobaveným hlasem a šel se podívat na svého zvířecího kamaráda.

,, Nazdar Stuarte!" zakvičel na křečka a mnul si ho o špičku nosu. Čekala jsem, kdy se mu tam ten křeček zakousne. Nakonec ho ale vrátil zpátky do koule a unaveně pohlédl na Ethanovy věci.

,, Moje věci mám sbalené, tak vám pomůžu s Ethanovým harampadím." spráskl ruce k sobě a nahodil veselý výraz v obličeji. Zavřel dveře od herny a začal vytahovat další papírové bedny.

🔸Devátá část dokončena!
🔸Po delší době další kapitola :)