Nemůžu tomu uvěřit. Naprosto chápu, že když jsem šel na taneční školu tak se to našim nelíbilo, ale věc co nemohu pochopit, je proč mě po dvou letech nemohou nechat. Stále to nechápu a neustále se hádají. Dá se říct, že jediný kdo mě chápe je má mladší sestra Holly, která se mě vždy zastane. Dneska je den, kdy mám zase odjet na intr a naši se neustále hádají.
Máma křičí, abych přišel k rozumu, že se nikam nedostanu a je to jen ztráta času. Táta je toho názoru, že hned musím být gay. Upřímně jsem nad tím nikdy neuvažoval, ale i kdyby to byla pravda tak dneska je to takměř normální moc lidí to neřeší. Jediný komu to vadí je táta. Nevyberete si jestli budete mít homofobní rodinu, za tu já prostě nemohu. V co doufám je jen pochopení. Právě sedím na posteli se zbalenémi věcmi, když do pokoje vtrhne Holly. ,,Brácha já, už to nemohu vydržet vem mě s sebou, oni se pořád hádají" Pohladím jí po hlavě.
,, Já vím prcku, ale neboj se ještě pár let a taky vypadneš, přece by ti, ale chyběli tvé kamarádky to se vsadím. "
Na to se Holly začne smát ,, Neříkej mi prcku a jo to máš fakt" Oba se usmějeme, popadnu věci otevřu dveře ,, Až po tobě princezno''
Holly vycení zuby a odvětí ,,ano můj věrný sluho''. Je to náš zvyk, který máme z dětství. Scházíme dolů do obýváku naši se přestali hádat. ,,Tak co jedeme?'' Zeptá se mamka. Přikývnu. V autě je hrobové ticho nikdo nic neříká. Holly mi usla na rameni. Jen co dorazíme k internátu vzbudím ségru, aby se se mnou mohla rozloučit vezmu věci z kufru rozloučím se i s mámou a tátou a odejdu. Nemohu se dočkat na tenhle rok doufám, že bude úspěšný stejně jako ten minulý pomyslím si a vycházím do budovy.
ČTEŠ
Soft boy (gay romance)
Genç KurguLeo je 17 léty kluk, který se studuje na jedné z prestižních tanečních škol, jeho rodina ho nikdy nepodporovala v tanci, ale i přes to se Leo rozhodl jít si za svým snem. Má jen jediné štěstí, že většinu času tráví na internátě. Škola pořádá hodně a...
