NEW {j.jk}

#12.

Jungkook's POV

Jak řekla, tak jsem vyběhl schody a šel, kam mi řekla. Přišel jsem k těm dveřím a přečetl si cedulku. Elly. Ahá! Tak Elly!

Vešel jsem tedy a wow. Na holku teda good. Měla tam velkou telku s Xboxem a jinak taky hezkou bílou skříň, bílý psací stůl, bílou židli na kolečka a... Velkou bílou postel. Asi bych si neměl lehnout, ale jsem strašně unavený. Jenom si lehnu. Nic víc.

Lehl jsem si tedy a zničehonic jsem usnul.

Elly's POV

Dosnídala jsem. (Kdyby vás to zajímalo... Měli jsme palačinky a máma mi ještě udělala latté.) ,, Elly? " řekla máma, když jsem byla na odchodu. ,, Co je mami? " řekla jsem otráveně. Jungkook se musí ale nudit. ,, Mohla bys prosím umýt nádobí? " zeptala se. Mám? Jo. Jsou Vánoce. ,, Tak jo. " řekla jsem a rozešla se ke dřezu. ,, Děkuji. " řekla a šla s tátou nejspíš do jejich ložnice. Já se zatím pustila do toho nádobí.

(***)

Všechno umyto, utřeno a uklizeno. Můžu si jít promluvit s Jungkookem.

Vešla jsem do svého pokoje a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Jungkook spal v mé posteli. On je tak cute, když sp... Počkat!!! Nad čím to přemýšlím!!!?

Sedla jsem si na svou kolečkovou židli. Vzala jsem si mobil a začala se dívat na instagram.

(***)

,, Elly? " řekl něčí hluboký, chraplavý hlas. Lekla jsem se, až jsem nadskočila.

Koukla jsem se ke dveřím.

Tam nikdo.

Koukla jsem se na Jungkooka.

Je vzhůru!!

,, Co je? " řekla jsem. ,, Promiň, že jsem tady usnul. '' řekl už jeho hlasem. ,, To je v pohodě, ale... Jak víš, že mi můžeš říkat Elly? " zeptala jsem se. ,, Máš to na dveřích. " řekl. ,, Aha. Fajn. Tak... Proč jsi brečel? " zeptala jsem se. ,, No... Víš, jak jsem ti říkal o rodičích? Nenávidím je. " řekl. ,, Proč? " zeptala jsem se. ,, Protože... Když jsem byl malý, donesli mě v obyčejném košíku před děcák. Tam jsem potkal kluky. A teď se o sebe staráme. Jin umí vařit, takže máme co jíst a... " na konci věty se mu zlomil hlas a začal brečet.

Přišla jsem k němu a sedla si vedle něj. On mě objal a začal mi brečet do ramene. Já jsem ho hladila po zádech a šeptala mu uklidňující slovíčka. Zanedlouho se oddálil a začal si utírat slzy. Já mu podala kapesník. ,, D-díky. " poděkoval. ,, Pr-omi-ň, že js-em s-e t-tad-y t-tak roz-breč-el. " dodal. ,, Ne. To já se ti omlouvám za to ráno. " řekla jsem.  ,, V p-po-hodě. " řekl.

(***)

,, Nikomu ani slovo, jasný? " pohrozil, když stál na práhu. ,, Neboj. Veselé Vánoce. " řekla jsem. ,, Veselé Vánoce. " řekl s úsměvem. ,, Ahoj. " řekla jsem. ,, Ahoj. " řekl a šel. Zavřela jsem dveře a něco mi došlo... Mě se bude stýskat!??