Pouštní šíp ✓

druhý kůň

Bezohlednost... jak obrovskou dávku jsi v sobě kupila?

Opřela jsem se o své běžné místo a snažila se ignorovat tepající bolest, jež vystřelovala z oblasti zad do celého těla. Před pouhými třemi hodinami se mi povedlo špatně upevnit podbřišník jednoho ze školních koní, jelikož na mě po dlouhé době vyzkoušel trik s nafouknutým břichem. Z nezvyku to kontrolovat dvakrát jsem se pokusila vyhoupnout na jeho hřbet, ale ve výsledku jsem letěla k zemi – a podařilo se mi trefit nepříliš pohodlný kámen.

Když jsem ale spatřila druhý stín mimo trénující dvojice, všechny myšlenky se od bolení odpoutaly, příliš ochromené a obávající se nadcházejícího.

Nepříliš často nechala někoho, aby ji při tréninku jistil, ale když už ano, dalo se spolehnout, že si řekne Margot – své starší sestře, jež jako by jí z oka vypadla. V tu chvíli klesla nálada v okolí jízdárny k nule, jelikož pokud existovala nějaká osoba, která měla pro ty nebohé těžce pracující koně ještě méně citu, než kus skály, byla to právě rádoby perfektní Margot se svým nemilosrdným modrým pohledem, zabíjejícím každého už na první dobrou.

Zatímco vlk v beránčím rouchu postával uprostřed jízdárny a zdánlivě se zajímal pouze o své pěstěné nehty, já jsem se obrátila k zahřívajícímu se páru koně a jezdkyně.

Royal King – tak znělo jméno koně, jenž se rozespalým tempem plížil po jízdárně. Čím větší vzdálenost měla však za sebou, tím více v něm plál jasně viditelný oheň, temperament nepředstavitelné velikosti. Šlo o stále nevybouřeného mladého janka, sotva čtyřletého hnědáka náležícího k plemeni tennesseeského mimochodníka, jehož kopyto prošlo zdejšími stájovými dveřmi poprvé sotva před třemi týdny. Ten kůň byl podle všeho naprostými miláčkem ženy majitele stájí – což by vysvětlovalo, proč se tu nyní spolu s ním producírovaly i obě dívky.

Komu jinému by přeci svěřila jeho výcvik? Neschopným trenérům, kteří jistě své špičkové tituly získali nějakým podvodem? Ale kdež – přeci svým dceruškám, při pohledu na něž se plaší i ten nejvíce letargický poník.

V tu chvíli jsem ale zatím nic špatného nepozorovala. Mohla jsem nanejvýš sledovat nehybný, ale i tak výhrůžný bičík v pravé ruce jezdkyně, a nebezpečně se lesknoucí ostruhy na podobně vyblýskaných botách. Zatím však nevypadala, že by se chystala cokoli z toho použít. Také neměla proč – Royal se pohyboval s přesností, jakou byli mladí koně jen zřídka kdy s to projevit. Navíc grácie, s níž zvedal nohy hrdě vzhůru, byla dech vyrážející, to musely připustit i obě trenérky.

Potom jsem ale zahlédla první chybu – krk. Nesl ho tak, jak mu bylo přirozené; táhl dopředu a dolů. Ale to, co bylo přirozené pro něho, nebylo tím, co vyžadovala disciplína, kterou ho nutili splňovat.

A ve stejnou chvíli, kdy to došlo mě, to vyslovila i Margot, dosud na pohled nevšímavě stojící ve středu pískem vysypané plochy. „Ten krk, s tím s musí něco udělat!"

Mohla nařídit sestře, aby si zkrátila už tak neuvěřitelně krátké otěže, aby ho povely donutila srolovat krk do dokonalého oblouku, jež by vypadal podle jejích představ... ale to ji zřejmě ani ve snu nenapadlo. Místo všeho jiného nařídila jezdkyni koně zastavit a bez nějakých větších cavyků se shýbla a zkušeným pohybem připevnila stříbrnou karabinu k podbřišníku.

Nedošlo mi, co chystá, dokud nebyly zdvojující se provazy protaženy kroužky udidla a kůň tím pádem nemusel sklonit hlavu do odzbrojující pozice pod bezohledným náporem průvlečných otěží.

Pokud byla dosud jízda přísná, od téhle chvíle nastalo něco, o čem jsem nebyla ještě dlouho poté schopna přemýšlet, aniž by se do mě nezabodla prudká lítost vůči hnědákovi; ten byl po necelé půlhodině, kdy byly ty dvě s jeho výsledkem konečně spokojené, jako novorozené hříbě – dlouhé nohy roztřesené a v očích nic jiného, než obrovský nával zmatku.

Štípalo mě v očích, chtěla jsem se na místě otočit a utéct co nejdál... ale vydržela jsem, dokud mi opět do dlaně nevtiskla otěže, nevěnovala chladný pohled roztřesenému koni a neodkráčela společně s Margot pryč. Hleděla jsem zaraženě na dvojici vzdalujících se zad a cloumalo se mnou chvění, jež bylo překonáno pouze tím, které měl ve svalech Royal.

Myslíš, že jsem neslyšela, když jsi poznamenala, že je ten kůň neschopný? Skutečně si myslíš, že to byla jeho vina?