NEW {j.jk}

#1.

Ahoj. Jmenuji se Elisabeth Beauford. Je mi 18 let. Musela jsem se přestěhovat z New Yorku do jihokorejského Soulu. Nejsem z toho vůbec nadšená. Musela jsem opustit vše, co jsem měla ráda. Školu, kamarády a má oblíbená místa. Rodiče pořád říkají, že všechno zlé je pro něco dobré a že na každém konci je dobré, že něco nového začíná. A nebo se mi snaží nakukat, že si to tu oblíbím. Ne! Nikdy si to tu neoblíbím! Prostě ne!!

,, Elly dělej! Příjdeš pozdě! " zařvala máma ze zdola. Abyste rozuměli... Mám jít do nové školy. Fakt se "těším". Jen jsem nad tím protočila očima a pro jistotu vstala, vzala si batoh a šla dolů. Do uší jsem si nasadila sluchátka, díky kterým jsem neslyšela máminy připomínky. Jen jsem okolo ní prošla, obula se, oblékla si černou, koženou bundu a šla jsem do auta. Máma i táta tam později nastoupili taky. Jeli jsme.

Moji rodiče totiž jezdí buď teď, nebo ještě dříve do práce, ve které jsou celý den. Do devíti. A to i v sobotu. Jen v neděli jsou doma. Nijak mi to nevadí. Ba naopak. Jsem ráda, když jsem doma sama.

Byli jsme na místě. Rozloučila jsem se s nimi a vystoupila jsem. Všichni, kteří stáli venku se na mě podívali. Pořád na mě zírali. Wtf? To jako nemají co na práci? Nevšímala jsem si jich a vešla. Bylo tam poloprázdno. I přesto se mi podařilo do někoho narazit. Daná osoba pak spadla.

Ohlédla jsem se. Byla to dívka celkem malého vzrůstu, s hnědými vlasy. Oblečení: školní uniforma!? Néé!! Já nechci nosit školní uniformu!

Podala jsem jí ruku. ,, Promiň. "omluvila jsem se a podala jí ruku. Ona ji přijala a s mojí pomocí se zvedla ze země. ,, Děkuji. A jaktože umíš tak dobře korejsky?" zeptala se.

,, Moji rodiče mě přihlásili na doučování korejštiny už v 1.třídě na základce. " odpověděla jsem jí. Pak jsem jen šla zase hledat ředitelnu. Najednou mě zastavil její hlas. ,, Počkej! Ředitelna je na druhou stranu! " zařvala na mě.

,, Děkuji. "poděkovala jsem, když jsem ji obcházela. Šla jsem tedy tam, kam mi řekla. Vešla jsem a bylo tam spoustu dalších dveří. Prohlédla jsem si každou cedulku na dveřích, až jsem došla k cíli.

Zaklepala jsem. Ozval se příjemný, ženský hlas. Já vstoupila.

(***)

Šla jsem na záchod se převléct. Najednou jsem do někoho narazila a spadla jsem na zem. ,, To jako nemůžeš dávat pozor?! " vyjela jsem po dotyčném. Byl to nějaký kluk. Okolo něj bylo ještě 6 dalších. On se na mě otočil a s úšklebkem se mi zadíval do očí. ,, Na to samé bych se tě mohl zeptat i já. " řekl a šel dál. Vstala jsem tedy a znovu jsem se rozešla na záchod. Tam jsem se převlékla. S tou uniformou to nebude tak zlý. Skládá se z bílého trička s názvem školy a z černé sukně, která je tedy mega krátká.

Běžela jsem ještě dolů ke skříňkám a nachystala jsem si věci, které dneska budu potřebovat. Šla jsem do své třídy. Plán školy jsem se musela přes prázdniny naučit nazpaměť. Takže vím, kde jaká učebna je. Překvapilo mě tedy, že jsem spletla směr do ředitelny. Mně se může stát cokoliv. Přišla jsem tam tedy a sedla jsem si do poslední lavice u okna. Chtěla jsem sedět u okna a měla jsem štěstí. Sedla jsem si tedy a nachystala si na hodinu. Vytáhla jsem si knížku a začala jsem si číst.

Zanedlouho zazvonilo na 1.hodinu. Přišel učitel a vyzval mě, abych se představila. Já jsem si tedy stoupla a začala jsem.  ,, Jmenuji se Elisabeth Beauford. Přistěhovala jsem se sem z New Yorku. Ráda běhám a čtu. " řekla jsem. Pak jsem si sedla.